o tři dny déle
SCOOT
Já to tu nenávadím. Já ho nenávidím. Jack se strašný pokritec, šmejd a debil. To je totiž tak když si jako jdete a najednou vám někdo podrazí nohy a polijí barvami. Proč ne že? Dneska jdeme na pochoďák. Naštěstí úplně všichni, krom kuchařek a takových těch co nebudou potřeba při cestě. Takže by si nemusel on, ani ti jeho kamarádíčci nic dovolavat. Udělal jsem chybu že jsem řekl že jsem na kluky.
Vyrážíme zhruba za půl hodiny. Ještě se musím zbalit. Jelikož se stavíme i u rybníku, tak si beru plavky, pak taky pití, propisku, nějaké peníze a sušenku. Když jsem přišel ven k ostatním byla jich tam sotva čtvrtina. Jack tu ještě není. To je na jednu stranu dobře. Spíš je to určitrě dobře.
Vichšni jsme se shromáždili u hlavní budovy. Ke káždému z nejstarších, přidělili někoho z nejmladších. Se mnou byla nějaká malá holka, která se jmenovala Mia a bylo jí pět let.
Šli jsme lesem k nějaké zřícenině. Většina cesty byla do kopce, ale po cestě. Pak přišla ta horší část. Vedoucí nás nasměrovali na hrbolátou, kamennou a jen lehce vyditelnou pěšinu. Většina nesla své svěřence na zádech, jelikož je už boleli nohy. Ani já jsem neby vyjjímkou. Mia se mě držela pevně a furt se chychotala. Kus předemnou jsem spozoroval Jacka. U něho byla taky malá holčička. Jack ji ale odmítal vzít, i když vyděl, že její kraťounké nohy furt o něco zakopávaly. Několikrát i spadla. Jacj jí tak maximálně pomohl na nohy, ale jinak si všímal jen svých kamarádů, dokud se neozval dětský pláč a křik. Celé jsem to viděl. Ta malinká od Jacka zakopla a sjela po prudkém srázu po zádech. Miu jsem postavil ke stromu a hned se vrhnul za ní. Vždycky jsem tak nějak pomáhat holkám. I mě se po prudké m srázu nelezlo nejlépe. Ale během pára chvyl jsem dolel dolů. Zatím jsem jí začal utěšovat a kontroloval jestli nemá něco zlomeného. Vzal jsam ji do náruče a nesál nahoru. Všichni jen koukali.
Najednou ke mě přiběhl Connor, ten krásný vedoucí. "Minnie! Prcku si v pořádku? Nestalo se ti nic? To bude dobrý, neplakej." byl hrozně vyplašený a vzal si ji odemně z náručí. Její hlavu měl položenou na svém rameni. Podíval se mi do očí se slovy děkuji ti a mě to bylo jasné. Já se zamiloval.
CONNOR
Když jsem to viděl, okamžitě jsem k nim běžel. Strašně jsem se o Min bál. Když jsem se podíval do očí jejímu zachránci, uviděl jsem v nich něci, co jsem ani neuměl popsat. Byla to směs štěstí, strachu, ale i něčeho jinného.
Minnie se naštěstí nic vážného nestalo. Měla sice odřená kolena a sedřené lokty, ale to se během pár dnï vstřebá.
Došli jsme na koupaliště, kde bylo celkem dost lidí. Většina se do vody vrhla jen co mohla. A taky při tom udělli nemalý hluk. Není se čemu divit.
Znovu jsem zahlédl Scotta. Seděl opřený o strom a měl zarudlé oči, jako by byl uplakaný. Zvedl jsem se a došel k němu. Pomalu jsem si přidřepl vedle něj a tak nějak jsem se sním dal do rozhovoru. Byl strašně moc milý, křehký a tak zranitelný. Najednou jsem pochopil co jsem viděl v jeho očích. Byla to láska, a myslím si že ji teď může on vidět v těch mých.
