CONNOR
Celý týden po náhlé mamčině smrti, jsem strávil u tety. Je to moc těžké. Douaft v to že se probudíte a zjistíte že to byl sen je zbytečné, jelikož je to moc živé. Stále vidím maminčinu tvář tehdy v nemocnici. Její nepatrný úsměv, těsně před smrtí. Vidím hí všude kolem mě a nejvíce v malé Minnie, která jí byla tak neskutečně moc podobná. Vlastně i vzhledem k Min je to těžké. Přetvařovat se jako by se nic nedělo a pak po nocích brečet jk moc vám chybí. Vysvětlovat tomu malému stcoření, že se teď nemůžete j8t pod8vat za maminkou, protože odjela někam pryč.
Dneska se vracíme domů. Déle u tety zůstat nemůžeme. Ona má vlastních problémů i dětí dost. Ač nám slíbila nemalé finance a pomoc, musíme do svého. Mám strach z toho, jak to bude. Musím být silný jak kvůli Minnie, tak kvůli Scottovi.
Co se týče něj, z nemocnice mě pomalu táhl. S Min jsme u nich tu noc přespaly. Tedy Min a ostatní spaly, já celou noc probděl. Nezamhouřil jsem oko, Nemohl jsem. Tak strašně mi tu noc maminka chyběla, a to ještě před pár hodinami žila.
Minnie seděla vzadu ve své sedačce a hrála si s panenkou a já seděl za volantem. „Jedeme za maminkou?" zeptala se Minnie. Bože, nedokážu dlouho zapírat, „Ne zlatíčko, teď jedeme domů, ano?" usmál jsem se do zrcátka, kde mě upřeně sledoval její pohled. Ještě jsem psal po cestě SMS Scottovy, že už jsme na cestě.
Původně jsem mu vůbec psát nechtěl, ale jelikož chtěl být semnou, až přijedu, svolil jsem.
******
O hodinu později
"Corny lásko, ahoj!" vypísklo pomenší stvoření, co mě sotva zahlédlo, když jsem šel z auta. "Ahoj broučku!" přitáhl jsem si ho do obětí. "Rád tě vidím Corny, je mi to m..." nedořekl to, jelikož jsem mu přiložil prst na jahodově červené rty. Nechtěl jsem, aby o tom mluvil. On přikývl a věnoval mi překrásný, sic jen sotva patrný úsměv.
Tu nás vyrušil dětský pláč. To se probudila Minnie, která cestou usnula v autě. Přišel jsem ke dve4ím a otevřel je. Odpoutal to stále popotahující stvoření a vzal ji do náruče.
Vyšel jsem vstříc vchodovým dveřím. Druhou rukou jsem chytl Scottyho ruku a on tou druhou otevřel. Pomalu jsem vešel dovnitř. Položil jsem Min na zem a ona hned kamsi odcupitala.
Otočil jsem se na Scottyho a vtáhl ho do obětí. I když to byl jen týden, moc mi chběl. Navíc to byla jedna z mála osob, které jsou živi a já je miluju.
Trochu jsem se odtáhl a rty se přisál, na ty jeho červené měké polštářky. Spolupracoval. Lehce jsem mu zkousl ret, čímž jsem ho donutil otevřít ústa. Tychle jsem do nich vklouzl jazykem, což způsobylo následující jazykovou válku.
Opět jsem se odtáhl a pousmál se. Maminka by nechtěla abychom tolik plakali, řekla by něco jako: Když umřu, neplakejte. Podívejte se na nebe a řekněte naschledanou.
"Miluju tě Scotty." řekl jsem tři slůvka které chce slyšet každý z nás. "Miluju tě Corny." oplatil mi onen výraz.
Zhliboka jsem se nadechl a nasál vůni domova. Voněla tu maminčina voňavka a jemný parfém, který jsem jí koupil už kdysy. Jen jsem nachvylku semkl víčka a poté se znova rozhlédl. Zrak jsem upřel na jednu fotogravii na zdi. Byl jsem tam já s Minn na zádech a maminkou vedle nás. "Bude se mi stýskat maminko!"
Otázka??
Chcete častěji kratší díly, nebo měně delší díly? :O
