Duše hledané, duše zpřízněné

Ženy, část II.

„Mladá dámo," kvákla profesorka Rudworthová jako přezrálá ropucha na sluníčku. „Jste obeznámena s funkcí brýlí? Jako studentka exaktních přírodních věd byste měla!" Rudá rtěnka se leskla jako leštidlo a předlouhé rudé nehty bouraly do desky stolu, až po sobě zanechávaly drobné šrámy.

Kassandra, Irma, Maddie a Karen se zahihňaly a jako jedna se plácly dlaněmi přes ústa. Všimla si, že Karen a Maddie, dvěma harpyjím, přibily od včerejška jakési prsteny v nose. 

„Ano, paní profesorko," hlesla Nur odevzdaně. Je to tu. Další kolečko ponižování, než si bude moct sednou a přežít další nesnesitelnou hodinu.

„Brýle nenosím proto, abych byla slepá, mladá dámo. Brýle nosím, abych nebyla slepá. Takže si zajisté uvědomujete, že mi neuniklo, že jste opět přišla pozdě." Chtěla se vítězoslavně usmát, ale věděla, že pro vlastní pověst to musí potlačit. Téměř jí na to nestačily síly, takže se šklebila jako kočka sphynx, co zrovna nechtěla být rušena na kočičím záchůdku.

Ale ať byla sebeodpudivější, nebylo úniku. Nur měla už druhé překročení pravidel. Ještě jednou a čeká ji výchovná komise. 

„Mladá dámo, já se snažila. Skutečně jsem se snažila." Rádoby tragicky zakroutila hlavou. Jako by jednala s nenapravitelným recidivistou, jehož prohřešky byly neodpustitelně sadistické. „Ale nedáváte mi na vybranou. Výchovná komise vás reevaluuje a rozhodne o vašem dalším osudu. Posaďte se."

Chtěla protestovat. Tohle byl opravdu problém. Pokud se matka dozví, že je její dcera problémovým studentem takhle brzy po začátku školního roku, co udělá dál? Vzpomněla si na moment, kdy ji s Hagií ani do školy nechtěla pustit. Stáhne ji zpět domů? Zakáže jí studium? 

Přes všechny ty děsivé otázky ale necítila strach. Tu hrůzu, jež se jí měla okamžitě zmocnit. Cítila se klidná, mnohem klidnější, než když jí profesorka Rudworthová vyhrožovala poprvé. Hněv a vztek tam byl, ale... také jistota. Možná proto, že věděla, že chyba nebyla na její straně? Na hodinu přeci přišla pozdě, byla to její chyba. Ale nebylo to zase tak dlouho. Ostatní učitelé si toho nevšímají. Rudworthová si na ni zasedla a snažila se ji vydeptat z pozice moci. Byla to nespravedlnost tak jako tak.

„Chcete snad něco dodat?"

Ano, pomyslela si, ano, to chci. „Ne, paní profesorko."

„Sednout!"

„Sedla si."

****

Když zazvonilo, zůstala ještě sedět. Potřebovala si po té hodině stresu oddychnout. Potřebovala se chvilku nehýbat. Vnímala, že Simon vedle ní se loudá s balením věcí. Bylo to schválně? Nevěděla.

„Beztak si přišla pozdě kvůli těm dvěma, co? Jste se muckaly na záchodech, co, Anas? Přiznej to. Stejně už to celá škola ví."

To byla Kassandra. Přišla až k ní a tyčila se nad ní do výšky svých pěti stop. 

„Prosím, nech mě na pokoji." Potřebovala být v klidu. Ideálně zmizet. V pozadí totiž rozmazaně viděla profesorčinu siluetu.

„Tak to přiznej, Anas," vybídla ji Irma.

„A co?" 

„Podívejte se na ní, lesba, a ještě k tomu blbá..." vydechla šokovaná Kassandra. Napřáhla se a praštila Nur do penálu, který se okamžitě rozletěl. Všechny psací a kreslicí potřeby vyletěly až na chodbu. „Kdybys aspoň měla vkus! Ale ty to máš v hlavě popletený a ještě se ti líbí takový hnusky!"