Deník čarodějky

1. kapitola

Hodila jsem tašku na zem a podívala se na hodiny. Grrrr! Jak já tu školu nesnášim. Dneska jsme měli do 17:00 -9 hodin v pekle, což mi přijde vážně hodně na to, že jsem teprv v sedmé třídě. Co budu dělat v devítce? To tam můžu rovnou spát.

Lehla jsem si unavaná na postel, zírala do stropu a přemýslela. Ne nad takovýma kravinama jako kolik je y na druhou mínus odmocnina z x+y atd. Ale nad mojí budoucností. Už dlouho chci z téhle školy vypadnout. Lidi co tam chodí jsou arogantní, namyšlení tupci ,kterým jde především o majetek. Kdo má lepší mobil, dražší oblečení nebo značkové brýle.
Problém je ,že nemůžu přestoupit na jinou. Široko daleko je jenom tahle škola. Kdybych chtěla na jinou, musela bych dojíždět, což znamená peníze navíc a to si dovolit nemůžeme.

Asi se budu muset prostě smířit s tím ,že tam ještě ty dva roky budu. A co pak? To je to ,co mi dělá největší starost. Bez pěnez nemám šanci se dostat na dobrou školu. Hned jak mi bude 15 si budu muset najít nějakou dobře placenou brigádu.

Vím, že babička by my ráda ty peníze dala ,ale to nemůžu od ní přijmout. Jsme na tom s financemi špatně , snažíme se ,co to jde ,ale očividně ani to nestačí. Chtějí nám vzít náš dům, protože nemáme na nájem.Žijeme samy v jedné malé vesničce nedaleko Paříže. Je to tu takově tiché a klidné. Chvílemi spíš nudné. Nic se tu neděje ,což je pro člověka jako já ,který má rád akci špatně.

Z přemýšlení mě vytrhla babička.
"Lauro! Večerě!"
"Jo .....už jdu."
Sešla jsem po vrzajících schodech až dolů do kuchyně. Usmála jsem se na babičku.
"Tady to ale voní! Co to je?" zeptala jsem se i když jsem odpověď sama znala.
"Dneska máme tvoje oblíbené jídlo: Palačinky!" řekla, uchopila pánvičku do ruky a palačinku vyhodila do vzduchu, kde se obrátila.
Vzala talíř na kterém bylo asi 10 palačinek a položila ho přede mě.
Některé jsem polila javorovým sirupem, jiné namazala nutellou a pak jsem se do nich s radostí pustila. Všechny jsem je zdlábla za ani ne půl hodinku, což by do mě většina lidí neřekla. Jsem totiž příšerně hubená i navzdory neustálému babiččinu vykrmování.
" A jak bylo dneska ve škole?"
"Nic moc. Měli jsme Angličtinu -tam se nudím ,protože jsem napřed. Matematiku- radši jsem se ani nesnažila jí pochopit. Francouzštinu- taky nic moc....a krucinál!"
"Lauro ! Co jsem ti říkala o klení? "Já vím promiň ,ale zrovna jsem si vzpoměla ,že máme na Francouzštinu na zítra dlouhý úkol."
"Tak to by sis měla pospíšit. Už je 19:30! A hlavně že ti říkám ,ať si úkoly děláš hned po škole!"
Na to už jsem nic neodpověděla. Vyběhla jsem do svého pokoje a bouchla dveřmi. Popadla jsem tašku a začala se v ní hrabat. Tady to je! Nalistovala jsem poslední stránku a prstem hledala zapsaný domácí úkol.
Napsat minimálně 300 slov na téma : Co budu dělat o prázdninách.
Jak originální téma ,pomyslela jsem si ironicky.
Úkol jsem dokončila až kolem 22 hodiny.
Podívala jsem se ještě před spaním rychle na kalendář.
Už jenom 2 dny a jsou prázdniny! Alespoň něco pozitivního.