Deník čarodějky

13. kapitola

Náš pokoj byl jedním slovem dokonalý. Čtyři dřevěné postele s nebesy, čtyři noční stolečeky,dvě hromadné skříně a hned naproti umývárna. Celý pokoj působil velice útulně i navzdory chladu z právě otevřených okenic.

"Ó můj bože! Tohle je bezvadný! Už se nemůžu dočkat, až si všechno vybalím." skonctatovala Saša a otevřela svůj kufr, který ležel společně se školní uniformou připravený na posteli, stejně jako všem ostatním studentkám.
Posadila jsem se na svojí postel a vzala uniformu do ruky. Světle modré hedvábné šaty se stejným bolérkem, rukavicemi a kloboukem. Byla to nádhera a já se o to víc těšila na ráno, kdy si ji budu moct obléct.

Natolik jsem se věnovala šatům ,že jsem neslyšela vrzání kliky. Rázem se tu objevily dvě další dívky. Jedna byla vysoká a černovlasá, druhá menší bruneta s ofinou.
"Ahoj já jsem Saša a tohle je Laura. Jak se jmenujete vy?"
"Já jsem Margharet , ale všichni mi říkají Meg." hbitě odpověděla bruneta.
"No a já jsem Rebeca!" přívětivě se usmála černovláska.

Řekla bych ,že můžu být vážně šťastná ,že jsem na pokoji s tak přátelskýma holkama. Všechny mi rázem sedly do noty a myslím ,že já jim taky. Bylo už docela pozdě a tak jsme seznamování odložily a rovnou se pustily do vybalování. Jakmile byly všechny kufry prázdné ,rozhodly jsme se dát si společně sprchu.

V umývarně bylo prázdno, protože ostatní dívky už asi spaly. Vlezly jsme si do sprch (byly tam přesně 4...jaká náhoda? ) a já si začala broukat. Prostě si ve sprše ráda zpívám, ale tady mi to bylo trochu trapné. Chvíli to trvalo ale holky se ke mně přidaly a začaly jsme si zpívat všechny. Usmívala jsem se od ucha k uchu a poprvé pochopila ,jaké to je, mít kamarádky. Hned po sprše jsme se převlékly a zalezly konečně do postelí ,ale spát jsme nešly. Ještě asi hodinu jsme si povídaly o všem možném. O našich rodinách, bývalých školách , klucích ,oblečení a potom i o Krásnohůlkách ,profesorech....a potom všechny vytuhly.

Už jsem taky pomalu zavírala oči a myslela jsem na to, že ačkoliv se známe nanejvíš pár hodin, tak mi to připadá ,jako bych je znala roky.

Je to zvláštní. Celý život jsem neměla opravdovou kamarádku a stačí první den tady a mám rovnou tři! Jaká to ironie....