Deník čarodějky

3. kapitola

Dnes ráno mě babička nevzbudila obvyklím : "Drahoušku vstávej musíš do školy." ale jen zaklepala na dveře. Možná se na mě ještě zlobí, protože jsem si z toho dopisu z kouzelnické školy dělala legraci.

Já ale prostě nechápu proč po mně babička chce ,abych tomu věřila. Uvěřím ,až uvidím důkaz.

Tím je kapitola Kouzelnického světa prozatím uzavřená. Až se vrátím ze školy, pokusím se od babičky zjistit něco víc.

Přichystala jsem se a opatrně se vydala do kuchyně. Babička byla sice namýchnutá ,ale snídani mi udělala. Už už jsem chtěla vykročit pryč z domu ,ale vzápětí slyším:
" Doufám, že si na dnešní odpoledne nic neplánuješ. Chtěla bych tě někam vzít."
"Uhm nic v plánu nemám takže...klidně."
"Domluveno."
"Domluveno." odpověděla jsem a vyrazila na autobus.

Sice se mi na výlet s naštvanou babičkou moc nechtělo ,ale odmítnou jsem nemohla. Pravda, mohla jsem jí namluvit, že jdu někam s kamarády. Škoda jen , že žádní nejsou. Z toho si ale nic nedělám. Radši nemít žádné ,než falešné.

Stejně se cítím bůhvíproč nějak sklesle, což je divné ,protože jsem se celý rok těšila zrovna na dnešek. Dneska je totiž poslední den školy a zítra začínají prázdniny!

Po 30 minutách v autobuse jsem se konečně ocitla před školou. Ohlé lípy lemující cestu, železná zdobená brána a kamenné zdi.
Na první pohled překrásná škola, když se ale podíváte blíž, na lidi v ní, odradí vás to.

"Už jenom dneska." zašeptala jsem si pro sebe a letmo se usmála.
Ve škole jsem nakonec byla sotva čtvrt hodiny. Jenom jsem si vyzvedla vysvědčení a rychle pryč.

Cestou domů jsem přemýšlela nad tím, kam mě chce babička vzít na výlet. Nic mě ale nenapadalo ,tak se holt nechám překvapit.
Doma na mě už čekala. Stála v obýváku a v ruce dřímala nějaký klacek.
"Co to máš za větev?"
"To je hůlka. Kouzelníci jí používají k usměrnění jejich síly."
"Aha." já věděla ,že moje babička to nemá v hlavě v pořádku ,ale že je to až tak zlý? Možná bych měla zavolat na psychyatrii.
"Podej mi ruku."
S obavami jsem k ní natáhla pravačku. Pevně ji stiskla a přitáhla mě k sobě. Potom tou svojí větví mávla, zablesklo se a já cítila jak padám a už se to nedalo zastavit.