Deník čarodějky

23. kapitola

"Jistě!" rychle zareagovala Meg. Já jsem jen přikývla a pomalu sesunula koště pod postel, jako by nic.

Hned po odchodu naší kontroly jsem jim musela dopodrobna vylíčit vše, až do okamžiku, kdy jsem málem rozbila okno.

Cítila jsem se volně. Jako by ten let ze mě setřásl všechny problémy, které za poslední dny nastaly. Těžká hlava se v oblacích odlehčila natolik, že problémy prostě a jednoduše odlétly. Znovu jsem měla důvod se smát od ucha k uchu a bez bolestí hlavy se vyspat.

Se vzpomínkou na zítřejší víkend se mi na tváři odrazilo nadšení. Víkend také znamenal první lekce létání a astronomie, i když jsem přece jen za sebou už jeden let měla.

Čerstvá vůně kafe a pečiva se mi vplížila pomalu do nosu a můj mozek začal automaticky hlásit hlad. Již s plným žaludkem jsem se vydala podzimní krajinou na famfrpálové hřiště, které se tyčilo několik metrů za hradem.

"Páni!" vydechla jsem. Jeho obří věže se dotýkaly dnes trochu pochmurného nebe.

Už jsem chtěla zahnout za nápisem šatna, ale naše trénérka, madame Navis mě zastavila. Ohlédla jsem se a zaraženě shlédla dolů. Na pódiu vypadala mnohem vyšší.
"Dnes ještě nepotřebuješ do šatny. Chvilku potrvá než vás pustím na košťata." prohlásila povýšeně a její rudé kratší vlasy jí mezitím poletávaly kolem.

Nedokázala jsem zamaskovat své zklamání a jen jsem přikývla, že rozumím.

Madame Navis nás vzala do třídy, kde normálně probýhá výuka přeměňování a rozdala nám staré tlusté učebnice s vrstvou prachu, která by se dala snad i krájet.

No poťeš bánbůh!! Já se tak těšila až se zase vznesu k oblakům a místo toho mě čeká zase hodina teorie! Je to sice teorie famfrpálu, ale stejně.

S Rebecou jsme si vyměnily ztrápené pohledy a pokusily se tvářit, jako že nás to hrozně zajímá.

Nikdy v životě jsem nebyla tak vděčná za konec hodiny! Předčilo to nudností snad i dějiny čar a kouzel a to je co říct.

"Jestli ještě někdy uslyším něco, ohledně Marseilleských jestřábů, pozvracím se!" vychrlila ze sebe Rebeca na pokoji.
Ukázalo se, že Marseilleští jestřábi jsou nejoblíbenějším týmem naší učitelky. Minimálně každá čtvrtá věta v sobě obsahovala název právě tohoto družstva.

"To mi povídej." zaskučela jsem zdrchaně.
"Doufám, že alespoň Astronomie bude za něco stát. Teda pokud při pozorování hvězd neusnu."
"Tak to hodně šťestí." zasmála se Rebeca a ponořila se do již rozečtené knihy.

Astronomie začínala až po setmění, takže jsem měla ještě spostu volného času. Rozhodla jsem se ho využít na napsání slohové práce na Dějiny čar a kouzel na téma vznik kouzelnické civilizace.

Vytáhla jsem mírně pomačkaný pergamen ze šuplíku a nadepsala ho. Nějak jsem ale nemohla přijít na to, jak začít a tak jsem se na to vykašlala. Ještě mi na napsání zbývá zítřek.

Venku mezitím trochu potemněla obloha, ale pořád bylo na pozorování hvězd moc brzo. Kdyby tak babička věděla, že budu většinu noci vzhůru! Určitě by z toho dostala šok.

No jo babička! Jak jsem na ní mohla zapomenout? Betty by už měla být dávno zpátky. Rychlým krokem jsem došla až do sovince a okamžitě zvolala :"Betty!" , načež se sova ladně snesla dolů i se zašedlým dopisem.

Věnováno: BerenikaHozzova za podporu :))