Po několika hodinách jsme už měly všechno a mohly jsme domů. Zase pomocí letaxu (už si začínám zvykat). V mém pokoji jsem nákup rozložila na podlahu a pomocí seznamu zkontrolovala ,že nic nechybí.
Super! Mám všechno!
Dlouho jsem neváhala a popadla jsem tu jedinou věc, která mě momentálně zajímala...hůlku. Zastrčila jsem si jí opatrně do pouzdra a potom za šortky.
Rozhodla jsem se ,že na učebnice a učení budu mít dost času ve škole. Naskládala jsem je tedy společně s oblečením a všemožnými pomůckami k výuce do kufru. Sedla jsem si na něj, zaklapla ho a odnesla dolů.
Nemůžu tomu pořád uvěřit. Už zítra poznám nový svět. Už zítra nastoupím na kouzelnickou dívčí školu. Budu se učit kouzlit, míchat lektvary a všechny tyhle věci. A to nejlepší na tom je , že už nikdy nebudu muset vidět mojí bývalou školu ani lidi v ní.
Spokojená a s úsměvem na tváři jsem si lehla na postel a zavřela oči. Bylo už pozdě a já chtěla být na první školní den pořádně vyspaná. Hrozně jsem se těšila ,ale zároveň na mě začala rychle dopadat nervozita. Co když budou ti lidé tam horší než v mojí škole? No to se zítra dozvím.
*sen*
Černočerná brána se pomalu otevřela. A za ní stála vysoká vybledlá postava v černém rozevlátém plášti. Neviděla jsem mu do obličeje. Byla tma. Jeho ruka se najednou vymrštila s hůlkou směrem ke mně. Záblesk zeleného světla mě na pár vteřin oslepil a já spadla na tvrdé dlažební kostky. Nemohla jsem se hnout. Cítila jsem jen teplou krev stékající po mém obličeji. Postava se blížila ke mně. Pozorovala jsem její stín. Vytáhla mě za vlasy nahoru a otočila můj obličej k ní.
ČTEŠ
Deník čarodějky
FantasyVšechno je to jen kvůli tomu dopisu. Kdybych ho tenkrát neotevřela, kdyby ho babička našla dřív a radši schovala, nebo spálila. Nic z tohohle by se nestalo a já bych teď plačíc nesvírala ledovou ruku mrtvoly.
