Deník čarodějky

25. kapitola

Čím déle jsem si učebnu prohlížela, tím více jsem toužila po prozkoumávání nekonečného vesmíru.

Další den jsem byla také pořádně ospalá, ale stálo to za to. Pořád vidím před očima všechny ty nádherné zářivé hvězdy.
Už několikrát jsem se pokoušela zavřít oči a objevit se zas v té útulné učebně s noční oblohou nad hlavou, ale nedařilo se.
Kéžby už by byla znovu sobota a další hodina astronomie.

Vycházela jsme zrovna od řeky uprostřed lesa za hradem, kde jsem si ráda čistila hlavu a ještě naposled jsem se pokusila vrátit se zpět do věže, kterou se mi vůbec nechtělo opustit.
Náhlé škobrnutí (asi o kořen) mi v tom ale zabránilo. Reflexně jsem otevřela oči a zastavila se.
Předemnou se zčistajasna vynořila stará zašlá vrata. Pavučiny obklopující snad každý centimetr naznačovaly, že tu už brána stálá pěkně dlouho.
Vedle vrat se vyjímala zašedlá cedule. Byla však také pokrytá pavučinami, a tak jsem je rukou s nechutí odhrnula.

                         HŘBITOV

První věc, která mi bleskla hlavou hned po mírném zděšení, bylo proč. Proč sakra dívčí střední škola má na svých pozemcích hřbitov?

Budu to muset zjistit. Stejně teď nemám co dělat. Vydala jsem se do knihovny, kam směřovaly mé kroky vždy, když jsem se potřebovala něčeho dovtípit. A navíc mi z toho místa běhal mráz po zádech a byla jsem ráda, že můžu pryč.

Jak už bylo pro mě zvykem, zamířila jsem okamžitě do prostoru vyhrazenému záhadám, tajemnu a mimo jiné i celé téhle škole. 
Úzké police byly asi také kouzelné, protože takhle tenký kus dřeva nemůže tolik knih udržet.
Vytáhla jsem hůlku a pronesla již známé "Krásnohůlky" a rázem se ze všech koutů snesly knihy, které souvisely právě s vyřčeným slovem.

Fungovalo to stejně, jako vyhledávání na internetu. Knihovnice mi prozradila, že celá místnost je obklopená kouzlem, které usnadňuje hledání jakýchkoliv knih, když mě nedávno viděla táhnout tu hromadu sama.

Na stolku v koutě , kde jsem často sedávala, přistálo kolem dvaceti  knih.
"Školní pozemky Krásnohůlek" zkusila jsem to znovu a tentokrát některé knihy odletěly, ale jiné zase přiletěly a já zůstala pořád u stejného počtu.

"No, co se dá dělat.." povzdechla jsem si pro sebe a neochotně se do toho pustila. U páté knihy jsem už začínala pomalu usínat, když v tom jsem to zahlédla. Tučný nápis hlásající Školní hřbitov.
To mě rázem probudilo a já se chtěla dát do čtení. Než jsem však stačila přečíst první slovo, všimla jsem si obrázku přesně těch samých vrat hned vedle textu.

Něco mi na nich prostě nesedělo. Nedokázala jsem přesně určit co, ale bylo to nepříjemné.  Otočila jsem stránku a v tom mi to všechno došlo. Mozek najednou secvaknul a já měla jasno. Ty vrata znám.
Zahleděla jsem se znovu vyděšeně na jejich fotku. Nebylo o tom pochyb. Stejná vrata jako v mém snu.

Věnováno: EllKrimlov ;)