Stejně tě najdu. ||Luke Hemmings||

9. Laura

Michael's pov:
Sakra, ona je tak krásná.
Notak Michaele přestaň, znáš ji už od dětství. Luke by tě zabil.
Ale, když ona je tak nádherná.

No jasně zase hádka mých myšlenek. Nemůžu si pomoct.

I drove by all the places,
used to hangout getting wasted.

Vedle začal, asi Luke hrát na kytaru a Calum začal zpívat. Asi Honey ukazujou, jak jsou šikovní. Zachvilku asi půjdu za nimi, ale teď se mi nechce.
Teda nechtělo, ale to, co jsem pak uslyšel. Refrén Amnesie (vím, že je to Amnesia, ale nemumím skloňovat) nezpíval jen Luke, ale byl tam slyšet i holčičí hlas.
Byl tak jemný.

Vcházím k nim a sedám si na gauč. Nevěděl jsem, že zpívá tak hezky. A musím říct, že spolu s Lukem zní úžasně.
"Teda tohle jsem nečekal. Luku, proč jsi neřekl, že umí tak zpívat."
Říká Ash s potěšením v hlase.
"Já jsem to nevěděl. Proč jsi mi to nikdy neřekla?"
Odpoví a zároveň se zeptá Luke.
"Já nevím nebrala jsem to za důležitý."
"Nebrala za důležitý? Aha, dobrej argument."
Reaguje Calum, pořád lehce zaskočeně. Kdybych to o ní věděl. Zpívá vážně dobře.

O 2 hodiny později:

Hannah's pov:
Mnichov je taky pěkný město.
S klukama jsme šli do Starbucks. Moc často to nemívám, jsou to pro mě Vánoce.
Stála jsem tam jak idiot, absolutně netušíc co, si dát.
Tak jsem si dala vanilkový cappuccino.
Klasika.

"Půjdem do nějakýho parku nebo tak něco."
Navrhnul Calum a všichni jen souhlasně přikývli.
Takže jdeme.

Musím zavolat tý Lauře, ale co jí říct?
Vůbec nevím.
Taky je tu ten detail, aby mohla odjet, ale bez ní to prostě nejde. Nevím, jestli bych dokázala být celý půlrok bez ní.
Nojo, nojo jsme na sobě docela závislé, ale my za to nemůžem. Navíc ji kluci chtějí poznat.
Takže musí přijed.
"Plánuješ zavolat tý...tý tvý.."
Začne Ash, ale nedokončil to. Nepamatuje si její jméno.
"Laura, je to Laura. A jo plánuju, za chvíli."
Pořád nevím, co jí vlastně říct. Jak to podat?
'Čau Lauro, hele našla jsem bratra a jedu s ním na půl roku na turné, nechceš se přidat?'

Takhle to nejde.
Nebo jde? Já nevím, ale něco musím zkusit.
"Musíš co nejdřív, chci ji poznat."
Zahučel do mě Luke.
"Ty se na ni nějak těšíš."
Postrčila jsem ho.
"Teda Lukasi, tobě po letech přijede sestra a jediný, na co myslíš je nějaká její kámoška?"
Řekl pobaveně Mike.
Jak to dořekl, všichni jsme propukli ve smích, řekl to tak vtipně. Takhle to umí podat jen on.

Sedíme v parku a kluci si povídají o turné a tak dále. Moc se nezapojuju. Raději mlčím a hledím si svých myšlenek. Dokázala bych jen sedět s myšlenkami celý den. Ikdyž momentálně bych byla raději kdybych mohla myšlenky pustit a věnovat se jim. Všechny mé myšlenky směřují střídavě na Mikeyho a na Lauru.
U Laury pořád přemýšlím, jak jí to podám.
A Mike? Nechápu proč, na něj tak myslím. V hlavě mám jen představy nás dvou.
Jaké by to bylo být sním?
Máme podobnou povahu a záliby, ale nevím, jestli by to fungovalo. Nebo jestli by to vůbec šlo kvůli kapele a turné. Vždycky myslím na takový kraviny.
Na něco takového bych neměla myslet.
Není to správné.
Třeba ani nejsem jeho typ, ale tohle by mě vážně zajímalo.

"Honey, je ti něco?"
Šťouchne do mě Calum a ustaraně se na mě podívá. Rázem všichni ztichli a pohledy zamířili na mě.
"Ne, nic mi není. Mělo by?"
Hloupý dotaz. Dobře vím, že při tomhle 'hlubokém' myšlení mám pohled, jakobych se měla okamžitě rozbrečet.
"No nevím, nic neříkáš a vypadáš ustaraně." odvětí smutně Calum. Letmo se podívám na Luka. Vypadá tak ustaraně. Jakobych právě umírala, to se tak bojej?
"Nic mi není, přemýšlím. Přemýšlím nad Laurou. Asi jí už půjdu zavolat."
Nemohla jsem říct, na kterou z dvou částí myšlení právě myslím. Nemůžu jim říct: 'právě myslím na Mikeyho'.
To by byla blbost.
"Tak mazej ať je tu co nejdřív." Vykřikne Mikey jako malé dítě, co právě dostalo bonbony.
Proč se na ni tak těší? Jo, ukázala jsem jim fotku a ona je vážně krásná, ale copak se mu až tak líbí?
Co když s ní bude chtít být?
Mohlo by se to vůbec stát?
No asi mohlo, ale doufám, že ne. Raději už jí půjdu zavolat, to asi bude na dýl.

"Haló? Hani?"
"Ahoj Lauri, musím s tebou mluvit."
"Co se děje? Nejste už na cestě?"
"Ne to nejsme, víš já...."
"Jakto?! Coje?!"
"Lauro, nech mě domluvit!"
To je strašný, ona člověka nenechá ani domluvit.
Jak se pak má něco dozvědět?
"Nejsem na cestě domu. Víš, právě teď jsem v Mnichově. S ním."
"V Mnichově? Cože? On? Kdo je on? Není to náhodou......"
"Můj bratr. Jsem tu se svým bratrem. Potkali jsme se a ....a jsem snimi na turné."
"Hanno Hemmings Maisonová, děláš si ze mě jen srandu? Jak jsi mi to mohla udělat?"
Ouu oslovila mě mým celým jménem. To není dobré.
"Lauro uklidni se prosím. Budu snimi půl roku na turné, ale to hlavní je, že chci, abys tu byla taky i kluci to chtějí."
"Moment, já? Oni mě tam chtějí? Cože?"
"Prostě jsem jim řekla, že bez tebe nemůžu být půl roku a vyprávěla jsem i tobě. No a výsledek je, že kluci chtějí abys tu byla ten půl rok snámi."
"No, ale já nevím. Jako ráda bych, ale co když mi to naši nedovolí?"
"Ale prosimtě. Dovolili ti jet samotnou do Maďarska na asi 2 měsíce. Tohle ti dovolej. Ať klidně promluví s mojí mamkou."
"Zkusim to."
"Mám to brát jako ano?"
"Ber to jako možná."
"Takže jo. Super budu se těšit. Ještě si zavoláme. Měj se hezky, pa."
Tímhle jsem to ukončila. Znám ji, takže vím, že se brzo půjde přeptat. Navíc je i poměrně tvrdohlavá, takže bude moct. Bylo by super kdyby tu byla. Blbost ona tu bude a bude to super.
Alespoň až kluci budou zkoušet a nás omrzí to poslouchat, budem se moct zdejchnot spolu a jen tak blbnout. Teda nevím jestli nás to omrzí a když už tak za jak dlouho?
Ani jedna tuhle kapelu až tak extra neposloucháme. Jo, máme ji rádi, ale nejsme ty šílené fanynky, co brečí jen když se usmějou. No, ale je to můj bratr a je úžasný pocit ho vidět když dělá to, co ho baví.

"Tak jak?"
Vykřikne Luke hned, jak se zase jen přiblížím k těm čtyřem.
"Myslím, že přijede."
"Počkat. Myslíš?"
Optá se Mikey s velkým zaskočením v hlase. Opravdu nemůžu říct, že je mi příjemné to, jak jí tu šíleně chce.
"Nebojte, nejspíš jo. Ještě jí mám zavolat."
Vklidu chlapy? Doufám, že už jste v pohodě.
"Tak fajn."
Vydechne Luke a podívá se do země. Něco se děje?
"Hey kluci musíme na zkoušku." Vykřikne Ash a všichni hned začli jakoby vyšilovat.
Sprintem jsme se dostali do zkušebny.
Jak jsem je tak pozorovala při běhu musela jsem se často smát. Vypadali jako Naruto nebo Forest Gump. Ani bych nevěřila, že umí tak rychle běhat.
"Pánové, kde jste? Už jste tu měli být?"
Řekne lehce podrážděně nějakej týpek, asi manager. Já fakt nevím, nevyznám se v tom, kdo je kdo.
"Omlouváme se, nějak jsme se zasekli a...."
"Jojo jasně, prostě začněte."
Ten manager je docela protiva ani Ashe nenechal dokončit myšlenku.
"Idiot"
Jemně jsem zašeptala Lukovi, který se v zápětí lehce usmál.
"Ne, je to fajn chlap, jen mu vadí, když jsme nedochvilní. Ale jinak je v pohodě." zašeptal mi zpátky.
V zápětí mi dal malinkou pusu do vlasů a s úsměvem řekl: "Užij si naší zkoušku."
A hned po tom popadl kytaru a začal ladit jak kytaru tak zpěv.

Calum's pov:
"Snažte se trochu" vyjekne na nás Honey. Všichni jsme se začali lehce smát.
"Si to zkus sama." odpoví ji Luke.
Snad poprví jsem si nebyl jistý jestli si dělá srandu nebo ne. Ale asi jo nemá ten vážnej 'Luke face'.
"Ale to by mohla, chci ji zase slyšet."
Sakra, sakra co to bylo?
Kdo to sarka řekl?
Znělo to jako Michael, ale ten je zticha.
Asi začínám bláznit.
Po týhle větě se Michael trochu ošil a začal se rozhlížet a pohledem skončil na mně.
Co mu zase je?

!PROSÍM ČÍST!
Opravdu se moc omlouvám, že tak dlouho nebyla kapitola, ale jak jsem říkala byla jsem na táboře a tam jsem neměla ani čas si to někam psát a přidat to? To už vůbec.

Nějraději bych teď přitdala minimálně dvě další, ale nemám je ani předepsaný.

Měla jsem teď takový osobní problémy a kdybych během toho psala asi by to dopadlo tak, že by se na sebe všichni naštvali a zabili se. Takže je asi lepší, že jsem tomu dávala pauzu, ale teď se tomu zase začnu věnovat. Děkuju za trpělivost.
Ari ❤