Stejně tě najdu. ||Luke Hemmings||

23. Tohle je smysl

Hannah's pov:
Zase jsem se rychlostí blesku dostala do backstage ke vstupu na pódium. Zvuk davu koluje mými žilami, je to jako kdyby mi někdo do žil vpíchl energii a sílu. Ten zvuk je jako rajská hudba, jako droga. Unáší mě to kamsi, odkud se nechci dostat, s tímhle pocitem a na tomhle místě chci být pořád, svět na chvíli odejde, všechno spadne, nejsou problémy ani starosti, jen ten pocit.

"Za chvíli to začne." Vytrhl mě z toho všeho Michael.
"Dnes už nejsi nervózní?" Jasně, že jsem, ale je to jiný, tahle nervozita mi nevadí.
"Ani ne, dneska se těším."
"To je dobře."
Potom, co to řekl mi dal pusu na tvář. Nebylo proč mě uklidňovat, ale uklidnilo mě to.
Najednou jsme vyšli a svět se zastavil. Jen my a fanoušci, tohle je správný svět, tohle je ten důvod života.
Dělat lidi šťastnými.
Dřív jsem hledala důvod, proč žiju. Nemohla jsem ho najít, nebyl tu, ale objevil se. Dnes už vím, co je můj smysl.
Nechci o tohle přijít, ale vím, že to není navěky. Vím, že po tomhle už mě čeká jen jeden koncert.
Vím, že nemám svoje písně, své fanoušky, kapelu, koncerty, ale vím, že tohle je to, co mě baví a co chci dělat. Tohle neukončím jen tak, budu tvrdě dřít, tak jako Luke a jednou budu mít svoje fanoušky, lidi bez kterých to nedokážu.
Lidi, kteří mi budou dokazovat proč, to dělám. Budou tu pro mě a já pro ně.
Nechte tu něco po sobě, nějakou základnu, lidi, kteří na vás budou myslet v dobrém, vaše lidi.

Amnesia, píseň při které si můžu sednout, pozorovat lidi, světla a poslouchat Cala, kluka který z malého vyhublého a stydlivého vyrostl do krásného, silného a sebejistého skoro muže a svého bratra, kluka který byl mým bratrem, nejlepším kamarádem a druhým otcem v jednom.
Všichni v hledišti mají své sny a všem se můžou splnit.
Někteří si to nemyslí.
Někteří v ně věří a někteří už na nich pracují.
Oni i my jsme budoucnost, každý si své sny splní. Možná je na světe hodně herců, zpěváků, hudebníků, umělců, ale svět je dost velký, a proto jich tu má být mnohem víc, všichni se sem vejdeme. Těhle lidí není nikdy dost, je jich potřeba víc.
Hodně lidí se snaží prosadit, někdo to vzdá, ale ti, co vydrží dokáží velké věci.
V tyhle lidi já věřím.
"Tohle je druhý koncert mé sestry, musím říct, že jsem na ni neskutecně hrdý. Věřím v ní stejně jako ona věřila a věří ve mě." Nahrnuly se mi slzy do očí, ale musím se udržet.
"Děkuju Luku, vím že dokážeš ještě velký věci, mnohem větší než doteď. Stejně jako vy všichni."
Na to se publikum rozkřičelo, donutilo mě to se usmát.
I Luke se usmál a pokračoval: "Další píseň moc často nehrajeme, ale je vlastně taky trochu o plnění snů, jmenuje se Never be."
Dav se rozkřičel ještě víc, opravdu tohle moc nehrajou takže to chápu.
Ashton začal s prvními tóny a Luke začal zpívat. V tuhle chvíli jsem cítila ještě víc lásky a síly. Ani nevím, kde je Laura, na balkóně ji tentokrát nemůžu najít, ale vím, že tam někde je a pozoruje mě.

Kéž by to nekončilo. Pomalu odcházíme do šatny, všichni zpocení. Luke vypadá, že každou chvíli usne na místě, Michael to samý, Ashton je takový neutrální jen udýchaný a já s Calumem lítáme všude kolem jako největší blázni. Okamžitě po vstupu do šatny všichni padli na gauče, jo až na mě a Cala, vždycky jsme byli jiní.
"Ježiš chlapi, co vám je? Nic nevydržíte." Zakřičel Calum. Luke se na něj podrážděně podíval.
"Buď zticha Hoode, nebo tě zabiju."
"Ooo pána zase bolí hlavička. Neboj kámo jdu ti pro prášek." Cal běžel pro prášek a já se jen musela zasmát. Ve chvíli, kdy Cal přiběhl vešla do šatny Laura.
"Ty kráso zase to bylo naprosto úžasný."
"Ty to musíš říkat, abychom tě neposlali na ulici." Reaguje se smíchem Ashton.
"To je taky pravda....ale myslím to vážně." No to si myslím, jinak by se nedožila rána.
"Mám už hlad." Jo správně tohle vypadlo z pana Clifforda. Ve chvíli kdy to dořekl, vešly do šatny dvě holky, no holky může jim být tak 35 a daly nám jídlo a pivo. Na to by si člověk lehce zvykl.
"Ale jo bylo to super, myslím že s tím Never be jsme to fakt udělali dobře." Spustil Luke a všichni začali reagovat.
"To jo, to je fakt odrovnalo." Ashton
"Celkově tam byla úžasná atmosféra." Michael
"Jo to opravdu byla.." začala Laura "všude kolem mě byli všichni fakt šťastní."
"To se krásně poslouchá." Zase Ashton.
To poslouchá, jsem tak ráda že to prožívám s těmi, co pro mě znamenají celý svět. Jsem vděčná za to, co právě mám.
"Ale všechno nebylo tak úžasný, třeba Cale, co to zase bylo s těma slovama." Spustil Mike. Cal se jen zahihňal.
"Nojo, nějak mi vypadly."
Na to jsme všichni jednohlasně řekli: "Jako vždycky."
"Hele nechte mě být, já se to doučím."
"Jako to bys mohl no." Začala jsem se mu smát a on se jen uraženě podíval do strany.

-

Po dvou hodinách konečně nasedáme do auta a odjíždíme do hotelu. V autě nikdo nemluví, ale je to spíš takový, že každý nad něčím přemýšlí, takže to není trapný ticho.

"Posteeeel" zařval Ashton při tom, co už dopadl na postel.
"Dnes to nevidím na moc dlouho u telky." Prohodí Luke.
"Já bych tu zůstal." Calum
"I já." Michael
"Já taky." Přidala jsem se.
"No tak tu zůstaňte, já s Lukem půjdem spát, co ty Lauri?" Laura se podívala na mě, potom na Michaela a nakonec zpátky na Ashe.
"Jo taky půjdu." Všichni tři odešli a my jsme si pustili Jak jsem poznal vaši matku.
"Hele teď mě napadlo, Honey není pes tvojí babičky Barney?" Zeptá se Calum.
"Hele no je, to já to vybírala."
"No jak jinak popíchl mě Michael, na to jsem ho jen strčila do ramene.

"No nic lidi zlatý taky půjdu, dobrou."
"Dobrou Cale." Řekli jsme jednohlasně a víc se roztáhli na gauči.
"Taky bych pomalu šla."
"Já ještě nechci spát." Řekl to tak smutně, že se tomu ani nedalo odolat, ale v jeho hlase byla slyšet únava.
"Ale tak, co chceš dělat, mě už to nebaví."
"No možná bych věděl." Podezíravě jsem se na něj podívala, on se jen usmál a přitiskl rty na ty moje. Přesunul si mě na klín a dál jsme se líbali. Po chvilce vypl televizi, zvedl se a odnesl mě do pokoje. V pokoji mi stáhl tričko a začal mě líbat na krk, taky jsem mu sundala tričko a strčil mě na postel. Lehl si na mě a po ani né minutě jsme byli oba nazí.
"Víš, že tě do ničeho nenutím, jestli ještě nechceš tak nemusíme."
"Mluvíš na mě jakobych byla panna, vypadám, jakože nechci?"
Jen se zasmál a ještě mě lehce políbil. Opatrně do mě vnikl a z obou z nás vypadl lehký vzdych. Pomalu přidával na tempu a já mu šla naproti mými boky, zvyšovali jsme vzdechy.
"Luke je hned vedle." zašeptala jsem.
"Nojo, máš pravdu, trochu ztlumíme."
Políbil mě a pokračoval. Nevím kolikrát už to dělal, ale je hodně dobrý, lepší než většina ostatních, co jsem zažila, zas tak moc jich nebylo, ale stejně.
"Nechceš nahoru?"
"No proč ne."
Rychlým a zkušeným pohybem se Michael zhoupl na záda a já byla nahoře. Začala jsem se teda pohupovat a on mi šel naproti.
Ale mě to moc nahoře nebaví, takže se po nějaký době přetočil zase nahoru.
Má docela výdrž chlapec.
Začínám cítit jak se ve mně navyšuje rozkoš a po chvíli ve mně vybuchl nával orgasmu. On ještě nebyl, takže jsme pokračovali. Netrvalo dlouho a začal zpomalovat až zastavil úplně a celou svou vahou si na mě lehl, tak zůstal jen chvíli a lehl si vedle mě. Oba jsme ještě vzdychali a objímali se. Mike si sedl, aby sáhl pro naše spodní prádlo a jeho trička, abychom se mohli obléct a spát. Když si sedl všimla jsem si jeho zad.
"No sakra." Vypadlo ze mě a on se na mě rychle otočil.
"Co je? Je ti něco?"
"Mně ne, ale.... tvoje... záda."
"Co je s nima?"
"Promiň mi to, počkej vyfotím to." Vzala jsem svůj mobil, rovnou se podívala na čas, zabralo nám to něco přes třičtvrtě hodiny, obdivuhodné Mikey, vyfotila jsem jeho záda a podala mu mobil. Dost vytřeštil oči, když viděl, jak moc poškrábaný je má.
"Ty si Wolverine, nebo co?" Na to jsem se jen začala smát.
"Promiň no." Začal se smát taky a podal mi oblečení. Oba jsme se oblékli a zase si lehli. Přitulila jsem se k němu a on mě objal.
"Nepoškrábeš mě už, že ne?" Zase mě to donutilo se zasmát.
"Ne snad ne." Dal mi pusu do vlasů.
"Miluju tě." Zašeptal mi, z jeho rtů to znělo tak vzácně a správně. Na tyhle pocity jsem čekala tak dlouho. Nikdy jsem tohle tak silně necítila. Je to opravdu ten malej kluk, se kterým jsem jsem si stavěla bunkry na stromě a který mi naslouchal a pomáhal?
Teď je to velký a krásný kluk, kterého miluju.
"Já tebe taky." Zašeptala jsem a dala mu letmou pusu.
"Kdo by to byl řekl, co?"
"Řekl co?" Nechápu.
"No, že my dva."
"To je pravda no, je to zvláštní."
"To jo, ale jsem za to dost rád."
"To já taky."
"Dobrou Honey."
"Dobrou Mikiii."

Tak co, kdo už na to čekal? Jsem si jistá, že je tu někdo kdo na to dlouho čekal. I já jsem docela ráda že už jsem to mohla konečně napsat. 😂😂

Pomalu se chylíme ke konci, vlastně už jenom dvě kapitoly.
CO SI MYSLÍTE, JAK TO DOPADNE?
Ari❤