Stejně tě najdu. ||Luke Hemmings||

10. Divné zjištění

Hannah's pov:
"Ahoj lidi, takže právě jsme v Mnichově...."
Ash začal se svým updatem. Ani nevím, jak často je vlastně dělá, ale někdy je to i otravný.

Musím říct, že zkouška byla ze začátku fajn, ale pak mě začala nudit. Ale ke konci když už zkoušeli jenom tím, že dělali blbosti. Tak to bylo taky dost dobrý.
"Nestačilo by to už?"
Zavolá Luke docela unaveně na 'týpka' (manager).
Jak dávají ty koncerty?
Když už teď sotva mluví?
"Ano, myslím že ano. Takže za 3 hodiny buďte v hale."
Odpověděl klidně 'týpek'.
"Spolehněte se."
Vydá ze sebe Ash a pomalu odchází od bubnů. Super, takže se jde zase ven.

"Mám hlad."
Neřekl to nikdo jiný než Mikey.
Jak jinak.
"Mikey? Pizza?"
Zeptám se ho.
"No jistě. Jde se."
Takže jsme vyšli.
Co nikdy nepochopím je, jak to kluci dělají. V těch městech jsou poprvé a pokaždé tu pizzerii najdou. Mikey má asi nějaký kiber čich na vyhledávání pizzy. To mě musí naučit.

Michael's pov:
Už mám fakt hlad.
Kde je ta pitomá pizzerka?
"Proč se mi pořád zdá, že slyším Mikeyho hlas?"
Co to? Už zase?
"Cale to neni vtipný! Přestaň!"
Řekl jsem mu rázně, skoro až jsem zakřičel. Všichni se na mě otočili, ale bylo mi to jedno. Calum mi nějak šeptá do ucha a já nechápu jak a štve mě to.
"Co ti zase je Michaele?"
Vypadne otráveně z Caluma. Honey na mě kouká jako na idiota a celkem si tak přijdu, ale no co.
"Nic, to je jedno."
Raději to nebudu rozebírat.
"Co mu je? Moment, copak on mě slyší?"
Počkat cože?
On to nedělá?
Co se to tu děje?
To už jsem fakt až takovej retard?
No, zkusim takovou blbost.
"Jo Cale, slyším tě."
Calum na mě vytřeštil oči, jako kdyby před ním stál duch.
"Co? Jak?" vypadlo z něj.
Takže je to jasný, slyšíme svoje myšlenky.
"Nevim, jak je to možný, ale je to tak."
Zní to, jakobych to říkal úplně v pohodě. Jakoby to pro mě nebylo žádný překvapení, ale tak to není. Dost mě to šokovalo a absolutně nechápu, co se to tu děje a hlavně jak? Ostatní už zacházeli do pizzerky.
"Hej Cale počkej."
Chytnu ho dřív, než vešel do dvěří.
"Tys..tys slyšel co si myslím?"
Zeptal jsem se hned. Nebudu to zbytečně protahovat.
"A-asi jo, já nevím. Je to možný?"
Vypadlo z něj skoro neslyšně.
"Nevím, jestli je to možný, ale asi to tak je. Pojď to zkusit. Řikej si něco v duchu."
Odpověděl jsem mu vážně dost klidně. Hlavně asi proto, že on byl vážně vystresovaný.
"Bojím se Mikey, co to sakra znamená?"
Bylo mi jasný že má strach, taky ho mám.
"Neboj Cale, je to dobrý, nevím sice co to znamená, ale dáme to."
Doufám, že bude v klidu.
"Páni je to pravda. Hele slyšíme jen sebe? Nebo i okolí?"
Hmm zajímavej dotaz.
"Zkusím to. Ty to zkus taky."
Dořekl jsem a začal se soustředit na někoho poblíž mě.
Ale nic. Nešlo to.
"Nejde mi to Mikey."
"Mně taky ne. Asi to funguje jen mezi náma."
Zvláštní.
"Ale proč tak najednou? Známe se už od dětství a zjistili jsme to teď."
Calum docela dobře přemýšlí. Má dobrý otázky, ale ptá se nepravýho.
"Možná jsme to měli už předtím, ale nezjistili jsme to. Nebo jsme jako Spiderman - kousl ho pavouk a najednou lezl po stěnách."
Za tím si stojím. Je to tak.
"Ty si myslíš, že nás něco kouslo? A nejsi retardovanej?"
Děkuju Calume, ty víš jak potěšit.
"Sakra, nevím jestli nás něco kouslo nebo olízlo. Jen vím, že to umíme."
"Dobře půjdem za nima dovnitř, a pak si zase promluvíme."
To sice můžem ale....
"A co si pak promluvit myšlenkově?"
Na to nemůže říct ne.
"Jo to je fakt, to můžem." Dokončili jsme rozhovor a otevřeli dveře do pizzerky.
"Michael a Calum - telelati"
"Ale drž hubu."
Odpověděl mi Cal pobaveně.
"Je to tak, tomu se neubráníš."
Ouuu stěr kámo. Dobře vůbec jsem ho nesetřel, byla to normální věta, ale co.