Stejně tě najdu. ||Luke Hemmings||

16. Nespravedlnost

Luke's pov:
Honey to včera fakt docela přehnala. Bylo vtipný ji potom sledovat.
Nechali jsme ji a Lauru spát a šli jsme se projít. Nějaká snídaně, kafe a tak no. Taková pohodička s klukama. Teď se vracíme do hotelu ať tam holky nenecháme moc dlouho.
Už jsme kousek od hotelu.

"Hej vidíte to?" Zakřičel najednou Ash. Podívali jsme se před sebe a viděli to. Honey i s managerem vycházeli z hotelu a Honey měla svůj kufr.
Co se to děje?
Všichni jsme se rozeběhli za autem.
"Honey!!" Zakřičel jsem nejvíc jak jsem mohl, ale ona už byla v autě.
Neslyšela mě.
Auto nastartovalo a odjelo. Všichni jsme pořád křičeli, ale nikdo kromě lidí okolo, nás neslyšel.
"Co to kurva má být?" Hodil jsem ze
sebe naštvaně. Nechtěl jsem být sprostý, když jsou okolo nás lidi a děti, ale jinak to nešlo.
Nikdo to nechápal.
Vzal jsem telefon a vytočil její číslo. Po chvíli zvonění to típla.
"Típla mi to." Řekl jsem podiveně.
"Tak co to sakra je." Řekl Michael naštvaně.
Hned mi přišla sms od Honey.

,,Promiň. Jinak to prej nejde.
Vysvětlím pak,,

Co to má být?
Přečetl jsem to i klukům.
Ani ti to nepochopili.
"Jdem do hotelu, Laura snad bude vědět."
Zavelel jsem a všichni jsme se rozeběhli do hotelu. Laura seděla na gauči a utírala si slzy.
"Lauro, co je? Kam Honey jela?" Zeptal jsem se okamžitě.
"D-do-domu." Vykoktala ze sebe.
"Co? Jak jako domů?" Zeptal jsem se zaskočeně.
"Prostě domů Lukasi. Přišel manager a řekl, že okamžitě musí odjet kvůli něčemu ve škole nebo co." Vyhodila ze sebe se zvýšením hlasu.
"Co? To snad.....a kdy se vrátí?" Zeptal se Mikey.
"Nevím. Řekl pár dní, ale bůh ví jak dlouho to může být." Dořekla smutně.
Nezmohl jsem se na víc slov, jen jsem si sedl a cítil jak mi skápla slza.
Odjela mi.
Byla tu tak krátce a zmizela a nevím, na jak dlouho.

Ash začal volat managerovi a slušně na něj řval, až jsem se bál, aby to nebylo moc. Ale fakt nás to vytočilo, nikomu nic neřekne a prostě ji odveze?
Takže takhle to teď bude fungovat?
A nechce nás rovnou odvést všechny?

Hannah's pov:
"Může mi to sakra někdo vysvětlit?" Začala jsem na své rodiče. Samozřejmě jsem je nejdřív pozdravila.

"Prostě ve škole řekli, že tě nechají jet pryč až po pár testech, a tak."
Konstatovala mamka.
"A proč to nemá i Laura?"
"Ta si ty testy napsala než odjela."
Hmm to je pěkný.
Takže tady ztvrdnu kvůli tý pitomý škole bezva.

Ve škole

"Chápeme Vaše rozhodnutí, ale testy jsou povinné." Začal na mě ředitel.
"No dobrý, ale na jak dlouho to bude?"
Nechci tu být dlouho.
"Tak týden, něco se musíte doučit, ale pokud to nebude rychle možná i déle."
"No to si děláte srandu?" Vyjekla jsem.
"Hanko, uklidni se." Okřikla mě mamka.
"Tak pardon, ale pochopí mě někdy někdo?"
"Chápeme tě, ale tohle je povinnost."
Odvětila mi klidně mamka.
"Není to povinnost, Luke taky školu
nedokončil." Konstatuju.
"Tak nad tím ani neuvažuj." Okřikli mě a pokračovali jsme v domluvách, který jsem stejně ani moc nevnímala.

"Vím, že to chceš mít co nejdřív za sebou. Ale uvědom si, že když to nedáš nepustěj tě." Řekla mi mamka.
"Hmm. Fajn." Reaguju.
"Můžu zavolat Lukovi?" Zeptám se.
"Fajn zavolej mu." Odvětila mi.
Vzala jsem mobil a vytočila číslo.

"Honey?"
"Luku, ahoj"
"Chápeš to?"
"Ne, blbá škola. Jen nějaký testy. Tak týden tu budu."
"To si dělaj srandu, nechceš skončit? Jako my? Až na Ashe no."
"Hele přemýšlela jsem o tom, ale rodiče řekli ať na to zapomenu."
"Ach jo, za týden už budem v Londý.....nebo....možná už v Americe."
"No to je úžasný, ani nevím kam budu muset jet."
"To ti dám vědět."
"Aspoň něco. A co Laura?"
"Hele teď spí, ale je z toho docela mimo, jako my všichni."
"To já jsem taky, starej se mi o ní jasný!"
"Jasně že budu neboj."
Chvilku bylo ticho.
"Pozdravujou tě kluci a doufaj že se brzo vrátíš."
"Taky doufám, taky je pozdravuj."
"Jojo, asi budu muset končit."
"Dobře Lukey, Měj se."
"Ty taky, ahoj."