Stejně tě najdu. ||Luke Hemmings||

25. Sydney

Hannah's pov:
"Lauro, buď potichu ať se nevzbudí."
"Jo promiň, nemůžu za to, že si ty džíny nechal na chodbě." Nato jsem se jen usmála, to je celej Luke, nedokáže si to dát ani do pokoje. Vlastně nevím, proč ho chcem vzbudit, ale když je skoro poledne a už volal i ten Mike, abychom vstali, tak je to vážný, protože většinou je to právě Michael, kdo vstává poslední.

Pomalu vcházíme do Lukova pokoje. Leží tak klidně a nevinně, že je mi skoro líto ho budit.
"Hej Hani voda nebo na něj jen skočíme?" Hmm to je těžký, ale je jasný, že i já, i Laura nejsme v tomhle hodný.
"Obojí."
Laura přinesla vodu a já se připravila na skok. Začala jsem šeptat;
"3, 2...". Při 1 Laura vylila Lukovi vodu do obličeje a já na něj obkročmo skočila.
"Vstávej Lukasii!!!" Zakřičeli jsme jednohlasně.
"Vy ste asi úplně blbý?!" Doufala jsem, že se naštve přesně tak, jak se naštval.
"Musíš vstát je čas oběda a pak se jde na pláž, slíbil jsi to." K tomu pak dodala Laura; "Luku volal už i Mike jestli jsme vzhůru."
"Cože? I Mike? Tak to už je vážný."
"No to teda. Takže bráško za 20 minut tě chci vidět dole jinak si mě nepřej."
S Laurou jsme dostali obrovskej záchvat smíchu hned potom, co jsme vyšli z Lukova pokoje.

Přesně jak jsem řekla, tak udělal. Za 20 minut přišel za náma, svalil se na gauč a pustil si Jak jsem poznal vaši matku. Přinesla jsem mu kafe a Laura dokončovala oběd.
"Co ste uvařili?"
"Makaróny se sýrem." Odpověděla jsem.
"No tak super."
Prostřela jsem stůl, Laura nandala jídlo a mohlo se jíst. Musím říct, že to je opravdu dobrý, i Luke vypadá spokojeně. Při uklízení nádobí zazvonil zvonek a Luke se rozeběhl ke dveřím.
"To je Mike!!" Ozvalo se z chodby a do místnosti vešel Luke i s Michaelem. Protože jdem na pláž, tak vyměnil klasický černý džíny za šedomodrý kraťasy, k tomu bílý tričko a žabky, prostě 'Beach boy'.
"Ahoj zlato." Přivítala jsem ho a dala mu rychlou pusu, Laura se s ním objala a obě jsme vyšli nahoru se převlíct.
"No Lauro, nevím jak ty, ale já beru fialový." Měla jsem je od Luka, tmavě fialový bikiny s černýma šňůrkama. Laura popadla tmavě modrý bikiny s bílo-modrýma šňůrkama. Já k tomu vzala černý kraťasy a bílý tílko a ona šedý kraťasy a bílý tílko, ještě mobil, peněženka, sluneční brýle a mohlo se jít.
Luke byl rychlejší, a tak už s Michaelem čekal dole. Na sobě černo-červený kraťasy a šedý tílko, samozrejmě oba snapback a brýle.
"Můžeme jít 'Barbies'?"
"Opravdu vtipný Luku, že to říkáš zrovna ty, největší šampon skupiny."
Hned mě začal propalovat pohledem, takže úkol splněn.

-

Na pláži už čekal Ashton s Calumem.
"Tak tady jste, pro vás." Přivítal nás Ashton a podal nám pití.
"Co je to?" Zeptala se hned Laura.
"Přece Cuba Libre." Odpověděl Ashton a my si přisedli a přiťukli.
Je to tu super.
Na týhle pláži jsem jako malá strávila hodně času, ale většinou u malých útesů, který jsou na levý straně pláže. Je tam taková malá jeskyňka, kam se vejde vážně jenom dítě.
"Honey?" Probudil mě Michael ze vzpomínek.
"Ano?"
"Chtěla bys zase hrát?"
"Co je to za otázku? Jasně, že jo."
"Super, protože jsme se s klukama dohodli, že když je to poslední koncert, tak budeš hrát taky, budeš hrát to co já, jen si rozdělíme sóla."
"Opravdu?" Otočila jsem se na Luka, který se jen usmál a přikývl.
"Tak to je super. Děkuju moc kluci." Objala jsem je všechny a celá vysmátá si sedla zase vedle Michaela.

-

Nádech, výdech, nádech a zase výdech. Notak uklidni se, zvládla si Madison Square Garden a teď se bojíš?
Mám pocit, že dneska večer jsem přišla velká většina těch, co jsem znala.
Nedokážu se uklidnit.
I linky jsem si dělala asi 10x než se povedly a než jsem si namalovala řasy, tak asi uběhlo století. Kluci se v klidu připravovali, ale já jen hysterčila. Ani nevím jak, ale objevil se u mě Mike a chytl mě za ramena.
"Notak klid, koncertů máš za sebou hodně, v čem je tenhle jinej?"
"To nevím ani já, jen jsem prostě víc nervózní."
Začal mě líbat, asi myslel, že se tím uklidním nebo co, dobrej pokus.
"Michaele, soundcheck." Ozval se za mnou Calumův hlas.
"Klídek zlato, není to jiný než ostatní koncerty." S těmahle slovama odešel a já se ocitla sama v šatně.
Proč sama?
Protože Laura se šla podívat na soundcheck.
No dobře, je to v pohodě. Několik koncertů už jsem dala, tohle není jiný.
"Čau Hemmingsová"
"Casey? Co tady děláš? S klukama už nehrajete."
"No a? Prostě jsme se přijeli podívat, kluci nám řekli, že budeš hrát taky, tak jsme to chtěli vidět." Blázni, letěli sem z LA jenom, aby nás viděli pohromadě.
"A jak ses dostal do šatny?"
"Prosím? Já jsem Casey Moreta."
"No právě, proto."
"A tím chceš říct co Hemmingsová?"
"No, že Moreta by měl mít vstup zakázán."
"Aha? No tak fajn no."
"Nee promiň Casey, jsem jen nervózní."
"Jakože ty si nervózní? To není možný."
"Proč by nemohlo být?"
"Protože ty si člověk, který se jen tak něčeho nebojí, komu nevadí co si, kdo myslí a hlavně ví, že ať už se bojí jakýkoli chyby, tak se nestane."
Vždycky mi pomůže, ani nevím, jak to dělá, ale vždycky to nějak dokáže.
"Díky Casey."
"Není zaco, chtěla sem přijít i Rena, ale říkala, že pokecáte až po koncertu. Že prej ví, v jakým si stresu."
"Jo to ona ví."
S Renou jsme se v tomhle dokázali pochopit. Taky trpěla nervozitou před koncertem.

"Tak co? Už si v klidu?"
"Docela jo Mikey."
"To je dobře, užijeme si to."
Netrvalo dlouho a vešli jsme na pódium. Jakobych do tý arény patřila, jakoby to bylo moje rodný místo.
Už zase, nevím čeho jsem se tak bála. Chybělo mi to, už jsem vklidu a zase si to užívám. Úsměvy lidí jdou ze všech stran, ta láska a energie je všude kolem.
S Mikeym si krademe sóla a trochu i soutěžíme, jasně, že vyhrává, je to přece Michael Clifford.

-

Všichni jsme teď u nás doma a tak jako se loučíme s turné.
"Fakt to bylo mega." Zakřičel Calum a Luke reagoval; "To jo, ty koncerty tady jsou vždycky hustý."
"Sydney se nic nevyrovná." Prohodila jsem já a kluci se na mě jenom usmáli a přikývli.

S Laurou tu nebudeme už moc dlouho a budem muset jet.
Všechno a všichni mi budou chybět.
Jak mohlo půl roku tak utéct?
Zase opouštím bráchu.
Zase odjíždím ze Sydney.
Zase.

-

Bylo to moc rychlý.
To byla pláž, nákupy, procházky, výlety a najednou už zítra večer jedu. Nechci jet, chci tu zůstat, chci dělat hudbu, chci být s bratrem a Michaelem.

Během myšlení se u mě objevil smutnej Mike.
"Honey?"
"Ano Mikey?"
"Musíš jet?"
"Jo, bohužel musím."
"Takhle to mezi náma nevydrží."
Proč tohle říká? Jasně bude to těžký, ale chci v to věřit.
"Co to meleš?! Michaele, copak ty to chceš ukončit?"
"To sem neřekl!! Ale jak to asi chceš udělat? Musíš dodělat školu, bůh ví, kdy se uvidíme. Sakra vždyť naposledy, když si takhle odjela, tak jsme se neviděli 6 let."
"Aha, takže to hned vzdáváš?! No tak jo dobře."
"Ale vždyť......"
"Proč se tu tak hádáte?" Přišel k nám Luke.
"No tak to se zeptej jeho." S těmi slovy odcházím. Nechápu, celou dobu říkal, jak to zvládneme a teď to vzdává? Na to nemám, radši si půjdu lehnout ať to nemusím řešit.

Ráno:
"Si úplně blbej nebo co!!? Jdi tam!!!"
"Luku, nech mě."
"Ublížil si jí. Víš, co jsem říkal, že udělám, když jí ublížíš. Nenuť mě k tomu."
Krásný probuzení, díky kluci, děkuju moc.
"Jsi vzhůru?"
"Co chceš Michaele."
"Omluvit se."
"Tak začni."
"Dobře Honey, vážně se omlouvám, jen sem to už nedokázal snést. Všechno to na mě spadlo, uvědomil jsem si, že už to nebude ono."
"Víš co Mikey, přemýšlela jsem a mám takový nápad proto, jak to vyřešit."
"A sice?"
"No, myslím, že bude nejlepší. ..."

Zbytek bude v další, úplně poslední kapitole. Trvá to dlouho já vím. Plánovala jsem psaní rychleji, ale prázdniny jsem měla a pořád mám hrozně zaplněný.
Nevím, kdy bude další. A doufám, že brzo, ale neslibuju.
Ari ❤