Stejně tě najdu. ||Luke Hemmings||

4. Vedle tebe

"Vím, že Honey....teda Hanča tu nesmí být, když tu jsem, protože se bojíte, že by se opakovalo tamto všechno. Ale bylo jí 10 už jí je 16. Je velká, zvládla by to."
Musel jsem to říct. Mamka silně vydechla a začala.
"Lukey, dobře víš, že to nejde. Svou dceru znám, je to tak lepší."
Cože?
Dělá si srandu?
Že jí zná, tak to težko, jak vidím, a že je to lepší?
Je lepší rozdělit rodinu? Aha.
"Ale mami"
"Ne Luku přestaň, nebudeme se o tom bavit!! Prostě to nech být."
Jen jsem žalostně vydechl. Nemůžu se hádat. Radši půjdu ven, beru kytaru a jdu.
"Hele já půjdu na chvíli ven."
"Dobře Lukey, měj se." odpověděla mamka.
"Ahoj"
Řekl jsem ještě ve dveřích. Zavírám dveře a jdu.

Procházím si tak městem. Musím někam zalést. Ještě by mě někdo poznal a to teď nepotřebuju, chci být v klidu.
Kousek odemě je pár kamenů mezi stomama. Je to takový odlehlý, takže super. Sedám na jeden s kamenů a začínám hrát.

Within minute I was all packed up
I've got a ticket to another world.
I don't wanna go
I don't wanna go.

Suddenly words are hard to speak
When your thoughts are all I see.
,,Don't ever leave,, she said to me.
When we both fall asleep,
underneach the same sky.
To the beat of our hearts at the same time,
So close but so far away.

Dál jsem nemohl, slzy se mi vlily do očí. Vím, že je divné si jen tak hrát svůj song a slzet u něj, ale jde o to na koho při tom myslíte. Já momentálně myslím na člověka, o kterém tenhle song je.
Moje sestra.
Nikdo to neví, ale s Calumem a částečně i s Mikem jsme tenhle song napsali a všichni při skládání mysleli na Honey. Všem nám chybí, co asi teď dělá?

Hannah's pov:
"Babi, já vezmu Barnyho ven zase kňourá."
"Dobře, děkuju Hani"
Odpovědela babička s úsměvem na tváři. Když už půjdu ven mohla bych vzít kytaru. Půjdu na to super místo na kopci.
"Barny, pojď jdeme ven."
Hned jak jsem to řekla už stál u dveří, jo na to slyší. Popadla jsem kytaru, Barnyho dala na vodítko a vyšli jsme.

Jdeme na kopec do takovýho menšího lesíka, je to tam klidné a tiché, to teď potřebuju.
Po asi 10 minutách jsme konečně tady. Sedám si na jeden z pařezů a Barnyho uvazuju na kůl, který je vedle mě, jen tak pro jistotu. Kytaru dávám na klín a začínám hrát nějaké akordy a začnu si zpívat Carolyn. Tahle píseň mě docela uklidňuje. Hned jak jsem začala zpívat si Barny lehl a jen na mě koukal. Dělá to tak vždy, když hraju na kytaru a zpívám.

Po chvilce jsem přestala, v hlavě mi proběhl úžasný nápad. 5SoS přeci budou v Berlíně. Není to nejblíž, ale dostat se tam není nemožné. Rodiče mě tam asi nebudou chtít odvézt, ale možná by mohl Petr. Jezdí tam často. Chci ho vidět. Musím ho vidět. Tohle si zařídim ikdyby mě to stálo život.

Takže další kapitola. Omlouvám se, že je taková kratší a nudnější. To je proto, že jsem nevěděla co v týhle kapitole psát. Příběh samozřejmě mám vymyšlený a kapitoly skoro celý napsaný, ale zrovna tady toho moc nemam. Takže sorry. Příště snad bude lepší :PP
Ari ❤