Stín Minulosti

Kapitola 8

 Viki samotnou udivilo, že vlastně před chvílí viděla masakr čtyř lidí a vůbec jí to nevadilo. Jistě – byli to prašiví bandité, kteří ji napadli, ale i přesto to byli stále lidé. Ceryon si z nich udělal cedník na nudle přímo před jejíma očima, ale s ní to neudělalo absolutně nic. Děsilo ji to i uspokojovalo zároveň. Málem by přitom zapomněla na Ceryonovu nabídku.

Vikitta se nad tím musela pořádně zamyslet. Ceryon jí nabízel volbu, která jí umožní dostat se do Daorthu rychleji a pravděpodobně i mnohem bezpečněji. Na druhou stranu ho skoro neznala a představa cestování s někým, koho sotva zná, jí nepřišla příliš lichotivá. Náhle si však uvědomila, že i ona je pro něj cizí a že to, co jí nabídl, je vlastně od něj velké dobrodiní.

Pak si ale vzpomněla na svůj slib. Slíbila si přece, že najde svou malou sestřičku za každou cenu. A tohle nepochybně do kategorie ‚každá cena' spadalo. Tak či onak, ona už jeden svůj slib porušila – když tehdy v Bretalle nedokázala vystřelit – a to rozhodně už nehodlala opakovat, byť jen dopustit.

„Přijímám vaši nabídku," řekla vděčně.

„Myslel jsem si to." Muž se usmál. Přešel ke svému koni a upravil jeho sedlo.

„Ehm, váš kůň je opravdu silný a krásný," vypadlo náhle z Viki. Vlastně se jen snažila nakousnout téma, že ona jezdit neumí. Na mysl jí to přišlo až teprve teď, ale rázem to zahnalo její představu o rychlejší cestě.

„Je to hřebec. Tak se také jmenuje – Heetyr." Vikittě neušlo, že je na něj Ceryon opravdu hrdý. To s jeho jménem však nějak nepochopila.

„To mi ale připomíná něco jiného. Myslím, že hetyr je nějaký druh poháru pro panstvo nebo tak něco."

„Ano, to také, ale tohle slovo je z elfštiny. Správně by to mělo být Sie tu He'etyr u keen, ale tím tě raději nebudu zatěžovat. Navíc si myslím, že takhle je to hezčí," vysvětlil, když uviděl dívčin výraz. Nechápala to o moc lépe ani tak, ale toto nové poznání jí vzalo dech.

„Vy umíte řeč elfů?" užasla.

„Jen pár slov, to ani nestojí za řeč," mávl rukou Ceryon, když zjistil, že to v ní vyvolalo zájem. Jakby taky ne? Země elfů je přeci jen hodně daleko, a i když by se i v Yreleonu nějaký ten elf našel, nebylo jich mnoho. Tak jak by se asi obyčejný člověk naučil elfsky? Pro příště si bude muset dát větší pozor...

„Pojedeš tedy vepředu," změnil raději téma. Zjistil však, že se dívka ošila. „Nebo bys raději seděla vzadu?"

„Ne, to... to není tím. Já totiž, já... neumím na koni jezdit," vypadlo z Vikitty nakonec. „Na koňském hřbetě jsem seděla snad jen dvakrát nebo třikrát, a to už je pěkně dávno."

Ceryon povytáhl obočí, ale nijak ji za to nepokáral.

„Nevadí, stejně Heetyra povedu já, ty se jenom povezeš. Ale možná by bylo lepší, kdyby ses jízdě na koni začala při cestě učit. Je to mnohem pohodlnější způsob cestování, věř mi."

„Snad máte pravdu," přikývla dívka.

„Dostaneš se sama do sedla?" zeptal se Ceryon.

„Zkusím to."

Vikitta přistoupila k Heetyrovi a pohladila ho po čumáku. Potom chtěla dát jednu nohu do třmenu, ale ke své nelibosti zjistila, že je to těžší, než se zdálo. Byl to přeci jen statný kůň, který už nějaké té pořádné výšky v kohoutku dosahoval.

„Pomůžu ti," promluvil starší muž, když viděl dívčiny marné pokusy, a udělal jí stoličku. S jeho pomocí se nakonec dívka do sedla vyškrábala.