The Point

Kapitola 2. - Hana

„Kde se tu bereš?" nemohla stále ještě uvěřit svým očím Viktorie.

„Už jsem to bez tebe nemohla vydržet," řekla trošku ironickým, avšak miloučkým hlasem Hana. Hned nato se nahrnula kamarádce do náruče a přátelsky ji k sobě přitiskla. „A ty mě teď potřebuješ," dodala šeptem, aby ji slyšela už jen ona.

„Ty jseš vážně skvělá. Jsem hrozně ráda, že tě tu mám." usmála se Viktorie, protože se najednou cítila o mnohem lépe. „To jsi jako vyrazila hned, jak jsme domluvily?" uvědomila si souvislosti a vykulila na přítelkyni oči.

„Nó, hned jak jsem vylezla z koupelny," zamyslela se tmavovláska, „a doholila si tu nohu," dodala šeptem. „Naštěstí už mi Dorina vrátila Ranjita, tak jsem mohla hned vyrazit."

Ranjit byl Hanino auto, které si obě její spolubydlící neustále půjčovaly. Proto ho také pokřtila po komickém taxikáři z oblíbeného seriálu.

„Jseš prostě zlatá," pokračovala spokojená Viktorie a pomalu si odváděla kamarádku do pokoje, kde sama už měla vybalené některé své věci. Lord se celý utahaný z dlouhatánské procházky loudal za nimi. „Pamatuješ si to tu vůbec ještě?"

Jakmile byly v pokoji, zavřela za nimi Viktorie dveře a skočila na svou postel. Pak se posadila do tureckého sedu a pozorovala kamarádku. Ta si odložila obrovský bágl a udělala to samé.

„Jasně že jo." protáhla na ni Hana svůj špičatý obličejík. „Jak bych mohla zapomenout," zamrkala spiklenecky na Viktorii. „Takových blbinek co jsme tu jako malé prováděly! Pamatuješ toho kluka - jak jsme ho shodily do rybníky a utekly?"

„Jo, to byl pěknej průser," vyprskla smíchy drobná zrzka. „Utíkal pak celej uplakanej za mámou a ta naběhla na mýho dědu a řvala tu přes celou vesnici. Celej víkend jsme pak kvůli tomu musely chodit spát hned po Večerníčku," chichotala se a tvářičky se jí při tom začaly barvit do růžova.

„Jo - a nebo jak jsme tu vždycky večer chodily s baterkou po domě a hrály si na stezku odvahy. To už taková prdel nebyla, co?" pokračovala ve vzpomínání Hanka.

Dívky strávily povídáním celý zbytek odpoledne, které díky tomu uteklo až nadpřirozeně rychle.

.................

Večer se potom obě dvě motaly babičce v kuchyni a snažily se jí pomáhat s přípravou večeře. Ta nejprve zkoušela protestovat: "Ale vždyť já už to mám skoro hotové, děvčata." Když ale vyšlo najevo, že z celého rizota se zatím jen restuje cibulka na másle, musela se dát na ústup a nechat prostor hbitým dívčím ručkám. Ty se chopily nožů a prkýnek a pokračovaly v přípravě tam, kde babička před chvílí skončila.

„Zítra si na večer nic neplánujte, holky," ozval se dědeček, který se zjevil jako přízrak ve dveřích kuchyně. „Jedeme do města do restaurace, pan Neuer nás pozval - spolu s půlkou vesnice, slaví totiž sedmdesátiny."

Dívky si u linky v tichosti vyměnily pohledy. Ten Hanin říkal něco o hrozné nudě a nucení poslouchání dechovek, Viktoriin byl velice omluvný a zároveň prosebný.

Dědeček si ničeho nevšiml, ale jelikož se mu stále nedostávalo žádné odpovědi, znovu upozornil na svou přítomnost: „Ale jestli se vám nebude chtít, samozřejmě pochopím, když -" 

„To je dobrý, dědo, pojedeme tam s vámi, viď?" skočila mu do řeči vnučka a při posledním slůvku povytáhla obočí a podívala se na Hanu. Ta významně protočila očima - stále zabraná do krájení masa a nakonec přikývla. 

.................

„Větší nudu si snad už ani nedokážu představit..." procedila mezi zuby pihatá tmavovlasá dívka hned, jakmile se za nimi zaklaply dveře od jejich pokoje. Při tom zvuku vystřelila Lordova ouška do pozoru a začala se otáčet směrem, ze kterého zvuk přišel. Zatímco spal v posteli své paničky, v kuchyni proběhla večeře, ze které se dívky nyní vracely.

„Copak sis nevšimla, jak moc si dědeček přál, abychom tam s nimi jely?"  

„Hm." zabručela Hana. „Ale vlastně.. alespoň se tam zadarmo najíme!" dodala ještě a zatvářila se přitom, jako kdyby si právě uvědomila něco absolutně úžasného. Viktorie už jen zavrtěla hlavou a vyndala si z tašky brašničku s hygienou, se kterou se vydala do koupelny a nechala svou kamarádku stále s tím přihlouplým výrazem v pokoji samotnou.

Když se vrátila, ležela už v obrovském spacím triku zkroucená v nepřirozené poloze na posteli a pravidelně oddechovala. Těsně vedle ní byl namáčknutý Lord, který byl stočený do klubíčka a také už podřimoval. „Jů..." špitla si sama pro sebe a uculila se nad podívanou, která se jí právě naskytla. Pomalu se přikradla ke své posteli, aby na ni ulehla a následovala ty dva do říše snů...