,,Nikdy nic nepřijde ve chvíli, kdy to nejvíc čekáme. Kdy o to prosíme. Věci zkrátka samy přicházejí a odcházejí, jak se jim zachce."
Prožijte příběh Viktorie, zrzavé dívky s popleteným srdcem, a Theodora, černookého cizince s nejasnou minulostí.
P...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Dneska už se tu neobjeví," ozvala se po dlouhé chvíli mlčení zklamaná Viktorie.
Dívky seděly u stolu u stěny obrovské haly, kterou se rozléhala hudba stejně hlasitě, jako minulého večera. Pár lidí na parketě utahaně tančilo a vzduchem se nesl cigaretový kouř, ze kterého se Viktorii dělalo zle.
„Pojď si alespoň zatančit," usmála se na kamarádku konejšivě Hana. „Já jsem tě k tomuhle ukecala, tak je teď na mně to vyžehlit."
Viktorie ještě chvíli pozorovala svou poloprázdnou sklenici s vodou, ve které se při každém dalším zadunění hudby objevovaly maličké kruhy.
Bylo už hodně pozdě a ona byla unavená z nesmyslného čekání na někoho, kdo nepřišel. Kdo vlastně ani netušil, že měl přijít. Pousmála se nad tou absurditou a potom konečně zvedla pohled a souhlasila.
Vstala od stolu a následovala kamarádku na taneční parket.
Zastavily se u kraje. Hana se otočila čelem k Viktorii a chytla ji za boky. Spiklenecky se na ni usmála a začala se vrtět do rytmu. Viktorie ji uchopila kolem pasu a začala tančit s ní.
Smály se a blbly na parketě. Viktorie však hluboko v sobě cítila, jak moc je zklamaná. Chtěla si sednout do koutku a zmizet za oblakem kouře, který tu všude tak zhušťoval vzduch.
Dokonce i skrz Hanin úsměv prosakovala přetvářka. Bylo jí kamarádky líto. A mrzelo ji, že se spletla. Přitom si byla tak jistá...
Píseň dohrála. „Nechme toho," zastavila se Viktorie.
„No tak, Viky," zkusila to ještě Hana s úsměvem na horké tváři. „Když teď příjde, nepřehlédne tě."
„Ale on nepříjde," probodla ji svýma velkýma unavenýma očima Viktorie.
„Promiň," vydechla najednou Hana a přistoupila ke kamarádce blíž. Bylo jisté, že se omlouvá nejen za celý promarněný večer, nýbrž i za všechny plané naděje, které své přítelkyni dávala. Pevně zrzku objala.
„To je dobrý, prosím tě," odstrčila ji jemně Viktorie a věnovala jí milý úsměv. „Jen nás odvez domů."
„Ještě ne," stála si za svým malá brunetka. Na místě se otočila a šla pryč z parketu.
Viktorie ji chvíli jen pozorovala a potom ji rychlým krokem dohnala. „Co chceš ještě vymýšlet?"
„Je jedna věc, kterou jsme nezkusily," pronesla tajemně Hana a šla dál rázným krokem k baru. Když tam došla, barman jí okamžitě věnoval svou pozornost.
„Prosím vás, potřebovaly bychom takovou maličkou pomoc," začala sladkým hláskem a Viktorii neuniklo, jak se před ním nakrucuje. Pochopitelně vše pro svou nejlepší kamarádku, proto si svůj úšklebek nechala pro sebe a rozhodla se to nijak nekomentovat.
