Rebelové ze Severu

Králova lest

Zmateně jsem pozoroval několik mužů, kteří mi sundali okovy, které mě už několik týdnů poutaly ke zdi.
Král mě chce vidět? Za celou tu dobu nedal o sobě ani vědět. A najednou jsem k němu předvolán. Za tím musí něco být.
Stráže mi svázali vepředu ruce k sobě provazem. Nebáli se ho pořádně utáhnout. Zkusil jsem pohnout zápěstím. Bezvýsledně. Podíval jsem se na sestru. Hlava jí sklesle visela dolů. Omdlela.
Jeden voják škubnul provazem, který byl napojený k mým rukou. Pokyn byl jasný: zvedni se.
Opatrně jsem v sedu natočil nohu tak abych se mohl snáz postavit. Začal jsem se zvedat. Nohy byly ale příliš zesláblé a nedokázaly mne unést. Skácel jsem se k zemi. Někdo otráveně zavrčel. To už mě nějací dva vojáci brali za paže a společně mě postavili na nohy. Chvilku jsem skoušel jejich stabilitu než jsem udělal první nejistý krůček. Kolena se mi zachvěla ale nic víc. Pořád jsem stál.
Ten co sem ty vojáky přivedl netrpělivě mlasknul. Mávnutím ruky vojákům naznačil, že můžeme jít. Sám se otočil a vykročil z cely. Já jsem vyklopýtal v obležení vojáků za ním. Naposledy jsem se ohlédl přes rameno. Pořád byla v bezvědomí. Možná to pro ni bylo lepší.

Byla jsem sama. Tma,, Lukasi? "zeptala jsem se tiše. Hlasy. Slyším hlasy. Ohmatávala jsem tmu. Do něčeho jsem narazila. Rozsvítilo se. Byla jsem v místnosti. Byli tam rebelové. Ano i Lukas stál tam i já. Počkat já? ,, Zítra vyjedete na Jih. Musíte ukrást zásoby. Král nám je bere. Nemáme jinou možnost. Lukasi jsi nejlepší. Vím že bez... TVÉ sestry nikam nepůjdeš. Takže mi nedáváš moc na výběr. Ty a tvá sestra půjdete. Taky tři muži.

Najednou jsem se objevila jak jedeme na koni. Najednou šípy. Pamatuji si ten pocit. Ten obrovský šok. Zabili všechny tři muže. Mě a bratra pouze neškodně postřelili. Ale na ten pocit přepadení nezapomenu. Najednou mě cosi bodlo a já se probudila. Vojáci mě někam vedli v čele měli Artase, který se na mě poťouchle zasmál.

Škobrtnul jsem a málem spadl. Rovnováha se ale naštěstí se sílou nevytratila. Poočku jsem obhlédl situaci. Předemnou kráčel muž, který tohle měl všechno na povel. Za ním šli tři vojácí z nichž jeden byl ten co držel provaz na kterém mě vedl jako nějaké zvíře. Z každého boku mě hlídal jeden muž a zezadu to jistili další tři. Všichni byli samozřejmě ozbrojení. Z téhle pasti jsem neměl šanci uniknout. Navíc jsem na to neměl sílu.
Zpomalil jsem. Nohy byly dlouhou nečinností zdřevěnělé a vyčerpané. Hned jsem schytal bolestivou ránu hrotem kopí. Ramenem mi projela krutá bolest a já bezděčně syknul. Za mnou se ozval škodolibý smích.
Pokračovali jsme dál. Vešli jsme do honosněji zařízené části hradu ve kterém tenhle samozvaný král žil.

Z těžka jsem oddechovala.,, Kam mě to nesete? "zašeptala jsem tak tiše. Že jsem se divila, že mě vůbec slyšeli.,,Tajemství, rebele" řekl jeden. Artas mu vrazil. On spadl a já s ním. On se zvedal a když jsem mu prekážela
překážela v tom aby se zvedl tak mě napadá odhodil. A já se odvalila na zem.,, Vstaň "poručil mi Artas. Neměla jsem sílu.,, Co čekáš když mě necháš vykrvacet, smrade" plivla jsem na zem. On se na mě podíval. Pak mě chytl za bradu a zvedl mi hlavu.,, Malé háďe "prskl a odhodil mě na zem. Spadla jsem. Dotkla se příjemně studené podlahy,, Klidně mě zabte. Rebelové si přijdou pro odplatu " praskla jsem,, A odkud? "ptal se nevinně.,, Myslíš, že jsem blbá" byla jsem tak slabá že jsem se nedokázala zvednout. Jakoby síla probudila do mých úst.

Vstoupili jsme do audienčního sálu. Byl opravdu obrovský a bohatě vyzdobený. Naproti dveřím na opačném konci sálu seděl na ozdobném křesle král Gordon III. Přemohl jsem se a nasadil si masku, která měla zamaskovat mé emoce.
,,Lukas, syn Arnolda. Ten slavný Lukas, který se umí ohánět mečem jako málokterý rytíř. Ten Lukas, který je i výborným lukostřelcem. To ty jsi mi zabil svým lukostřeleckým uměním polovinu pěších vojáků v bitvě u Mardelwu, nemýlím li se."řekl a nevesele se usmál.
,,Máš časté sklony přehánět?" zeptal jsem se ledovým hlasem. Okamžitě jsem schytal silnou ránu do obličeje.
,,Barte, to nebylo nutné. Je to přece jenom ještě kluk co se řídí heslem: co na srdci to na jazyku. Kromě toho ho musíme snažit aby nevypadal ještě hůř." Po tomhle proslovu se ke mě otočil zády.
Vyplivl jsem na podlahu krev z úst.
,,Můžeš mi vysvětlit co se děje?!"zaskřehotal jsem.
,,Za chvilku to zjistíš."odpověděl přes rameno.

Hodili mě na zem. Ani jsem se nehla. Sýpavě jsem dýchala,, L-lukasi"šeptala jsem. Artas mě vzal za bradu.,, Jsi tak.... Ubohá "řekl posmněšně a prohlížel si mě.,, Je mi 15 co ode mě čekáš?".
,, Nevím rebelové prý jsou vytrvalý.. Ale já potřebuji vědět kde bydlíte.... Pan mě jinak zabije "
.,, Chcipni" praskla jsem
On nic neřekl a připravoval si nástroje Srab chce mě mučit ale já už se nebojím. Už ničeho. Je konec a já to vím...
,, Kde je Lukas?"
,, Král do ho přizval. Nevím proč "pokrčil rameny. Pak ke mě přišel a švihl mě bičem. Skousla jsem. Zuby. Nová bolestná rána . Znovu a znovu. Po dalším úderu jsem se cítila oslabená. Omdlím. Asi ano. Protože to nemůžu vydržet. Tma. Otevřeli se dveře Zůstaň vzhůru a zjisti kdo to je! Přikázala jsem si, ale nešlo to.

Stráže mě natočili ke dveřím a donutili mě kleknout si. Navzdory únavě a bolesti se ve mě vzkřísila zvědavost. Cítil jsem jak mé nohy znovu zíkávají sílu a ruce se mi už taky netřásly.
Odněkud se ozvalo zatroubení trubek. Upíral jsem oči na dveře. Ty se po pár minutách otevřely a dovnitř se nahrnulo několik královských vojáků za nimi kráčelo několik lidí v zelenočerných pláštích s kapucemi staženými hluboko do čela. Poznal jsem je. Co ti tady chtějí? pomyslel jsem si.
Tím ale průvod nekončil. Uzavíral ho jeden muž také v plášti až na to že neměl kapuci a tak mu šlo vidět do obličeje.
Byl to Caleb.
Všechny svaly v těle se mi bezděčně napjaly. Ani jsem si to neuvědomil, ale začal jsem se zvedat. Vojáci se okamžitě na mě vrhli a zatlačili mě dolů. Marně jsem se jim snažil vyškubnout. Jenom jsem si vysloužil kopanec do břicha.
,,Gordone!"ozvalo se odedveří. Vzhlédl jsem. To promluvil Caleb. Díval se na mě. V očích se mu zračil smutek, soucit a hněv. Neznatelně jsem zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu nad jeho jednáním. Nikdy mě neposlechl.
,,Myslím, že tohle nebude zapotřebí."pronesl už trochu klidněji. Král se jenom zašklebil.
,,Pořád je v mé moci a v tom případě si s ním můžu dělat co chci. Nemyslíš?"
,,Nikdo nemá právo zacházet s člověkem takhle."ohradil se.
,,Podívejme se. Že by tady velký vedoucí něco věděl o lidských právech?" Bylo to něco jako vybídnutí k hádce. Doufal jsem, že Caleb není tak blbý aby si toho nevšiml a nechal se do ní zatáhnout.
,,Vím o nich rozhodně víc než ty." Řekl až moc klidným hlasem.
,,Já tu jsem ale kvůli něčeho jiného." Mávnul rukou a do sálu vešel jeden ze zakuklenců. Za provaz za sebou táhl neznámého muže. Musel patřit ke králově armádě. Měl na sobě potrhanou a ušpiněnou uniformu.
,,Myslím, že tenhle muž je pro tebe nepostradatelný. Jsem ochoten ho vyměnit za Lukase."
Hrklo ve mě.

Zase ta tma . Ale pouze matná ,, Běž pryč!!! "vykřikla jsem. Ale nic se neozvalo. Ani ozvěna. Jako by mé slovo něco zarazilo. Sedla jsem si. A rozkoukávala jsem se,, No. Asi jsem omdlela, nebo jsem v cele." řekla jsem si pro sebe nahlas. Už jsem se rozkoukala. Nebylo vidět na konec cely. Ale sama na sebe jsem viděla koukala jsem se na probodanou paži. Poté jsem se protáhla. Na tuhle bolest nikdy nezapomenu. Zalapala jsem po dechu. Po chvíli se zdálo jakoby vyšlo slunce a já zas viděla. Nikdo tu nebyl. Seděla jsem na zemi. Byla tu dřevěná podlaha. Vstala jsem a podívala se z okna. Byla jsem tak nízko na krátký skok. Nebyli tu mříže. Na nic jsem nepomyslela a vylezla jsem, ale dole mě někdo chytil. Vytřeštila jsem oči. Artas.,, Pusť mě "
,, Ty jsi hloupoučká." mile se usmál. ,,Tohle se přece nedělá "řekl a omotal mě provazem.,, Tak strašně chceš utéci, že i když jsi slabá vzdoruješ. Moc se vyčerpáváš a to bude tvůj konec"
Polkla jsem,, Konec? "
„Jo rebelové přišli ale chtějí jen tvého bratra jak to tak vypadá. Jak jste naivní" zasmál se
,, Lžeš "řekla jsem
,, Proč bych měl? Pravda přece bolí víc než sladká lež..."

Prohlížel jsem si Caleba od hlavy až k patě. Musel vědět, že sám odtud neodejdu. Musel mít záložní plán.
Zahalený muž po jeho boku podlomil tomu vojákovi kolena a ten se zhroutil na zem. Vydal ze sebe přitom přidušený výkřik.
,,Tak co?"zeptal se Caleb.
Král se tvářil jako kdyby nad tím uvažoval. Všiml jsem si nepatrného pokynu veliteli po jeho boku. Ten se pohnul a odešel pryč.
,,Máš pravdu. Tenhle muž je pro mě důležitý. Lukas se mi ale taky hodí. Myslím... že to vyřeším takhle."řekl klidným hlasem a třikrát za sebou rychle tlesknul. Odevšad se s křikem vyřítili královi vojáci.
Já to tušil! pomyslel jsem si. Teď je se mnou, Sofií, Calebem i ostatními rebely amen.

Na obrázku je Caleb vedoucí rebelů...
Doufám že příběh jde podle vašeho očekávání. Dík za podporu =)
Etall
&
Fancy
❤