Rebelové ze Severu

Mezitím v Městě rebelů...

Caleb
Rozčileně jsem shrnul všechny pergameny na jednu hromadu. Jak já tohle úřadování nasnáším. Popadl jsem hrst svitků do ruky a začal je v rychlosti číst. Ty co jsem přečetl a považoval za důležité jsem odkládal na hromadu na stole. Zbytek jsem zmuchlal do kuličky a bavil jsem se tím, že jsem je házel po portrétu Gordona. Na podlaze pod ním se už začínala rýsovat pěkně velká hromada.
Někdo zaklepal na dveře.
,,Vstupte!"křiknul jsem a honem shrnul všechny pergameny na stranu aby jsem si udělal trochu místa.
Vešel nějaký malý kluk.
,,Posílá mne Antony s tímhle pergamenem."řekl nervózně. Mohlo mu být tak sedm let. Antony by se měl naučit posílat starší lidi.
,,Jak se jmenuješ?"zeptal jsem se ho co možná nejpříjemněji.
,,L... Lukas."špitnul. Píchlo mě u srdce. Touhle dobou jsem už měl obdržet zprávu o tom jak se Lukasovi a Sofie vede. Zatím se však neozvali ani jednou.
,,Dobře Lulasi. Děkuju ti. Můžeš jít."řekl jsem a usmál se na něj. Kluk se okamžitě vytratil.
Rozlomil jsem pečeť a rozroloval papír. Vyjeveně jsem na něj koukal.
V pegamenu byla opravdu špatná zpráva od Antonyho.
Četl jsem. Podle mých tajných zdrojů se Gordon snaží budovat armádu. Už teď má přes tři tisíce vojáků a počet stále roste. Jeden z nás viděl Gordonovy generály v horách na jihu. Proto se domnívám, že chce naverbovat i obry. Je mi to velice líto, ale pokud okamžitě něco nepodnikneme bude válka už předem prohraná.
Odložil jsem pergamen. Zdrceně jsem na něj koukal. Rukama jsem si zajel do vlasů.
To snad ne. Tohle nemůže dopadnout dobře. Musíme okamžitě sehnat posily jinak je s námi a tímhle světem bude navěky amen.