Rebelové ze Severu

Dvojité přepadení A krásná Eleanor

Byla jsem na mém koni. Královna říkala že nás doveze na místo určení, že ho nemusíme pobízet. Ví jak se má chovat. Kdy odpočinout a kde. Ani bych se divila kdyby mi řekla že umí mluvil. Povzdechla jsem si a tiše si odfrkla. Kde je Lukas? Nestalo se mu nic.?!ne nesmím si lámat hlavu. Jede klidně jako já a jistě myslí na mě, ale já na něj myslet nemůžu protože jinak se obrátím a dojdu zkontrolovat jestli je v pořádku. Dobře budu myslet na někoho jiného. Napadl mě Lewis Lewis je krásný, hrdý a velmi inteligentní muž. Samozřejmě Camellia. Velice se jí líbil. Lewis to nechápal chudák. Usmála jsem se. On je strašně roztomilí, když něčemu nerozumí. Musím uznat že tak krásného může jsem nikdy neviděla. Samozřejmě Lukáš je nejkrásnější. Vždyť je můj bratr. Musí být nejlepší ve všem. Lewis je velmi vzorný. Vše klidně ukáže 100x jen aby jsme to pochopili. Je tak vnímavý. A všímavý. Zaklepala jsem hlavou nesmím na něj takto myslet. Adelaide. Je krásná, ale přes to co říkal Lewis stejně arogantní. Ale ty její zlaté vlasy jsou jak slunce v odrazu vody. Nádherně se vlní jako vlny při mírném větru. Uff nesmím přemýšlet konkrétně. Ok. Tak elfové. Jsou dokonalí. Co si budu počítat. Jejich postava, myšlení, věcí, umění a další věci. Slyšela jsem tě dokáží běžet stejně rychle jako koně a několik dní bez odpočinku. Nebo můžou skočit z takové výšky a nic se jim nestane . Kůň najednou prudce zabrzdil. Neudržela jsem se a přeletěla přes něj.,, Au"sykla jsem když mi ruplo v zápěstí.,, Pitomý kůň "křikla jsem a praštila zdravou rukou do země. Kůň ke mě přišel a šťouchl do mě hlavou.,, Mám zlomené zápěstí.!" zabručela jsem. Něco zašustilo v křoví. Vstala jsem a vytasila dýku. Ozvalo se zasvištění. Z křoví vyletěl šíp a zaryl se mu do s zlomeného zápěstí. Vykřikla jsem bolestí a sesunula se k zemi. Na kolenou jsem se držela jen těžce. Kolem mě se shlukly lidé. Lupiči.,, Koho pak to tu máme, takovou křepeličku "zasmál se jeden. Měl v ruce kuš. Vzal mě za bradu a zvedl nahoru.,, Krása" řekl
,, Mohla by jsi vařit a trochu si užít... Ne? " plivla jsem mu do tváře. Druhý mi vrazil takovou facku že jsem odletěla několik metrů. Bolest mi pulzovala krev.,, Krávo. Jsi tuhá" řekl s kuší a vytáhl dýku.,, Řekni poslední slovo. "dva muži padli a šípem v krku. Poslední utekl. Najednou kušaře srazila postava. Chtěla mu vrazit dýku do krku, ale kušař ho srazil. Zaútočil na postavu. Postava se hbitě uhnula a stáli opačně. Znovu kušař zaútočil, ale postava mu bodla do zad dýku. Kušař ho zbaběle bodl do boku a umřel. Postava padla k zemi. Přešla jsem k němu,, Lewisi?! "zašeptala jsem a pohladila jeho mrvolně bledou tvář.

Seděl jsem pod stromem a ukusoval z kukuřičné placky, kterou jsem dostal na cestu. Podle slunce bylo něco po poledni. Bylo teplo, ale chladný vítr sliboval brzkou změnu počasí. Načernalé mraky na obzoru taky nevěstily nic dobrého.
Kůň se popásal opodál a pohupoval dlouhým černým ocasem. Elfové byli tak laskaví, že nám půjčili speciálně vycvičené koně, které nás měli zavést přímo k cíli. Byli natolik intnligentní, že věděli kdy zastavit na odpočinek a kdy zase vyjet. Koně mě vždy fascinovali.
Vraník pohodil hlavou a zařehtal. Signál k vyjetí. Sbalil jsem zbytek jídla do tašky, vyhoupl se do sedla a vyjeli jsme.
Cesta byla ještě dlouhá a já měl až příliš mnoho času k přemýšlení. Ve vzpomínkách jsem se vrátil k loučení se Sofiou. Pousmál jsem se při pomyšlení na její statečný obličej. Ona to zvládne. Je nejstatečnější dívka jakou jsem kdy viděl. Je to úžasná sestra.
Sehnul jsem se blíž ke krku koně abych ulevil bolavým zádům a po chvilce jsem zjistil, že jsem dobře udělal. Přímo místem kde před chvílí byla má hlava proletěl šíp. A pak se z lesa začali vyhrnovat vojáci. Křičeli ve válečném amoku a nad hlavami točili sekerami nebo meči. Královské vojsko. Rychle jsem pobídl koně v naději, že jim ještě stihnu ujet, ale když jsem spatřil, že mezitím kolem mě utvořili kruh, seskočil jsem a tasil meč. Byl jsem připravený si cestu ven probít.

,, Lewisi, vydrž... Prosím udělej to pro mě "brečela jsem a stáhla jsem mu triko. Krev mu protékala mými prsty. Kus látky jsem utrhla a dala mu ji na ránu.,, Umřu" zašeptal a vzal mě za ruku a strhl ji dolů.,, Ne"řekla jsem a dala mu látku zpět.,, Proč jsi mi pomohl? "zeptala jsem se a po tvářích mi tekly slzy. Pohladil mě po tváři.,, Nesnesl bych kdyby ti něco udělali" řekl.,, Promiň. Je to moje chyba. Měla jsem se ubránit "
,, Ne. Stejně bych je jel zabít. Jel jsem z nimi"
,, Stejně se omlouvám... Nech mě tě prosím tě ošetřit. Dlužím to elfům "
,, Ty blázínku" řekl tiše a zavřel oči. ,,Mám tě ráda "řekla jsem přidušeně
,, Já tebe taky" řekl a dal mi pusu na ruku .
,, Neumírej Lewisi. Prosím "řekla jsem. A dala jsem mu zpět látku na ránu...
,, Dobře. Najdi zelenou rostlinu s modrými fleky" řekl tiše.
Okamžitě jsem doběhla a brzo jí našla.,, Co mám dělat? ".,, Rozdrtit a dát na ránu. Ráno by to mělo být uzdravené"
,, Proč jsi mi to neřekl rovnou? "
,, Říkal jsem ti že tě mám rád. Jak jsem mohl říkat něco jiného?"
Objala jsem ho. Lewis mi dal pusu na tvář.,, Musíš si odpočinout "řekla jsem a dala mu přikrývku.,, A ty? Máš zlomenou ruku a propíchlou ruku"
,, To si obvážu "
,, Nebudeš moc hýbat zápěstím. Ukaž já ti to..."
,, Ne" řekla jsem ostře. Pak jsem zrudla.,, Já to zvládnu "dodala jsem tišeji...
,, Zdržuješ se. Jestli do zatmění nebudeš za hranicemi elfové každého v noci zabíjí. Pokud zůstaneš v tomhle lese. Zvířata tě zabíjí." řekl.,, Tak jedeme "řekla jsem. A pomohla mu na nohy. Zasyčel bolestí.,, V pořádku?"
Kývl. Vstoupil na koně. Sedla jsem si za něj. Lehl si na jeho jeho krk.,, A ansta mu obretnaj "zašeptal Lewis a kůň se rozjel nepřirozeně rychle. Chytla jsem otěže abych nespadla.
Lewis - přes to že ležel - nijak sebou neházel.,, Anatoris" zašeptal Lewis. Kůň nešťastně zařehtal a on se nečekaně se uvolnil. Chytla jsem ho a mě došlo co říkal.,, Slíbil jsi mi že se budeš statečný "po tvářích se mi znovu spustili slzy
,, Jsem, kdybych nebyl statečný už jsem mrtví. Ale Sofio žádáš na možné" řekl tiše.,, Milují tě Sofio " zašeptal a spadl.,, Ne!" zakřičela jsem a zatáhla opratěmi. Kůň nic.,, Pitomej kůň... Zastav... Představ si že ti to říkám elfsky ". Kůň nic. Co je to za inteligenci seskočila. Rukou mi projela bolest, teď jsem jí, ale ignotrovala. Utíkala jsem za Lewisem. Ležel na zemi s mrtvolnou pletí. Ne. Svezla jsem se na zem a skusila jestli mu klepe srdce. Velmi mírně,, Blázne. Proč jsi to udělal?! "křikla jsem. Lewis nic.,, Proč mi tak lámeš srdce?" zašeptala jsem a lehla si vedle něj. Za chvíli jsem usnula.,, Anton dá strantis "ozvalo se najednou. Lewisi? Proletělo mi hlavou. Otočila jsem na něj hlavu. Pořád mu bilo srdce, ale omdlel. Krve by se mi nikdo nedořezal, když jsem se otočila. Stála tam nádherná elfka. Vypadalo vážně a možná i nazlobeně. Ta elfka byla nádherná, ani Paulina nebyla tak krásná, ale vypadala ještě víc arogantně než Adelaide. Měla blonďaté vlasy. Modré oči.,, Člověk? "zeptala se s posměchem.,, Prosím..."
,, Mlč. Co jsi udělala s princem vedlejší říše?! "zeptala se zostra.
,, Ranili ho. Jsme dobří přátelé. Chtěla jsem ho k vám odvést."
,, Jméno "řekla
,, Sofia. A vaše?"
,, Nic ti do toho není, ale mé jméno je Eleanor jsem králova dcera "řekla
,, Velice mě těší"
,, To by mělo. Vezmu vás oba sebou, ale nevím jak tě přijmou. Lidi ani elfy z jiných říši moc nemusíme. Ale otec mě chce za něj provdat a je pěkný. "usmála se. Mě zamrazilo v zádech.,, Nemůžete..." můj otec může vše a pokud to dobře podá královně. O tom ale s tebou nesmím mluvit "
,, Znáš královnu Auroru a Arnolda?"
,, Kde by neznal. Má matka ses s ní znala osobně "řekla
,, Byla to má matka a otec " zašeptala jsem. Eleanor sklapl úsměv.

Utvořili kolem mě kruh. Tasený meč jsem pevně držel v rukou a snažil se dávat pozor na všechny, kteří by se ke mě chtěli nečekaně vrhnout.

Takže =)  další díl. Na obrázku je Eleanor