Rebelové ze Severu

,, Budeme se muset rozdělit "

Je ráno. Vím že dnes oba vyrazíme. Elfů se bojím jsou nevyzpytatelní, ale musím být statečná. Bratr kde za draky se. Nevím kdo je nebezpečnější, ale cesta je pro bratra víc než náročná. Jak nad tím uvažuji bojím se o něj víc a víc. Třeba se mj nevrátí.!vytřeštila jsem oči. Nemohu to stratit. Umřu s ním jako otec pro mou matku. Nedokážu bez něj žít. Je to jediné co mám ani rebelové mi nejsou tak blízcí... Nikdo mi není tak blízký jako můj bratr. Sesunula jsem se k zemi a po tvářích mi tekli slzy. Utřela jsem si je do rukávu když někdo zaklepal.,, Dále "špitla jsem a doufala jsem, že je to někdo jiný než Lukas. Nechci aby mě někdo takto viděl. Vešel Lewis. Vstoupil a zavřel dveře. Když uviděl jak jsem smutná sedl si do dřepu a pohladil mě po tváři. Podívala jsem se na něj.,, Nemůžu ho stratit" zašeptala jsem. Lewis se usmál.,, Každý někoho ztratí. Je jedno co, ale vždy ta ztráta bolí. Otec, matka, sourozenci, nebo jiní příbuzní. A nebo něco jiného ztratí. Důvěru, lásku, přátelství, šance. Třeba je to i tvoje vina, ale něco s tím musíš udělat. Když někoho ztratíš musíš buď napravit svou chybu a pokud to nejde. Mysli na to že máš někoho jiného. Tvůj otec zapomněl že má vás . Buď silnější "pohladil mě po tváři.,, Děkuji" řekla jsem a objala ho. S Lewisem to viditelně cuklo, ale potom mě k sobě taky přitiskl. Po chvíli jsem se ho zeptala,, Proč jsi vlastně přišel? "
,, Co ti chci ukázat"

Trhnul jsem sebou. Něco se mnou třáslo. Ospale jsem sebou zavrtěl a otevřel jsem oči. Nademnou se skláněla Paulina.
,,Paulino? Co tady děláš?" Zeptal jsem jí. Usmívala se na mě od ucha k uchu.
,,Pojď. Chci ti ukázat něco co ti zaručeně zvedne náladu."řekla a odešla ke dveřím. Těžkopádně jsem se vyhrabal z pod přikrývek.
,,Co to je?"
,,Uvidíš." Tajemně se usmála a vyšla z pokoje. Na nic jsem nečekal a rychle jsem ji následoval.

,,Kam mě to vedeš? "
,, Uvidíš"
,, Nemám ráda překvapení "
,, Opravdu?" zasmál se,, Já jo "zamračila jsem se,, Tak kdy. Tam budete,? "
,, Brzo... Těšíš se? "
,, Bojím" přiznala jsem
,, Ještě tě to potěší "řekl odhodlaně.
,, To je super" usmála jsem se. Stráže otevřeli dveře a já málem omdlela. Camellia, Oliver a Dean. Rukou jsem si zakryla ústa. Podívala jsem se na Lewise a ten kývl. Rozběhla jsem se k nim a objala je,, Jakpak je?"zeptal se Oliver
„Mnohem lépe.... Co vy tady? "
Camellia se usmála,, Čorky" mrkla na mě a její pohled zůstal na Lewisovi,, Znáte se? "zavrtěli hlavou,, Princ Lewis. Následník trůnu" Lewis se mírně uklonil,, Těší mě poznat lidi "
Dean a Oliver se uklonili,, Potěšení na naší straně" Camellia se rozplývala nad Lewisem. Zavrtěla jsem hlavou. Lewis tak viditelně nechápal. U elfů se náklonnost projevuje jinak a tak jsem se rozesmála. Do vsíně vletěl Lukas. S Deanen si vběhli do náručí...,, Ahoj brachu. Ahoj Olivere. Ahoj Camellie.... Camellie? "zeptal se. Camellia sebou cukla.,, Lukasi... Ach konečně jsi rady.. Stýskalo se mi" Lukas se na ní usmál,, Mě taky. Co vy tady? "
,, Královna nám řekla o tom že jdete pryč. Nejsme nadšený a Caleb dvojnásobek. Od poslů na tom nejsme nejlépe. Rebelové snášejí též je období. Ale kdyby jste získali elfy nebo dokonce draky. Byli by to výborné" elf věšel,, Královna vzkazuje že by jste se měli jít se připravit "objala jsem se se všemi. Lukas taky a my se rozloučili...

Se Sofiou jsme pomalu kráčeli za jedním z elfských strážných. Vedl nás dlouhou chodbou k jedněm dveřím. Prošli jsme kolem několika dveří.
,,Kam to jdeme?"zeptal jsem se toho elfa.
,,Do zbrojovny. Musíme vás na cestu pořádně vybavit."odpověděl a trochu škodolibě se usmál. Myslel jsem, že mu jednu vrazím. Byl to jen obyčejný zbabělec, kterému se líbilo když někdo mohl dělat něco při čemž na devadesát procent umře.
I já bych byl ale radši kdybych nikam nemusel a zůstal tady se Sofiou. Bál jsem se, že ji ztratím. Žaludek jsem měl jako na vodě a hlava mi neskutečně třeštila. A já si musel věřit. A Sofii taky.

Bylo mi trošku špatně od žaludku a teď bych nejraději omdlela. Třeba by se to odložilo napadlo mě a usmála se. Když mi došlo že klidně bráška bude muset odejít a ani se nerozloučíme pohltila mě temnota.,, Mám tě ráda moc ráda Lukasy "řekla jsem tiše
,, Sofio. Já o tom nikdy nepochyboval... Mám tě nejraději na světě a i kdyby jsi měl vybrat jestli zachráním Caleba nebo tebe vybral bych tebe" dala jsem mu prst na rty ,,To neříkej "
Dal mi ruku pryč,, Budu... Mám tě strašně rád. Život bych za tebe položil. Ale to ty víš" usmál se a objal mě.,, Já tebe taky "
,, Sofio" řekla Paulina a vzala mě za rameno. Otočila jsem se.
,, Budete muset jít, aby jste stihli za hranice dojít do setmění "usmála se na mě.,, Těšilo mě" usmála jsem se.
,, Lewis se s vámi nemohl rozloučit a říkal že ho to mrzí. Rychle musel odjet na sraz místo otce. A doufá že vás oba brzy shledá spolu "usmála se Paulina.
,, Musím říct že jsu pro mě příkladem. Možná si málo vážím svého bratra. Ty k němu máte velmi velkou úctu."
,, Ke svému bratru se chovas velmi slušně. Máte spolu krásný vztah  a pokus už se mluví o Lewisovi zmiňoval přesně tebe že se mu bude stýskat

Omlouváme se za naši neaktivitu, ale znáte to. Je těžké psát příběh a do toho ještě zvládat školu a podobné blbosti.
Doufáme, že se líbilo a díky za voty :) na obrázku je Lukas s Sofiou