Rebelové ze Severu

Něco se kolem mě mihlo ...

,, Lewisi. Já tě potřebuji. Nevím kde je ten potok" zašeptala jsem a usnula jsem
,, Ty nejlepší koně ve stájích. Budou vám mluvit do duše. Budou to vaši přátelé do nepohody "řekla Lusilla a usmála se. Paulina nám dala otěže koní. Měla jsem krásného černého hřebce. Zařehtal a nadmul hruď jakoby chtěl ukázat svou velikost. Zašklebila jsem se.,, Jak se jmenuje? " zeptal se Lukas,, Nemá jméno, Lukasi "zašeptala Paulina tajuplně.,, Kůň ví co dělat. Je vycvičen pro takovéto situace"
,, Děkujeme "řekla jsem a naskočila na koně
,, My také, šťastnou cestu"
Probudila jsem se. Chytla jsem se unaveně za hlavu a šla si vyměnit dlahu. Lewis spal a vypadal jako mrtví.,, Tak jedeme vraníku "řekla jsem. Kůň vesele zařehtal a mírně se sklonil, aby se mi na něj lépe nandaval Lewis.,, Vždycky jsme si myslela že mě zvířata nemají rádi, i Lusilla říkala, že otec miloval zvířata, a matka měla srdce na lidi. Já mám kousek od otce" kůň se na mě podíval, nemusela jsem se natáčet, poznala jsem to, že se na mě podíval.

Potřeboval jsem přestávku. Už jsme v tomhle stavu byli několik hodin a mě kupodivu chyběla pevná půda pod nohama. Pegas nevyslyšel mé prosby o zastavení a vesele letěl dál. Vždy jsem si přál lítat. Byl by to přece skvělý pocit, ale po tomhle zážitku budu muset změnit názor.
Zadíval jsem se do dálky před sebou. Věděl jsem, že k dračímu lidu se dá dostat velice těžko. Podle elfích map se muselo nějak překonat hlubokou propas, přes kterou jsme zrovna letěli tak jsem nechápal, proč mě překvapilo, že mi dali pegase.
Podíval jsem se dolů a zvedl se mi žaludek. Byli jsme neuvěřitelně vysoko. Pegas se šikovně vyhýbal vysokým zašpičatělým skalám, které trčely z husté mlhy pod námi.
Něco se teď ale pod námi mihlo. A vzápětí něco proletělo po mém pravém boku. A to samé na levém. Pohybovalo se to ohromnou rychlostí a já nevěděl kam se kouknout dřív.
,,Co tady pohledáváš?!"zakřičel někdo za mými zády. Ani jsem se nemusel otáčet. Ten muž se zjevil přímo nalevo odemne. A napravo se taky někdo objevil. Udiveně jsem pozoroval draky na kterých letěli.
Konečně jsem je spatřil. Dračí jezdci! Nejzáhadnější bytosti této země a já se na ně koukám!
,,Tak co?! Co tu pohledáváš?! Vrať se okamžitě odkud jsi přišel!"křičel zase ten muž.
,,Nemůžu! Potřebuju se dostat k dračímu lidu!"
,,Nepotřebuješ! A teď se okamžitě i s tím svým pakoněm otočte a vypadněte odtud dřív, než tě shodíme do propasti!"

Něco se kolem mě mihlo. Ale já tomu nedávala žádnou pozornost. Pokrčila jsem rameny, ale tomu pitomému koni to jedno nebylo. Zastavil a potom si stoupl na zadní. Divoce zařehtal a dopadl na přední. Prach se rozvířil a kůň se rozjel jako blesk. Chytla jsem Lewise,, Pitomej vůl!! "zakřičela jsem
,, Jsem kůň, dcero Aurory" zbledla jsem a málem jsem se pustila.,, Ty mluvíš?! "
,, Ty taky" bylo vidět že se baví. Vesela zařehtal.,, Zpomal. Nemohu ho udržet. Na mluvení sis nevybral nejlepší čas "
,, To by nebyl nikdy" utrousil a zpomalil,, Co je? "zeptala jsem se.,, Byli tam"
Zamračila jsem se,, Kdo? "
,, Nevím. Někdo" řekl a přestal se se mnou bavit. Prskla jsem. Najednou mě někdo srazil. Kůň se lekl a zplašil. Kryla jsem Lewisovo tělo, ale někdo mi ho vytrhl. Vše bylo nadpřirozeně rychle. Pak mě někdo udeřil. Chvilku jsem ještě byla při smyslem. Někdo mě bral do náruče, ale na ruce mi dal něco jako... Provaz!
Probudila jsem. Takovou bolest hlavy jsem neměla ani při nemoci. Připadala jsem si opilá. Oči jsem musela zavřít kvůli bolesti.,, Lukasi, Lewisi? "zašeptala jsem a vstala jsem. Hned jsem si musela sednout. Nohy mě neudrželi,, J-Je tu někdo někdo?" zeptala jsem se a dostala jsem se až k dřevěným tyčím.,, Ne " zašeptala jsem,, Ne... Ne!" vykřikla jsem a zalomcovala s mřížemi. Klesla jsem na kolena a držela si bolestě zápěstí. Po tvářích mu tekly slzy. Podívala jsem se okolo sebe a ztuhla jsem hambou. Nebyla jsem tu sama.,, Co koukáš? "zeptal se muž a zašklebil se.,, Pokud nedostaneš milost takhle zůstaneš hodně dlouho. Já jsem tu sedmnáct let" polkla jsem. On tu byl déle než já jsem na světě.,, Tak dlouho? ".
„Jo chytli mě u vodopádů. Přesně tam kde se koupe princezna. Prý teď někoho hledá nějakého člověka a elfa. Moc nevím jen co si povídali strážci"
,, Eleanor? "muž se zašklebil,, Jo proč?" zeptal se
,, To jsem já... Pusťte mě. Mě hledá Králova dcera.... Mě!!! "křičela jsem. Jako duch se před mřížemi objevil velmi krásný muž. S brbením.,, Zmlkni" prskl,, Prosím "řekla jsem.,, Vyslala mě královna.... Kde mám koně?! Kde je Lewis?!" zaječela jsem a zkácela se k zemi.

Věděl jsem, že hodně riskuji, když jsem koně na jejich volání neotočil. ,,Nemůžu to udělat. I kdybych chtěl, ten kůň mě neposlechne. On letí přímo k nim a nic ho nezastaví! A mě taky ne! Potřebuju jejivch pomoc a to co nejrychleji!"
,,I kdyby ses přes nás dostal, nikdy by tě v městě nepřijali! Nesnášíme cizince! A navíc... nikdy nikomu nepomáháme!"křičel ten muž. Zajel rukou k opasku a vytáhl odtamtud meč.
,,Posílají mě elfové!"zkusil jsem to ještě, ale ti dva se jen zasmáli.
,,Opravdu? A jakým jménem? Jak se jmenuješ?"
,,Lukas! Syn Arnolda."dodal jsem.
To jméno na ně ale překvapivě působilo. Oba dva se zarazili a upřeně si mě prohlíželi.
,,Syn Arnolda? Arnolda, který kdysi vládl?"křičel ten co v ruce stále svíral meč a celou dobu se mnou mluvil.
,,Ano."odpověděl jsem zmateně. Pokud jsem věděl, tak dračí jezdci se nijak nemíchali do vládnoucí politiky. Možná ani nevěděli jak se dnešní panovník jmenuje. Jenže můj otec s nimi asi musel být nějak spjat, neboť ten muž zasunul meč do pochvy a vybídl mě abych ho následoval.