Rebelové ze Severu

Rodiče?!

Aurora. Jméno mé matky se mi rozeznělo v hlavě. Královna?! Nikdo mi nikdy neřekl že naše matka byla královna.,, Znal jste naší matku? "zeptala jsem se elf se na mě podíval,, Ano.... Velmi dobře. Opravdu o ní nic nevíš?" zeptal se.,, Ne... Vždyť já si jí ani nepamatuji jak vypadala"
,, Jako ty. Tvá matka vládla s tvým otcem místo Gordona. Poté oba jednou zmizeli a místo nich nastoupil na trůn. Tví rodiče byli nejlepší nejchytřejší bojovníci u lidí co jsem kdy viděl. Jejich mrštnost se podobala elfům. Jenomže dva dny po tom co tě porodila někdo vystřelil šíp po královně když byla u lidí. Aurora skočila a schytala to do srdce. Okamžitě umřela. Zachránila život královně. Když to tvůj otec uslyšel šel do bitvy. Ta bitva se s 1000 vojáky nedala vyhrát. To bylo nemožné.... On to věděl. Nemohl bez Aurory žít "
Podívala jsem se na Lukase. Povídal si s Paulinou. Lewis někam zmizel. Sedla jsem si na zem.,, Jak to že mě Paulina, Lewis ani královna nepoznala?"
,,Lewis a Paulina těm bylo teprve kolem  třiceti "otevřela jsem pusu a on se zasmál,, A královna ta to nevěděla.... To nevím proč možná je tak zarmoucena její strátou že prostě byla moc slepá... Ale to je jedno..." Chudák prožila smrt svého manžela nejlepších přátel a ztratila dceru. Najednou někdo seskočil z koně. Ten kůň byl dokonalý. Černý bujný hřebec. Postavil se na zadní. Elf se Paulině velmi mírně uklonil a ona se na něj usmála a kývla. Také nepatrně. Jejich komunikace byla velmi divná. Stačil malý pohyb a něco to znamenalo.,, Sofia dcera Aurory a Lukas syn Arnolda se mají okamžitě dostavit k královně "byl to ženský hlas. Elfka měla přilbu a tak jsem jí do tváře nijak neviděla.,, To je Amantis. Sestra Adelaide. Výborná s mečem.... S sestrou jsou jako oheň a voda. Jedna neumí s mečem a s lukem ano. Poté je to naopak.... Doplňují se a mají se rády a tak je královna hodně používá... "řekl mi elf.

Zpráva o jednom z mých rodičů mi do krve vehnala adrenalin. Tak už aspoň vím kdo má matka byla. Podle toho co říkal Sofii ten elf byla máma královna. Královna?! Bylo toho na mě moc. Trochu jsem se zapotácel a málem jsem upadl. Do toho ještě přijela nějaká žena a oznámila nám, že jsme předvoláni ke královně.
Dcera Aurory a syn Arnolda. Jednoho člena rodiny už znám ale kdo je ten druhý?!
Možná byla lepší nevědomost.

Ta elfka nás nechala nasednout na koně, které ta elfka přivedla sebou.
Tupě jsem nasedla na koně a zírala Di dály,, Jsem naslednice trůnu. A můj bratr taky. Z přemýšlení mě vytrhl krásný smích. Lewis. Usmála jsem se. Jeho smích bych mohla poslouchat pořád. Bratr seskočil z koně. Já za ním. Potom nás krásná elfka vedla do hradu. Pohodila si svými zlatavymi vlasy a otevřela dveře.,, Královno. Sofia a Lukas " královna se usmívala,, Vítejte. Vítejte děti" usmála se víc.,, Aurora a Arnold... Ach jak jsem mohla být tak slepá. Omlouvám se. Ani Paulina a Lewis to nepoznali. Omlouvám se. Bylo to velice pošetilé. Přesto že jste oba jako vaše rodiče. Vaše matka mi zachránila život. Váš otec vyhrál spoustu bitev. Jste přesně jako oni. V tom případě, ale musíte za draky. Máme špatné zprávy od rebelů. Nevypadá to moc nadějně. Jeden z vás musí za elfy z rodu Astatú. Druhý draky. K drakům doporučuji Lukase. Protože Aurora u draků nebyla, ale Arnold ano a byli přátelé. Pokud uvidí Lukase jistě poznají tu podobu." Usmála se jistě ví že máme rodiče legendy a hned nám dala úkoly.. Ale zneklidňuje mě co říkala o rebelech. Co se jim asi mohli stát,, Chápu. Vyrazím co nejdřív "řekl Lukas a oba jsme odešli za dveřmi jsem se rozbrečela . On mě objal a hladil po zádech.,, Mrzí, mrzí mě to. Ale jinak to nepůjde. Brzo se vrátím a ty taky. Máš to nebezpečné. Dnes s tebou popijou zítra ti vrází kudlu mezi žebra. Mám tě rád Sofio."políbil mě na čelo a odešel do pokoje...

Díky tomu, že jsme byli nyní o trošku významnější mohli jsme bydlet v elfském královském paláci.
Po krátkém rozhovoru s královnou a nepříjemné řeči se Sofiou jsem se odebral do pokoje. Nedokázal jsem se dívat na její utrpení. Sám jsem byl nešťastný, že ji budu muset opustit. Draci a dračí lid žil vysoko v horách na severu. Moc se toho o nich nevědělo. Byli to jediní lidé co dokázali mluvit s draky. Nikoho k sobě jen tak nepouštěli. Nechápala jsem jak se k nim otec dostal. A elfové z rodu Astatút... s těmi nebylo radno si zahrávat. Byli nesmírně nebezpeční. Měl jsem o Sofiu čím dál tím větší strach. Co když jí něco udělají?
Ozvalo se nesmělé zaklepání. Hned po něm vešla do místnosti Paulina. Na rameni jí seděl ten malý dráček. Okamžitě se vznesl do vzduchu a letěl mi vstříc.
,,Co potřebuješ?"
,,Má matka si s tebou chce soukromě promluvit."zašeptala. Chvilku si mě prohlížela než řekla: ,,Je divné jak dokážeš zacházet s draky. Mě nějakou dobu trvalo než jsem si získala jeho důvěru. Draci jsou velice opatrní." Dlouhou dobu bylo ticho. Neměl jsem na to co říct. Ona pak ladně vyplula z pokoje a já s dráčetem v patách jsem se za ní vydal. Vedla mě honosně zdobenými komnatami a chodbami až mě zavedla do soukromých komnat 'královské' rodiny.
Do jednoho z nich vklouzla a já ji následoval. V měkém křesle tu seděla Lusilla. Vypadala unaveně.
,,Posaď se."zašeptala. Uposlechl jsem ji.
,,Co jste mi chtěla?"
,,Chci ti dát pár rad a informací o dracích."
Vykuli jsem oči. Měl jsem za to, že i vševědoucí elfové o dracích moc informací nemají.
,,D... dobře."
,,Dobře. Nejlepší bude když vyrazíš hned zítra brzo ráno." Už jsem se nadechoval, že budu protestovat, ale její zdvižená ruka mě zadržela.
,,Nepřerušuj mě. Bude to tak pro tebe lepší. Měl by jsi jet co nejrychleji, aby jsi do hor dorazil ještě před setměním. Královi vojáci jsou všude a ty asi nechceš aby tě zajali. Nejvíce jsou aktivní dopoledne a odpoledne, ale do hor se neodvažují. Bojí se jejich útoku. Oni si své území velice drsně chrání. Tady je mapa. Je na ní zakreslená trasa, která by tě měla dovést přímo do jejich vesnice aniž by tě potkalo nějaké nebezpečí." Podala mi mapu. Opravdu tam byla vyznačená cesta. Složil jsem ji a zastrčil si ji do kapsy.
,,Je mi líto, že budeš muset odjet. Do té doby než se tvá sestra vydá za elfy se o ni budeme starat. Nemusíš se o ni bát. Je jako její matka. Milá, laskavá, krásná a odvážná. Zvládne to."
Přikývl jsem. Věděl jsem to.
,,To je vše."řekla a podívala se z okna.
Zvedl jsem se z pohodlného křesla a už jsem chtěl odejít když mě něco napadlo.
,,Lucillo?"
,,Ano?"
,,Všichni mluví jenom o mé matce, Auroře. Ale ještě toho moc nevím o svém otci. Znala jste ho dobře? Odkud byl. Jaký byl?"
Posmutněla. ,,Je mi líto Lukasi. Moc jsem ho neznala. Byl velice uzavřený, ale byl výborný bojovník a panovník. Měl by jsi na něj být pyšný."zašeptala a chabě se usmála.
Já jsem spíš posmutněl. Bez dalšího pohledu na někoho v místnosti jsem odešel.

Po velmi velmi velmi dlouhé době zase něco. Musím říct že se to Fyncy velice povedlo. Na obrázku jsou mrtví rodiče =) Co na ně říkáte?

Ale Etall tady toho má víc napsáno!!! -F