Město Rebelů

309 34 8
                                    

Otevřel jsem oči. Párkrát jsem zamrkal aby se mi obraz zaostřil. Nad sebou jsem spatřil strop z dřevěných trámů. Zmateně jsem stáhl obočí k sobě. Kde to jsem? ptal jsem se sám sebe. Opatrně jsem se pokusil posadit. Zatočila se mi hlava a znovu jsem si lehl do postele.
Porozhlédl jsem se po místnosti. Nalevo odemne byla dvě malá okénka a psací stůl. Napravo byla menší skříň, věšák, pár poliček a pod nimi truhla. Poznával jsem to místo. Byl to můj pokoj v naší malé chaloupce ve Městě Rebelů. Tedy nedaleko města.
,,Jsi vzhůru?"ozvalo se od dveří. Nadzvedl jsem se na pažích abych na osobu líp viděl. Byl to Caleb.
,,Člověče! Ty jsi nás ale vyděsil."řekl uvolněným hlasem. Pomalu vstoupil dovnitř a zavřel za sebou dveře.
,,Já?" O čem to zase mluví?
,,Co se vlastně stalo? Kde je Sofie? Jak jsem se sem dostal?"
,,Jen pomalu!"utišoval mne konejšivým, ale rozhodným hlasem.
,,O Sofii se neboj. Je tu. Ve svém pokoji."
Už jsem se chtěl zvednout, ale on mne znovu zatlačil do peřin.
,,Nikam nejdeš. Je teď u ní doktor takže tě tam stejně nepustí. Navíc doktor říkal, že máš odpočívat a nenamáhat se takže budeš teď ležet."
Zašklebil jsem se na něj. Chtěl jsem se osobně přesvědčit, že je v pořádku.
,,Deane! Přines sem trochu jídla! Náš hrdina se konečně probral!"zvolal Caleb.
,,Hrdina?" Jeho slova mne mátla.
,,Vysvětlím ti to až se pořádně najíš."řekl nesmlouvavě.
Za pár minut do místnosti napochodoval Dean. V rukou balancoval s podnosem vrchovatě naloženým masem, zeleninou a chlebem. V druhé ruce nesl džbán. Takové služby se mi líbily. Až teď jsem si uvědomil jaký mám hlad.
Dean tác položil na pokrývku předemnou.
,,Nech si chutnat."řekl zdvořilým hlasem a rychle se vytratil z pokoje. Než však stačil zmizet uslyšel jsem jeho potutelný smích.
Už jsem se chtěl pustit do jídla, ale váhal jsem. Toužil jsem po jídle, ale taky po informacích a odpovědích.
,,Mám návrh. Já budu jíst a ty povídat."řekl jsem. Caleb se zatvářil, že mou nabídku smrtelně vážně zvažuje. Nakonec přikývl.
,,Dobrá." Oddychl jsem si a hladově si vzal kus kuřecího masa.Caleb mě chvilku pozoroval než nakonec zpustil.
,,Začnu úplně od začátku. Před pár týdny jsme na lovu narazili na skupinu královských vojáků. Stačilo nám pár chvil a už utíkali pryč. Jejich velitele jsme zajali. Zjistili jsme, že je jedním z Gordonových nepostradatelných lidí. Dostali jsme z něj pár informací, které ti řeknu později.
Dohodli jsme se s Gordonem na výměně, která měla proběhnout na jeho hradě. Bylo nám jasné, že se o něco pokusí. Proto jsem vzal silné válečníky. Tu část na hradě znáš. Sotva boj skončil tak jsme šli hledat tvou sestru. Opravdu jsi nás vyděsil když jsi se roběhnul pryč jako blesk, vyskočil z okna a pak ještě skočil do jezera. A když jsi pak omdlel... Myslel jsem, že dostanu infark. Vypadal jsi jako kdyby si... nechci o tomhle mluvit.
Oba dva jsme vás naložili na koně a odvezli vás sem. Tady vás prohlédl doktor. Ty jsi prý omdlel z vyčerpání a kvůli málo síly. Podle něj se to u tebe bezvědomí dalo čekat. S tvojí sestrou to bylo trochu komplikovanější. Ztratila hodně krve a ty šrámy byly taky hodně ošklivé. Ale jinak je v pořádku."řekl a usmál se. Smutně, ale přece.
,,Chutná?"zeptal se po chvíli. Zasmál jsem se. Tentokrát zněl ale lehčeji a přirozeněji. Připadalo mi správné se smát. Zakýval jsem hlavou.
Snědl jsem skoro všechno.
,,Teď si odpočiň. Až se vzbudíš a budeš se na to cítit, můžeš jít za svou sestrou." S těmi slovy se zvedl, vzdal do ruky tác i džbán a odešel.
Netrvalo dlouho a usnul jsem.

Procházel jsem chodbou v hlavním sídle rebelů. Spěchal jsem. Podíval jsem se dolů z jednoho nezaskleného okna. Byl jsem hodně vysoko. Skoro v posledním patře.
Pokračoval jsem dál. V tom jsem uslyšel hlasy. Rozléhaly se a zkreslovaly, ale byly zřetelné. Nechtěl jsem být spatřen, proto jsem proskočil prázdným oknem a přikrčil se na široké římse pod ním. Výšky mi nedělaly problém. Koukl jsem do budovy. I odtud byly hlasy slyšet.
,,My je ale potřebujeme. Nemůžeme si dovolit jít do boje jen se stopadesáti lidmi! To je nemožné."
,,A co mám asi tak dělat? Elfové teď hlavně potřebují čas se z té ztráty zotavit. Pak po nich teprve něco můžeme chtít." Tenhle hlas bych poznal kdekoli. Caleb. Ten druhý musel být Antony. Byl něco jako generál.
V tom se celá scéna změnila. Stál jsem v lese před nějakou chaloupkou.
,,Přijď za mnou! Přijď za mnou pokud chceš odpovědi! Přijď za mnou pokud chceš žít! Přijď!"ozvalo se šeptavě.

Rychlostí blesku jsem se posadil. Byl jsem zpocený a taky vyděšený. Co to mělo znamenat?

Pomalu, ale jasně jsem začala zaostřovat. Promnula jsem si oči, ale prudká bolest mu projela zády a rukou. Kde mě bičoval a vrazil dýku. Uklidňovala jsem se slovy, že ti bude dobré. Byla jsem tak slabá. Neviděla jsem bratra. Přes obrovskou bolest jsem vstala.,, Lukasi? "Kde to jsem je to nebe? Tam by mě nic nemělo bolet. Možná peklo... Tam bych se škvařila. Otevřela jsem dveře . ,, Jsem doma?" zašeptala jsem. A svezla se podél dveří. Z těžka jsem oddechovala.,, Lukasi "zašeptala jsem. Nic. Někdo prošel a postavil se přede mě.
,, Calebe?" zasýpala jsem,, K-kde je bratr?. "
,, Nechápu, jsi na tom hůř a stejně se o něj zajímáš?" Caleb se zasmál. ,,Zůstaň v posteli Lukas za tebou přijde "
,, On mohl a nepřišel? " zeptala jsem se tiše,, Mohl, ale my mu to zakázali. Právě tě ošetřovali... Nikdo k tobě nemohl " Caleb odešel. A já za okamžik usnula.
,, Elfové nepřijdou" řekl Caleb
,, Jak to?! "Slíbili spojenectví" řekla žena v rohu místnosti
„Král zabil elfskou princeznu kvůli lidem "řekl zachmuřeně. Nálada byla pod bodem mrazu.,, Teď jen otázka jestli Sofie nebo Lukas nevyzradili kde jsme" řekl muž vedle Caleba.,,Jonathane , možná je neznáš, ale já vím že tihle dva by byli poslední kdo by nás vyzradili "
,, No já nevím..." pak se na mě otočil. Celou dobu jsem tu,, nebyla " a teď se na mě kouká?,, Sofie stávej" řekl Jonathan . Probudila jsem se a nade mnou stál bratr. Mile se usmál.,, Ahoj sestřičko "objal mě a já se bolestě posadila.,, Jak je?" ptal se. Usmála jsem se. ,, Když jsi tu lépe... Ale mám divné sny o elfech "chytla jsem se za hlavu. Lukas se mně podíval,, Já taky" řekl překvapeně.,, Něco nám tají. Caleb a ostatní "řekla jsem naštvaně.
,, Až ti bude lépe půjdeme tam" rozhodl bratr...
,, Mě je lépe "řekla jsem vzdorně.
,, Až ti bude dokonale".
,, Když jsi se mnou tak mi nemůže být jinak " viděla jsem jak se bratrovi zaleskla slza.,, Mám tě rád. Sestřičko" . Pak mě silně objal až jsem nemohla dýchat.,, U-udu-usíš mě" vykoktala jsem, ale bratr moc nepovolil. ,,Promiň, ale bylo utrpení tě neobejmout... Jsi přece jenom to poslední co mám "
Usmála jsem se.,, Je mi lépe bratře... Pojďme"
,, Ne, nejsi ani najezená "zazubil se. Zašklebila jsem se.,, Fajn. Vyhrál jsi ... Tentokrát. Ale..."dodala jsem rychle,, Sám mi ho doneseš" řekla jsem. Bratr se usmál. Zabalil mě do deky. Takže jsem se nemohla ani hnout...,, Přivedu Caleba. A jídlo.Vše tu vysvětlím pak "s tím odešel."

Byl jsem tak šťastný, že je v pořádku. Sice vypadala strašně s kruhy pod očima a propadlými tvářemi, ale byla naživu.
Prošel jsem chodbou vedoucí ke kuchyni a potlačoval pokušení si poskočit. Za stolem seděl Caleb a přehraboval se v zažloutlých pergamenech.
,,Calebe, sestra se probudila!"zvolal jsem. Popadl jsem podnos naložený všemožným jídlem a džbán s vodou.
,,Půjdeš se mnou?"zeptal jsem se ho. ,,Bylo by dobré kdybys jí řekl to co jsi řekl mě. Zaslouží si taky informace."
Caleb se na mě podíval. Přikývl.
,,Samozřejmě."
Oba jsme kráčeli směrem k Sofiinému pokoji.
Caleb zaklepal a oba jsme vešli dovnitř.
Sofie se na nás přívětivě usmála. Obzvlášť na mne když zjistila kolik jí toho nesu. Položil jsem ho na postel ve které ležela.
,,Dobrou chuť."zašeptal jsem a pohladil jí po vlasech. Usmála se na mě a s chutí se dala do jídla. Najednou vypadala jako malá holčička.
,,Calebe? Pověz tady Sofii to co jsi řekl mě."vybídl jsem ho. Sofie zpozorněla.
,,Dobře. Od toho jsem vlastně tady."řekl, potichu se zasmál a znovu se pustil do vypravování toho co mi dneska už jednou řekl.
V polovině se, ale omluvil a odešel z místnosti dřív než jsem se ho stihl na něco zeptat.

Ahoj:)
Snad se kapitola líbila. Na obrázku je hlavní sídlo rebelů z pohledu dolů.
Děkujeme za vote a commenty, které nás vždy potěší:)))

Rebelové ze SeveruKde žijí příběhy. Začni objevovat