Rebelové ze Severu

Sourozenecká 'nemoc'

@Terik007 díky tvé super komentáře vždy velmi potěší ❤

Další dny mě nesnesitelně bolela hlava. Celé tělo jsem měla jako v ohni. Bratr na tom nebyl o nic lépe,, Co to do mě nadrogovali "zašeptala jsem. Byli jsme v jednom pokoji, aby léčitelé nemuseli lítat sem a tam. Najednou si léčitel sedl. Chápala jsem ho musel být unaven.,,Co s námi je? " zeptala jsem se. Léčitel nervózně poklepával na stůl.,, Je to vážné Sofio. Já jsem na to krátký" hrklo ve mě a chtěla jsem se posadit, ale necítila jsem ruce a nohy.,, Co se to se mnou děje?! "chytla mě panika.,, Nebudete postupně cítit části těla" trhlo to se mnou a otočila hlavu k Lukasovi, který měl otevřené oči a trhavě dýchal.,, Tak něco dělejte" zašeptala jsem.
,, Já bohužel neudělám nic "
,, A nějaký proti jed.... Vždyť do nás něco dali tak to musí jít dát i pryč"
,, Ano, ale to neumím "
,, A kdo,?" podívala jsem se na bratra a vytřeštila oči. Z ruky, která mu bezvládně visela z postele, odkapávala krev .
,, Sofio. Nedávám mu velkou šanci. Snaží se bojovat, ale asi je pozdě "povzdechl si a odešel.
,, Prosím, Lukasi" zašeptala jsem do ticha, který přerušovalo Lukasovo nepravidelný dýchání.
,, nevzdávej to. Taky jsem to nevzdala... Pro tebe bratříčku. Pro nikoho jiného, jen pro tebe. Tak se taky snaž "po tvářích mi tekly ledové slzy. Nemohla jsem se hnout jenom hýbat rty a krkem. Najednou vběhl Caleb,, Co se vám stalo?! Jak je ti Sofie?! Jak je Lukasovi?!" sklapl když jsem se na něj podívala rudým obličejem od slz,, Léčitel říkal že to nepřežije... Calebe já tomu nevěřím "
Caleb mě chytil za odumřelou ruku,, Taky nevěřím"

Bolest. Horko. Zima. Křeče. To všechno sužovalo moje tělo od večera před třemi dny. Sofii taky, ale nemoc u ní začala až někdy k ránu. Do té doby seděla u mojí postele držela mne za rulu a plakala.
Teď už jsem ani pořádně nevnímal co se kolem mne děje. Moje tělo nedokázalo vydržet chvíli v klidu. Neustále se zmítalo v křečích. Nemohl jsem pohnout rukou ani nohou, ale stále jsem v nich cítil oheň. Moje mysl byla zamlžená.
V tom jsem uslyšel nějaký hlas. Byl mi povědomý. Povzbuzoval mne. Ať se nevzdávám. Pak jsem zřejmě upadl do bezvědomí.

Spala jsem.... Když jsem se probudila nebylo mi o nic lépe. Pociťovala jsem změny nálad. Někdo se mnou zatřásl. ,, Sofie... No tak Sofie. Ty nesmíš. Ty musíš ještě být při smyslech "nechtělo se mi. Tak strašně moc se mi nechtělo. Ale ten protivný hlas pořád něco mlel. Otevřela jsem oči a něco zabručela ,,Calebe pššt... Já chci spát" řekla jsem a zase zavřela oči.,, Ne, máme novou zprávu o vaší nemoci "to mě přinutilo otevřít oči,, A jakou?!".
,, Bude to komplikované, protože jediný kdo vás vyléčí je... "zmlkl
,, Kdo? Calebe musím to vědět" vyklepala bych to z něj, kdybych mohla.
,, Elfové. Jediní kdo to dokáže z vás dostat, jenomže nevím jak nás přijmou " podepřel si hlavu dlaněmi.,, Nevím nic. Elfové jsou nevyzpytatelní. Klidně nás můžou postřílet, když teď nás obviňují z vraždy jejich princezny."
,, Já to rysknu. Když tam nepůjdu stejně umřu. Tak... Takže já to rysknu a bratr taky ".
,, Sofio, Jsi fajn. Vždy jsi byla pro mě něčím nepředstavitelným. Mladá slečna co toho tolik usnesla. Tolik inteligence a důvtipu jsem ještě neviděl. Tvůj bratr udělal obrovskou díru do světa. Nenechám vás úmrtí... Alespoň ne teď" zasmál se. Najednou někdo zaťukal a vstoupil. Otočila jsem na něj hlavu. .,, Deane? "podivil se se Caleb.,, Calebe koukej" řekl a podal mi papír. Caleb ho vzal do ruky a zkoprněl,, Deset tisíc?! "vykřikl
Natahovala jsem krk abych viděla, ale moc mi to nepomohlo.,, Nikdo to nesmí vidět. Jinak se to zhorší.... Páni" dodal klidněji,, Deset tisíc? "zašklebil se,, Mám chuť je udat" zasmál se Caleb a podrbal se na zátylku.,, Co se děje? "zeptala jsem se,, Království za tebe a Lukase nabízí deset tisíc zlaťáků..."
,, Teď mám chuť udat sebe "usmála jsem se, ale vnikl z toho zkroucený pošklebek.,, Dobrá... Takže Deane nikdo to nesmí vidět. Ty, Gabriel a Camellia" Dean kývl,, Jenomže já nevím kde Camellia je. Už jsem jí dlouho neviděl "
Caleb se zašklebil.,, To proto že byla na lovu před chvílí přišla bude u sebe... Tak mazej" odešel a mě polilo horko,, Potkám elfy... "

Caleb
Dean zmizel za dveřmi a za chvilku se vrátil i s Gabrielem a Camellií.
,,Tak jsou tady."řekl Dean. Už se měl k odchodu, ale zadržel jsem ho.
,,Ty budeš taky užitečný. Takže... viděli jste vy dva už tohle?"zeptal jsem se Gabriela a Camellie a ukázal jim pergamen s odměnou vypsanou na Lukasovu a Sofiinu hlavu. Oba si ho chvilku prohlíželi.
,,No páni."prohlásil Gabriel.
,,Ano. Je to tak. A proto vás potřebuju. Tyhle listiny jsou v každých Poselských zprávách.Potřebuju aby jste prošli každou chalupu, každý pokoj a snažili se najít tyhle pergameny. Všichni obyvatelé budou teď na přednášce Antonyho takže máte volnou ruku. Vím, že vždycky nějaké zbydou. Ty jsou uloženy v naší malé knihovně v hlavní budově. Ty zničte taky. Hlavně ať vás nikdo nevidí."nabádal jsem je. Věděl jsem, že to nepotřebují, ale opatrnost byla hlavní. Gabriel si pohrdavě odfrkl.
,,Myslíš, že by byl někdo od nás schopný je udat?"zeptala se Camellie.
,,Deset tisíc je velká suma. V téhle době se peníze hodí vždycky. Takže ano, je to možné."
Otočil jsem se na sourozence. Sofie ležela klidně a spala. To se ale nedalo říct o jejím bratrovi. Ten sebou na posteli házel a tiše sténal. Najednou něco tiše zamumlal a znovu se propadl do bezvědomí. Pokud jim dali nějaký jed, Lukasovi toho dali o hodně víc.
,,Přežijí to?"zašeptala Camellie.
Lukas se Sofií byli pro mě skoro jako rodina. Cítil jsem se za ně zodpovědný.
,,Musí."zašeptal jsem přiškrceně.
Dean mi položil ruku na rameno. I on je měl rád. Neznal jsem nikoho kdo by je nenáviděl. Jejich optimistická nálada, přívětivá slova, odvaha, to všechno lidé na nich obdivovali a milovali. A nejenom to. Lukas byl vynikající bojovník. Sofie zase skvěle vymýšlela strategie. Spolu byli skvělý tým
,,Až se zbavíte všech listů, připravte koně, zásoby a přívěs. Dnes večer si uděláme takový malý výlet za Elfy."zašeptal jsem.

Probudila jsem se protože moje tělo samovolně sebou škublo. Trošku mi byla zima hlavně na nohy, ale lo to přežít tak jsem si nestěžovala. Páni elfové. Konečně uvidím ty legendární bytosti. Podle vyprávění jsou rychlí jako blesk. Jsou štíhlí a krásní. Jak muži tak ženy. Delší vlasy. Sešikmené obočí i oči jako kočka. Výborná práce s látkami i meče a luky. Prý umí i kouzlit,. Jejich bojové umění je tak dobré, že i ten nejlepší lidský bojovník by byl lehce poražen špatným elfským bojovníkem. I v lukostřelbě. V tom případě nechápu proč neporazili krále. Buď se bojí. Jsou líní. Všechno to je lež nebo elfové mají jiný závažný důvod proč rebelům nepomohli...

Poselské zprávy - něco jako noviny.
Moc vám všem děkujeme. Jste skvělí♥