Rebelové ze Severu

Dračí princ

Když mě hodili do cely generál se na mě usmál,, No tak jak bylo? "zeptal se,, Celkem to šlo, ale úplně jsem to pokazila" prskla jsem naštvaně. Věděl že to tak zůstane a udělal to schválně. Generál se usmál,, Strašně mi připomínáš někoho... No to je jedno. Nevíš kde jsou rebelové? Jestli se odtud dostanu chci se k nim přidat, ale to by jsi musela být jeden z nich aby jsi to věděla "bylo vidět že ho štve že nejsem od rebelů .,, Vím to" řekla jsem jakoby to byla samozřejmost. Možná jsem ho potřebovala pošťouchnout.,, Víš to?! "křikl překvapeně. Zašklebila jsem se,, Vím, no a co?" zeptala jsem se.,, Tedy jsi jeden z rebelů "kývla jsem,, Ano, byla jsem s bratrem poslána za elfy aby mi pomohli z nemoci a ty mě pak poslali sem." generál se usmál.,, To je velmi dobrá zpráva " trošku jsem se usmála.,, Víš, že rebelové mají už své vysoce postavený lidi. Když přijdeš budeš normální bojovník" to, že jsem byla já ta vysoce postavena jsem raději pomlčela. I když Lukas by se asi postaral, aby měl dobré místo.,, Mám otázku "řekla jsem,, Ptej se" řekl generál a podíval se na mě,, Co víš o tom, že to elfové unesli Dračího prince? "
,, No... Je to pravda. Protože když se podíváš z okna na tak na tebe bude koukat" zamračila jsem se,, Cože? "
,, No, jen se běž podívat" pobídl mě. Vstala jsem a šla k oknu. Naproti byla věž. V okně seděla postava a jistě koukala na nás.,, To je on. Celou dobu sem takhle kouká..."povzdechl se a stoupl si za mě.,, A proč? "Generál pokrčil rameny.,, Netuším. Říká se že sem přijde princezna aby mu pomohla. Co je na tom pravda opravdu netuším." trochu to se mnou trhlo. Jak se má asi bráška. Doufám, že si o mě nedělá starosti. Věřím, že on je ve větším pohodlí. Ale alespoň jsem našla Dračího prince a generála. Musím vidět Lewise... Prostě musím. Pomyslela jsem si hořce a vzpomněla si jak mě Eleanor zbaběle zavrhla.

Hlava mě neskutečně bolela. Bylo mi jako kdyby mi ji rozbili a pak ji zase poskládali dohromady.
Rozhlédla jsem. Všechno bylo tmavé a rozostřené. Oči se mi zavřely a zase jsem upadl do bezvědomí.
Probudil jsem se o poznání silnější. Pokusil jsem se postavit, ale okovy, které mi zachrastily u kotníků rukou i nohou mi v tom bránily. Nesnažil jsem se s nimi bojovat. O chvíli později se objevil chlápek s rozložitými rameny a vypracovaným tělem. Sundal mi okovy a provazem mi silně svázal ruce za zády. Potom mi ještě přetáhl pytel přes hlavu a vyvedl mě z cely.
Vedl mě hodně dlouho než konečně zastavil.

,, Hej ty." někdo mě popostrčil. Probudila jsem se.,, Král a královna tě chtějí vidět. Vstávej "vstala jsem a oni mě vzali pod pažemi a odnesli mě. Potom mě hodili před krále.,, Tak koukej, Sofio. Máš půl hodiny. Pak si ho zase ranhoči vezmou zpět." nechápala jsem o čem mluví.,, Tak ji odveďte"řekl a mávl rukou. Oni mě zase odnesli pryč. Otevřeli se dveře.,, Lewisi "zašeptala jsem. Ležel, přikryt dekou. Nespal koukal do stropu. Muži si stoupli u dveří. Lewis se na mě otočil a jeho oči se zvětšila,, Sofio" řekl a prudce si sedl. Jeho obočí se skřivilo bolestí.,, Nehýbej se "řekla jsem a velmi mírně ho objala,, Chyběl jsi mi" Lewis mi dal ruku na záda....,, Bylo to pro mě utrpení "stěžoval si.,, Omlouvám se. Moje chyba, že jsi tak strašně raněný" řekla jsem. Po tvářích mi tekly slzy.,, Nebreč, už je mi lépe... Jakpak ses měla? "zeptal se,, Jsem sice ve vězení, ale s generálem, který sloužil mým rodičům"
,, Ví to? "zeptal se . Zavrtěla jsem hlavou. ,, Ale ví že patřím k rebelům". Lewis najednou sesmutněl a otočil se na mě.
,, Sofio, jak jsem ti říkal, že tě.... No přemýšlel jsem a bohužel jediné co nám brání býti spolu je naše rasa. Ty by jsi v sedmdesáti byla stará, ale já bych se nijak nezměnil. Pro mě by to bylo jako chvilka. Omlouvám se, jestli jsem ti ublížil " poprvé jsem viděla na jeho tváři slzy. Hodně slz. Plakal.,, Lewisi. Jsi ten nejúžasnější elf . Každá žena by tě chtěla za manžela. Je mi ctí že jsi se do mojí maličkosti zamiloval" Lewis mi dal prst před pusu,, To neříkej "napomenul mě,, Omlouvám se za tvé strašné zranění " řekla jsem
,, Nic to není "řekl
,,Lháři" řekla jsem
,, Ehm... No " zasmála jsem se,, No jo.... Jo vlastně... Elfové zajali dračího prince"
Lewis stuhl.,, To nám tedy nepomůžou "
,, Ne asi ne. Nemůžeme riskovat, že se uprostřed bitvy začnou mordovat mezi sebou. I kdyby byli nahoře, někdo hodně zasazený proti draku by je mohl zastřelit a naopak."
„Princezno Sofio, princi Lewisi "ozval se hlas. Poznala jsem Eleanor. Zamračila jsem se,, Přišla jsem se omluvit"
,, Za co? "
,, Za to jak jsem tě zavrhla a jak jsem vás teď odposlechávala" když to dořekla zrudla jsem jak rajčata.,, Až se Lewis uzdraví chci vám někoho představit "

Ten chlap mi stáhl pytel z hlavy a podrazil mi nohy, takže jsem skončil na zemi. Nečekal jsem to.
,,Tohle nebylo nutné, Danersi. Odejdi a počkej na můj rozkaz."ozvalo se. Zvedl jsem hlavu a chvilku jsem se snažil zaostřit na osobu nad sebou.
,,Poklekni a podívej se na mne, cizinče."nařídil mi asi dvacetipěti-letý mladík s havraními vlasy a modrýma očima. Na tváři se mu rýsoval nepatrný úšklebek. Poslechl jsem ho. Vedle něj stál ještě o hodně starší muž se stříbrnými vlasy a zachmuřenou tváří.
,,Tvé jméno a důvod proč jsi přišel do Vzdušného města."řekl arogantně.
,,Jmenuju se Lukas, syn Arnolda a Aurory a přicházím pro vaši pomoc."
,,Pomoc?"řekl nezaujatě. Pak se ale zarazil a znovu se na mě podíval.
,,Syn koho?"
,,Arnolda a Aurory." zopakoval jsem.
On ale jen zavrtěl hlavou. ,,To není možné. Měli jen jednoho syna a jednu dceru. Musíš být podvodník! Stráže! Odveďte ho a hned zítra tě čeká poprava!"
,,Ne! Počkejte!"vykřikl jsem a pokusil se postavir, ale dva páry silných nohou mě srazily na kolena.
,,To přece nemůžete! Já nelžu. Opravdu jsem jejich syn. Mám sestru. Ta se jmenuje Sofia a momentálně by měla být u elfů."

,,Jak jsi se sem vlastně dostal?"zaptal se už trochu rozlobený muž.

,,Na pegasovi od elfů. To byl jejich nápad vás požádat o pomoc. A já jsem souhlasil. Naše země se řítí do války a my potřebujeme pomoc jinak zemřou miliony lidí."

,,Buď sakra z ticha!"zařval na mě a začal přecházet sem a tam. Sklopil jsem hlavu a snažil jsem se nepřemýšlet o Sofie.

,,To přece nemůže být pravda."zaslechl jsem tlumený šepot. Černovlásek zrovna promlouval na toho starce.

,,Je sice pravda, že náš princ je nyní v zajetí u elfů, ale ikdyby se mu povedlo utéct, nedostal by se sem. A navíc by ho pobyt v žaláři nezměnil od základu. Princ měl světlé vlasy."

,,Synu, je jednoduchý způsob jak zjistit jestli si nevymýšlí."zašeptal ten muž. Nejspíš jeho syn se zasmál.

,,Vstaň. Stráže! Sejměte mu okovy. Teď tě podrobím zkoušce. Tím zjistíme, jestli jsi opravdu syn Arnolda. Říká se jí Zkouška ohně."řekl a ďábelsky se zachechtal. Jakmile jsem měl volné ruce, vydal se pryč chodbou a já ho neochotně následoval. Sestoupili jsme až dolů do sklepení. Zastavili jsme se před dřevěnými dveři. Z místnosti za nimi vycházel strašlivý řev. Otřásl mnou záchvěv strachu.

,,Co je to ta zkouška ohněm?"zeptal jsem se toho kluka.

Ten se zasmál. ,,Co chrlí oheň a má strašlivě dlouhé zuby a drápy ostré jako břitva?"

Zbledl jsem.