Rebelové ze Severu

Elfské Veličenstvo

Šli jsme dál. Štvalo mě, že jsem nevěděla o čem to mluvili mohla o nás říci cokoliv, ale podle toho jak se na nás usmál tak asi něco hezkého. I když ten elf vypadal sympaticky. Víc než Adelaide. Jeli jsme dál.,, Zavedeme vás k Královně. Podle toho jestli vás přijme tak vás ošetří. "
„Mě nemusíte hlavně bratra. "řekla jsem tiše. Adelaide na to o nic neřekla.,, Kdo zabil vaší princeznu?"
,, Vy lidé. Šla na procházku a už se nevrátila. Elfové jsou hrdí bytosti. Nenechají se nijak lidmi ponižovat "řekla hrdě. Na to jsem neřekla nic já. Najednou se Adelaide dotknula vzduchu. (nevím jak jinak to mám napsat) něco zamumlala a před námi se objevilo něco neuvěřitelného. Stromy byli strostlé do domů a z střech trčel kmen a poté koruna stromu. Uprostřed byl hrad. Projeli jsme městem. Viděla jsem jak někdo zvedá vodu v tvaru koule. Otevřela jsem ústa. Adelaide se zasmála. Její smích byl plný a zněl jak zvony. Byl to krásný hlas.,, Tak pojďte "byli tam ztrážní.,, Oznam nás Lucille" řekla. Jeden odešel. Za chvíli přišel. Vemte je na ruce. Protože nemůžou chodit ".
,, Asta má pronda"
,, Ja. A nasjit na Sofia a Lukas. Burdinas "mladší elf mě vzal do náruče a druhý vzal Lukase. Odnesli nás před královnu. Byla na trůně, který také z větví. Na trůně byla posazená ta nejkrásnější žena, kterou jsem viděla. Lukas taky koukal jak vyjevený. Její vlasy byly dlouhý a hnědý až pod zadek. Její oči byli také hnědé krásné šaty. A plné rty. Vedle ní byla elfka strašně podobná - zřejmě matce. Jediné co mě překvapilo bylo to že na sobě brnění. Po pravici jí stál mladý muž měl černé vlasy. Delší po ramena. Úzké rty, černé oči. Možná působil arogantně.,, Lusillo "poklekla.
,, Vstaň Adelaide. Řekni mi proč jsi do ke země přivedla lidi".
,, Byla jsem na lovu, ale najednou jsem uviděla jednu ženu a dva muže. Později i tyhle dva. Řekli mi že potřebují ošetřit. Vzala jsem je sem,  aby jste rozhodla zda budou žít nebo ne "
Elfka vstala,, Jak se jmenujete?"
,, Jmenuji se Sofia a tohle je můj bratr Lukas. Prosím. Moc vás prosím pomozte alespoň jemu " nemohla jsem hýbat rukama. Polkla jsem.
,, Jsi odhodláná. Dobrá nechám ošetřit, ale pouze jednoho"  viděla jsem Lukase jak odhodlaně chtěl něco říci, ale neměl sílu a zasvíjel se v bolestech,, Prosím. Pomozte jemu. Je mu hůř... Prosím "
,, Víš že už v takto pokročilém stádiu to nemusí přežít. Než ho ošetří již ty budeš v pokročilém stádiu. Můžete umřít oba"
,, Já bych bez bratra nemohla žít " královna se na mě usmála,, Obstála jsi. Sofio. Ošetřte
je a potom se dostanete za mnou."
,, A krastelik a monstra Sofia? " zašeptala královna neslyšně směrem k vážnému elfovy vedle ní
Překlad,, Sofia je velice krásná že?"
Elf něco zabručel a elfka po levici se tiše zasmála.

Když Sofia začala povídat o tom jak by se kvůli mě objetovala jen aby mě elfové vyléčili měl jsem chuť ji pořádně seřvat. Neustále se snažila abych měl jen to nejlepší a sama na sebe kašlala. Kdyby to šlo určitě bych jí vynadal. Ale bylo to od ní pěkné. Nesmírně se mi ulevilo, když to byla jen královnina zkouška. Po jejím svolení nás elfové odnesli do nějakého malého domu. Na první pohled vypadal ztísněně, ale vevnitř byl velice prostorný. Zděšeně jsem pozoroval jak nás od sebe se sestrou odnášejí. Taky se netvářila dvakrát nadšeně. Za pár minut mě už na něco pokládali.
Divoce jsem se rozkašlal. Nemohl jsem se ani pohnout a stejně jsem cítil jak mi neskutečná bolest ovládá tělo. Nemohl jsem popadnout dech. Začínal jsem se dusit. Cítil jsem chlad. Začínal přicházet pomalu a já věděl, že to asi nepřežiju.
Slyšel jsem nějaké výkřiky a pak všechno ustalo. Už jsem nic necítil.

Probudila jsem se. A hlavou plnou otázek.,, Ne! "vykřikla jsem když jsem bratra vedle sebe neviděla bratra. Z chvíli přišel nějaký elf. Posunula jsem se do rohu. A až teď mu došlo že se můžu pohybovat.,, Co? Vy jste mi pomohli? Děkuji... Jen jak je mému bratrovi" elf si mě prohlížel a pak se velmi mírně usmál.,, Ha sta urinas.... "elf se zarazil,, Omlouvám se... Pojď se mnou člověče" pobidl mě. Polkla jsem a šla za ním. Prošli jsme několika chodbami. Potom jsme byli v místnosti kde seděla královna. Klesla jsem na kolena.,, Děkuji. Děkuji má paní... Mohu se zeptat jak je bratrovi?"
,, Velmi dobře "řekla a jinak mlčela. Bylo mi blbé mlčet ale i začít se mi zdálo nezdvořilé, ale musela jsem
,, Vaše Veličenstvo. Proč nepomáháte lidem. Rebelové vám nijak neuškodili. Pouze vám pomáháme. A vy jste se uzavřeli..." královna nehla brvou,, Měla jsi dceru, dítě? "
,, Ne"
,, Pak tedy se nemáme o čem bavit "řekla.,, Dejte jí na pokoj" dva elfové si stoupli vedle mě jako vedle zajatce a vedli do pokoje jako do cely. Zavřeli za mnou. Po chvíli jsme se vrhla ke dveřím a otevřela je. Čekala jsem že budou zamčené, ale já je otevřela. S hanbou jsem zalezla zpět. Lehla si do postele. Přemýšlela jsem o životě a co mě bude čekat. Najednou jsem uslyšela hlasy a nakonec někdo vešel. Byl to ten mladík co byl vedle  královny. Zřejmě princ.,, Vaše Veličenstvo "řekla jsem tiše a vstala jsem,, Jak se opovažuješ takto mluvit s matkou"
,, J-já se omlouvám, ale... "
,, Žádné,ale. Matka je raněné, že vy lidé jste jí zabili dceru a mě sestru." krčila jsem se u zdi. Natlačil mě na ní ještě víc.,, Co si o sobě myslíš?! "zeptal se. Rukama, kterýma se opřel o stěnu mi dal jasně najevo že si nepřeje, abych odešla. Klesla jsem na kolena,, Já jen... Že můj bratr byl vážně zraněn v bitvě protože čekal na elfy. Jenomže vy jste nepřišli. Tak nás taky zajali..." po tvářích mi tekly slzy.,, Byla jsem raněná já  nemyslela na ostatní "
,, Co to máš na tvářích?"
,, Slzy... Když je  člověk smutný tak pláče a tečou mu slzy "
„To je jen voda... Ta slza?"
,, Slaná... Jako oceán "řekla jsem  a utřela si je... Elf si prohrábl vlasy ,,Omlouvám se. Jak jsem se choval nebylo zpravné. Matka ztratila mého otce a teď i dceru. Je mi to líto"
,, Mohu se zeptat? "
,, Ano"
,, Ty jsi princ? "
,, Ne tak úplně. U vás by se to tak mohlo nazvat, ale pro nás je název u elfů Astrat neboli dítě králova. Pokud zemře král je dcera a syn královny" řekl
,, Ta žena v brnění byla tvoje sestra? "
,, Ano Paula" povzdechl si „Moje sestra je někdo. Bohužel když jsme přišli i o sestru začala nosit pořád brnění... Prý do války "
,, Proč je Adelaide tak arogantní a kdo je Lucilla? Vlastně jsi mi ani neřekl jméno "  Elf se zasmál jeho smích byl krásnější než Adelaide.,, Jmenuji se Lewis. Lucilla je má matka a ano. Poddaní ji mohou říkat jménem. Ale vykat a Adelaide není arogantní "
,, Je" trvala jsem si na svém.
,, Není Adelaide je z vysokého lůna. Její povinnost je takto se takto chovat  a není to arogantní se spíše diplomacie a ale musím přiznat že v té diplomacii se našla. "najednou na někdo vtrhl do dveří.,, Lukasi" zašeptala jsem. A běžela ho obejmout. Neměl košili a tak jsem viděla jeho fialové čárky po těle, až mě to zamrazilo. Přimáčkl mě k sobě. ,,Sestro ty blázne. Proč pořád za mě dáváš život. Jestli kvůli tomu zemřeš zabiju tě "zasmál se

Takže jak víte tak nejsem moc na tohle povídání takže zkrátka...Prvořadě se omlouvám za chyby.... A pak.... Jste zvyklí že každý den nové kapitola. Tomu je konec a i nás s Fancy ti mrzí. Tahle kapitola má přes 1200 slov a to z důvodu že mě to bavilo a těšila jsem se na tuhle kapitolu. Takže vám přeji krásný druhý den školy. :D

Etall
       &
Fancy ❤