Útrapy cest

157 17 2
                                    

,, Jak dlouho budeme na cestě.? "zeptala jsem se
,, Dva dny" řekla Eleanor. Možná se s ní baví hůř než s Adelaide .,, Přežije to,? "
,, Ano měl by. Zítra dojdeme k potoku Atialda. Měl by mu pomoci"..
,, Já myslela že elfové umí kouzlit " Eleanor zavrčela. Možná jsem jí švala, ale mě to bavilo.
,, Ano, ale já mu to pouze zacelým. Voda mu to ošetří vevnitř když mu to ošetřím tak se to zacelí a voda mu nepomůže. "povzdechla jsem si
,, Aha a umíš i něco jiného?" Eleanor se na mě povrchně podívala .,, Jistě spoustu, ale používám svou vlastní sílu. Když použiji kouzlo tak si ubírám sílu."
,,Lewis je úžasný" řekla jsem. Ona sebou cukla
,, On? Ano. Ani se Lussile nedivím že se zamilovala do jeho otce. Oba byli krásní a velice moudrý a chytrý. Když nejsme ještě u elfů chvíli tě upozornit, že jsem jiná než ostatní " v duchu jsem se zaradovala.,, Jsou tišší. Vážnější a mluví velice málo. A i Lussila není tak vážná. Lewis, Paulina, možná znáš i Adelaide nebo Krise." Krise jsem neznala, ale Adelaide víc než mi bylo mile.,, Takže sis nimi nebudu moci tak povídat... " Eleanor mi přikryla ústa a dala si prst na svá
,,Psst. Něco slyším" řekla a zastavila koně.

Snažil jsem se útoky asi tří tuctů vojáků odrážet a zatím se mi to docela dařilo. Tihle lidé byli nekvalitně cvičeni, tohle jsem poznal na první pohled. Gordon asi spoléhal na počet a ne na kvalitu vojáků.
Odrazil jsem dalších pár ran a pokusil jsem se dostat dalších pár metrů směrem ke koni. Podařilo se mi to, ale pak jsem se zase začal bránit.
Najednou se ale všichni stáhli a utvořili kolem mě kruh. Nechápal jsem co dělají, ale došlo mi to v okamžiku kdy po mě všichni naráz vystartovali a pokusili se mě zabít. Už jsem se pomalu loučil se životem když v tom jsem uslyšel koňské zaržání. Do kruhu se vřítil můj vraník. Když kolem mě probíhal, vymrštil jsem ruku, chytil uzdu, nohu jsem vstrčil do třmenu a za jízdy jsem se vyhoupl do sedla. Slyšel jsem vojáky jak naštvaně křičí a pokouší se nás dohnat, ale neúspěšně.
Oddechl jsem si. O vlásek jsem unikl jisté smrti a za záchranu jsem vděčil tomuhle koni. Sklonil jsem se blíž k jeho uchu a zašeptal jsem mu do ucha: ,,Děkuju kamaráde." On zaržál a já věděl, že mi rozuměl.
Přitáhla jsem si koně k tělu. Eleanor se přiblížila k větvým. Najednou ji do vnitř někdo stáhl,, Utík...!! "křikla. Došlo mi ze jí ucpali pusu. Nasedla jsem na koně a on se okamžitě rozběhl. Letěl jako šíp. Skrčila jsem se před větví ale kůň běžel dál.,, Zpomal. Musíme jí pomoci. Jdu za ní vy dva tu zůstanete" kůň pohodil záporně hlavou. A jel dál,, Prosím. Copak jí nechceš pomocí"řekla jsem
On mě ignoroval a jel dál .
,, Prosím "žadonila jsem a držela Lewise, aby nespadl. Opírala jsem ho o sebe.,, Nejezdi tam" vykřikl najednou Lewis a cukl sebou,, Jsou nebezpeční "jeho obličej se skřivil bolestěji než předtím.,, Lewisi" zašeptala jsem a pohladila ho po vlasech. Kůň najednou zastavil. Držela jsem si ruku. Měla jsem zlomený ruce, ale stejně jsem se divila že mě bolí. Byla jsem asi naivní. Položila jsem Lewise na zem. Házel sebou. Udělala jsem obinadlo a šla jsem za Lewisem. Ani mi nedošlo že se začíná smrákat a usnula jsem s Lewisem po boku.

Letěli jsme podrostem a já si užíval vítr ve tváři. Tak rychle jsem nikdy na koni nejel. Vždy jsem se snažil na ně brát ohledy a nevyčerpat je rychlou jízdou. Tenhle vraník měl ale očividně síly dost.
Na poslední chvíli jsem sklonil hlavu než by mi mohla větev stromu urazit hlavu.
,,Stůj! Prrr!''vykřikl jsem, když jsme vyjeli z lesa a mě se naskytl pohled na skalnatý sráz. A kůň se k němu pořád blížil! Zatáhl jsem za otěže, ale on se nedal zastavit.
,,Tak zastav! Slyšíš? Zabijeme se!"křičel jsem na něj a tahal za otěže, ale ani jedno nepomohlo. Konec pevniny se velmi rychle blížil. Já umřu!

Probudila jsem se v noci a zbledla jsem. Okolo mě byli vlci. Lewis nepokojně spal a pořád se převaloval. Jen klid. Oni si mě nevšimli. Jen prochází. Mé mínění povadlo když se všichni přibližovali k nám a vrčeli. Jeden zaútočil a já uhnula. Kdyby měl Lewis sílu a nespal by mohl by jim něco říci elfsky a oni by se stáhli. Praštila jsem dalšího klackem. Jsou silní jako spolek. uvažovala jsem a zabodla do dalšího dýku když útočil na Lewise. Podívala jsem se na koně ten je odkopával kopyty. Najednou se Lewis probudila.,, Ama na ristaj."zašeptal a všichni vlci začali odbíhat,, Moc síly jsme použil" špitl a jeho hlava mu poklesla.

Já umřu! Nebyl jsem schopný myslet na nic jiného. Konec se přibližoval každou sekundou. Věděl jsem, že tenhle kůň se jen tak nezastaví. A vyskočit jsem nemohl. Jenom bych si zlomil vaz nebo končetiny. Kdybych tak uměl elfsky! Posledních pár metrů. Zavřel jsem oči a už jsem mohl jenom čekat na smrt.
V tom začalo koňské tělo vibrovat. Vykřikl jsem, pustil jsem otěže a raději se ho chytil za krk. Vraník radostně zaržál a pak se stalo něco neuvěřitelného. Z jeho boků najednou vyrazily dvě černá křídla, roztáhla se, párkrát s nimi mávnul a pak se vznesl do vzduchu. Vyjekl jsem a chytil jsem ho ještě pevněji. Oči široce rozevřené jsem upíral na sráz podemnou, ze kterého jsem právě málem spadl. To snad ne. Já letím... na pegasovi!

Rebelové ze SeveruKde žijí příběhy. Začni objevovat