Půlnoční Slunce

Prolog

Bylo už něco po půlnoci, na nebi svítily hvězdy a měsíc, ale dívka sedící na balkonu tuto krásu nevnímala. Po tvářích jí stékaly potůčky slz, které se ne a ne zastavit. Smutně hladila kočku, která se jí vklínila mezi lýtka a po pár dotecích začala příst. Na chvíli se jí na tváři mihl úsměv, ale povadl hned při vzpomínce na dnešní večer.

„Erico Elisabeth Harperová," ječela zezdola matka sedmnáctileté dívky, „okamžitě pojď dolů!"

„Ano matko?,"pronesla lhostejným, nicneříkajícím hlasem dívka, když vešla do pokoje.

„Konečně jsi tu,"chladně pronesla a položila rozečtenou knihu na drahý mahagonový stůl,„ přála sis studovat v Bradavicích - promysleli jsme to s otcem ..."

Dívka přestala poslouchat – už to, že si něco „promysleli", znamenalo posun kupředu. V duchu si už balila věci na svou vysněnou školu.

„... takže v září prvního nastupuješ – nebylo těžké přesvědčit toho mudlomila."

Zamračila se –profesor Brumbál byl velmi vážený čaroděj. Ale co by mohla čekat od Smrtijedů. Při této myšlence sklouzl její pohled na matčino zápěstí, na kterém se velmi jasně rýsovalo Znamení zla.

„Děkuji, jsem rádaz a Vaši důvěru," pronesla předem připravenou řeč a chystala se odejít.

„Moment mladá dámo," chytla dívku bolestivě za loket a přitáhla ji zpět do místnosti,„ samozřejmě se s otcem chceme ujistit, že nám nebudeš dělat žádnou ostudu. Půjdeš do Zmijozelu – to je ti doufám jasné; pak se nebudeš paktovat s krvezrádci, mudlomily a už vůbec ne s nějakými mudlovskými šmejdy," při této zmínce se paní domu zamračila a pak pokračovala svým chladným tonem,„ a ve škole očekávám samé výborné," zakončila svůj proslov.

„Je ti to jasné?"

„Jistě," a než ztratila odvahu pokračovala,„ ale do jaké koleje půjdu rozhodne Moudrý klobouk
a když nebude..."

Než dopověděla,vrazila jí matka facku – dívka to nečekala, a tak se udeřila hlavou do zdi, ke které odletěla. Chytila se za tvář a na druhé straně cítila krev po tom prudkém nárazu.

„Samozřejmě, že půjdeš do Zmijozelu!!!," ječela na ni,„ nebudeš nám dělat žádnou ostudu jasné!?!".

Mlčela. Byla vyděšená – tohle se stávalo často, ale nevěřila, že ji hodlá potrestat za takovou hloupost. Pravda trestala ji pravidelně– když zapomněla zavřít dveře, několikrát jí přiskřípla prsty do dveří, aby si pamatovala, že to nesmí dělat. Když jí bylo deset a přišla v mudlovském oblečení na večeři – použila na ni Cruciatus. 

Zatím nejhorší trest přišel v patnácti, hrála ve svém pokoji na kytaru, když přišla matka.Nejprve ji seřvala, pak seslala na kytaru Bombardo a vytáhla ohnivý bič. To byl ten nejhorší trest jaký jí mohla dát –pokud chcete přirovnání, je to jako 5 Cruciatů současně a jizvy se velmi těžko hojí a nesnesitelně pálí a štípou.

„Koukám, že si to vyžaduje další připomínku za tvé chování," usmála se na ni ledově matka
a vytrhla ji ze zamyšlení.

Když dívka uviděla ohnivý bič, začala couvat ke dveřím, ale než stihla utéct,matka ji chytila, kouzlem spoutala a pak ji deset minut bila hlava nehlava. Jakmile byla spokojená, zrušila kouzlo, křikla na ní, ať okamžitě vypadne a dál se věnovala četbě. Zmučená Erica se,jak nejrychleji mohla, dostala do pokoje, kde zaklapla dveře.

„Paní poslala Maxi,aby slečně pomohla," proneslo stvoření ve dveřích balkonu,když se sem s hlasitým puk přemístilo.

Dívka shodila kocoura na zem a plíživě následovala skřítku do pokoje. Co nejpomaleji se natáhla na honosnou postel, ve snaze najít přijatelnou polohu. I když byla skřítka ve svém ošetřování velmi něžná a snažila se jí působit co nejméně bolesti, stále sebou musela křečovitě škubat při sebemenším doteku malých ruček. Když skončila,obvázala jí rány a bázlivě pronesla: „Paní nedovolila Maxi dát slečně lektvary na bolest. Maxi je nerada, ale paní..."

„To je v pořádku Maxi, můžeš jít," pokusila se o úsměv a když se skřítka s hlasitým prásk přemísitila.

Erica položila tvář nachladnou pokrývku a prudce zamrkala, aby zahnala slzy. Bolest byla už tak hrozná, že omdlela. Usínala s myšlenkou, že už zítra pojede do Bradavic – daleko od problémů...