Půlnoční Slunce

14. Pobláznění

„Vítejte! Dnes budeme připravovat lektvary pro vaše nadcházející OVCE. Bystrozorské zkoušky vyžadují Veritasérum, Lékouzelnické vyžadují Kostirost a zbylé jeden z následujících lektvarů: Lektvar lásky, Postaršující lektvar a Antidepresivní lektvar. Prosím, pusťte se do toho!," přivítal nás následující den v rychlosti Křiklan.

Odebrali jsme se pro přísady a začali s prací. Kostirost je poměrně lehký v první fázi výroby, ovšem pokud zkazím míchání, můžu svůj vzorek rovnou zničit.

Po patnácti minutách jsem musela nechat deset minut lektvar vařit a tak jsem se rozhlédla po třídě. Sirius a James byli docela daleko, ale na Veritasérum je potřeba alespoň pěti lidí nebo dopředu nakrájené přísady. V rychlosti jsem přeletěla pohledem jejich přísady. 

Dovolila jsem si letmý pohled po třídě – všichni pracovali a nevěnovali mi pozornost, stejně jako Křiklan. Vytáhla jsem hůlku a jednoduchým Accio jsem přivolala mrtvou zmiji, ze které bylo důležité opatrně odebrat šupiny a zuby – nepochybně by s tím kluci neměli dostatečnou trpělivost.

Překvapeně vzhlédli, když jim mizela přísada ze stolu a tak jsem si přiložila prst na rty. Podívali se na mě a přikývli. Rychle ale poctivě jsem seškrábala šupiny a nakonec opatrně odstranila jedové zuby. Zmiji jsem rychle shodila do společného košíku.

„Jak jste daleko, slečno Harperová?," zavolal na mě z opačného konce třídy Křiklan a spěchal ke mně.

Kluci strnuli. Rychle jsem přísady schovala přehozením pláště přes desku stolu. Přesně v tu chvíli přešel Křiklan k mému stolu a nakoukl do kotlíku.

„Ještě 5 minut, než ho odstavím, pane," odpověděla jsem nenuceně.

„Ano. Zdá se být připraven správně. Konzistence je dobrá a... na co tu máte křížový nůž?," zarazil se a zíral na něj.

„Půjčila jsem si ho od Jamese," vyhrkla jsem první věc, která mě napadla.

„No dobře... nač ho ale máte tady?," zeptal se podezřívavě a zamračil se.

„Lépe se s ním drtí kůže z hřímala,"odpověděla jsem pohotově a v duchu si děkovala za znalosti z lektvarů.

„Ach – jak jsem mohl zapomenout," mrkl na mě a odešel hodnotit další lavici.

Křečovitě jsem se usmívala, dokud mi nezmizel z dohledu. Rychle jsem se i s přísadami otočila a čirou náhodou jsem si šla pro další přísady na Kostirost kolem stolu již zmiňovaného Jamese. Složila jsem jim přísady na stůl a pokračovala pro Oměj u vedlejšího stolu.

Když jsem se vracela zpátky odstrčila jsem náhodou Siriovu ruku nad kotlíkem a nepostřehnutelně jsem zakroutila hlavou. Opatrně jsem ukázala na krok čtyři na pergamenu se zadáním na jejich lavici. Vděčně se na mě podíval a vhodil do kotlíku již správnou přísadu.

„Výborně! Za pár minut by mělo být hotové Veritasérum, Lektvar lásky a Kostirost. Na ampuli nadepište čitelně vaše jméno a doneste mi vzorky," rozkázal po hodině a půl Křiklan.

Většina studentů odpočívala, zatímco já jsem rychle míchala a prudce otáčela různými směry. Nejtěžší fáze byla právě teď – skoro každé dvě vteřiny se měnil směr. Vydechla jsem úlevou, když lektvar přestal bublat a usadil se na šedomodré barvě. Vyčerpaně jsem se opřela o lavici a promnula si bolavé ruce.

Nabrala jsem trochu lektvaru a nalila ho do ampulky, kterou jsem nadepsala svým jménem. Spolu s Jamesem jsme přenesli naše vzorky Křiklanovi.

Míjeli jsme se s Malfoyem, když do nás zezadu vrazil Rosier s Averym, kteří upustili ampulky s lektvarem přímo před nás. Strhl se příšerný chaos, jak se všichni snažili dostat co nejdál. Já a Malfoy jsme neměli šanci utéct a oba jsme vyděšeně zírali na výpary, které se začaly šplhat výš do prostoru. V tu chvíli jsme se oba skáceli na zem a provázeli nás zděšené výkřiky a spěšné kroky...