Půlnoční Slunce

5. Dráždit hada bosou nohou

„V pohodě Reme?," zadíval se na něj James a otočil se směrem, kterým jsme koukali i my se Siriusem.

 Zamračil se, když zjistil příčinu našeho zastavení. Nad námi stálo pět postav ve zmijozelském hábitu.

„Ale, ale... krvezrádci s mudlovskou šmejdkou na noční procházce?," posmíval se hlas, ve kterém jsem neomylně rozeznala toho arogantního pitomce – totiž Luciuse Malfoye.

„Jaké překvapení, myslela jsem, že se ještě pořád bojíš tmy?," ozvala jsem se přidrzle a nehezky se ušklíbla. 

Tahle kreatura mi nadávat nebude. Podíval se na mě – jeho mimika ho prozradila, pochopil.

„Erico Elizabeth!," podrážděný hlas se rozlehl velkým domem. Sedmiletá dívka nepřilíš nadšeně přicupitala ze schodů.

„Ano, matko?" dívka se snažila o neutrální tón. Žena se zamračila.

„Proveď Luciuse po naší zahradě – a netoulejte se daleko!," přísně na ni koukala a ukázala k zahradní brance.

Dívka chytila za ruku plavovlasého chlapce, který to vše sledoval a táhla ho k brance.

„Počkej," ozval se najednou vyděšeně, když byli teprve na začátku zahrady, vytrhl se jí ze sevření a prudce zabrzdil, až jeho podrážky zašoupaly o kamínky na cestě. Dívka se na něj nechápavě zahleděla.

„Vždyť je tma!," šeptal vysvětlení s hrůzou, oči vykulené.

Tomu se zvonivě rozesmála, opět ho chytila a zamířila hlouběji. Když byli uprostřed jehličnatého porostu, neuvěřitelnou rychlostí mu zmizela z dohledu a chlapec zůstal opuštěný na vyšlapané cestičce...

„Baf!," vyskočila dívka schovaná v křoví, ve kterém se ukrývala.

„Ááááá!!!," zaječel jako malá holka a strachy se počůral...

Jeho obličej vyletěl z bledé na zářivě růžovou a ze rtů mu vyprchal pověstný jízlivý úšklebek. Vítězně jsem se usmála.

„Koukám, že si vzpomínáš," pokračovala jsem s velmi špatně zakrývaným potěšením. Malfoy zbledl a rozčileně (a taky zahanbeně) mě sledoval.

„Ty ses nepochlubil svým kamarádíčkům?!," pronesla jsem rádoby překvapeně.

„Ale za to se přeci nemusíš stydět! Spousta malých dětí se počůrává strachy," tentokrát jsem to pronesla sladce a jedovatě – tohle bych prostě nedokázala zamaskovat lhostejností.

Naše parta se rozesmála a dokonce i jeho nohsledům hodně cukaly koutky. Cítila jsem, že jsem zašla hodně daleko. Proto jsem byla obezřetná – a to se mi vyplatilo. Malfoy totiž pozvedl svou hůlku a zamířil na mě.

„Impedimenta!"

„Protego!"

V tu chvíli se všichni přestali smát, vytáhli svoje hůlky a mířili na sebe. O vteřinu později vzduchem začalo svištět nespočet kouzel. My se nejdřív bránili jejich útokům, jakmile na nás však začali sesílat hodně nebezpečná, ba i smrtelně zranitelná kouzla, vrhli jsme se do útoku i my. 

Každý z nás měl jednoho protivníka, mě se ujal Malfoy a já jsem mu jeho údery vracela se stejnou, ba i větší razancí. I když vím, že Lilly, James i Remus jsou nadaní a kouzlit rozhodně umí, na černou magii kouzelnických rodin jsme silově a rozumově měli pouze já a Sirius.

Periferně jsem hlídala všechny účastníky naší strany – koneckonců, jsem to vyprovokovala já a nechtěla jsem, aby jim ti pitomci nějak ublížili. Vtom se dva zmijozelští pustili společně na Jamese a ten odletěl dobrých deset metrů pod dvojnásobně silnou kletbou, kterou nestihl odrazit – svezl se po kmenu jednoho stromu a pak se už nehýbal.