Půlnoční Slunce

11. Víkend

Zavrtěla jsem se a rukou jsem narazila na Siriusovu hruď. Usmála jsem se a otevřela oči.

„Vyspaná?," usmál se na mě Sirius a hladil mě po zádech.

„Jo. Jak dlouho jsi vzhůru?," zeptala jsem se a zvedla k němu pohled.

„Ani ne pět minut. Podle toho hluku, co dělají, bych řekl, že se ti to kouzlo povedlo dokonale," zakřenil se.

„To je dobře," prohodila jsem a přitáhla si ho k polibku.

„Ani nemůžu říct, jak moc mi to chybělo," povzdechl si, když jsme si dali přestávku na nádech.

„To se nedivím, cassanovo," prohodila jsem. Pobaveně se usmál,„ ale teď jdem na večeři, mám strašnej hlad."

Na důkaz nám oběma zakručelo v břiše. Zasmáli jsme se a já nás jednoduchým kouzlem upravila. Poté jsem zrušila kouzlo na závěsech. Nadmíru soustředěný výraz Jamese, který se zřejmě pokoušel prorazit mou hradbu, nás rozesmál znovu. A nejenom nás – Lily a Remus se smáli na druhé straně pokoje.

„Měl by ses učit formule," mrkla jsem na něj a chápavě ho poplácala na rameni.

„Normální kouzlo by mi pomohlo! Nemůžu za to, že tvoje štíty jsou jak zdi v Azkabanu!," vztekal se James.

„Promiň," řekla jsem a vrhla na něj psí pohled.

„V pohodě – ale musíš mě to naučit!," zasmál se.

„Kde je Petr?," zeptala jsem se, když jsem ho nikde neviděla.

„Už na večeři – nehodlal na vás čekat," ušklíbl se Remus.

Zavrtěla jsem hlavou a vyrazili jsme do Velké síně.

„Zapomněla jsem, jakej byl klid, když se mě dívčí populace nesnažila zabít," prohodila jsem, když mi na talíři přistál už 13 výhružný dopis.

Ani jsem ho nečetla a zmačkala do kuličky, kterou jsem hodila směrem odkud přiletěla.

„Ani si to nepřečteš?," smál se James.

Přimhouřila jsem oči a probodla ho zlostným pohledem.

„Nemám čas číst nějaký bláboly," odfrkla jsem si a odklonila talíř s dalšími papírky.

Když jsem odhodila další papírek směrem k talíři, vznítil se a já jen mohla děkovat své intuici, že jsem to nečetla. Ztuhla jsem a šokovaně zírala na místo, kam jsem papírek odhodila. Představa, že by mi shořel v ruce.

„Nějak mě přešla chuť na dezert," snažila jsem se znít nenuceně, ale soudě podle jejich výrazů se mi to moc nepovedlo.

„No aspoň tě můžu veřejně ochraňovat," usmál se lehce Sirius a stiskl mi ruku.

„Začni hned," zašklebila jsem se.

„Rozkaz," zašeptal mi do ucha.

Zasmála jsem se a společně s ostatními jsme vyrazili do věže.

„Jdeme se převlíknout," prohodila směrem ke klukům Lily a táhla mě k naší ložnici.

Otevřela dveře a obě jsme ztuhly. Moje věci byly rozházené, oblečení zničené, osobní věci se někde válely a všechny mé výkresy byly roztrhané. Ignorovala jsem to a přiskočila k posteli. Hbitě jsem začala prohledávat věci a snažila se najít jedinou věc, kterou jsem doufala, že mi ty dvě nány nezničily. 

Pod cáry papírů, na kterých kdysi byly kresby, opravdu ležela fotka. Byla roztržená na dvě půlky. Až teď se mi rozutekly slzy po tvářích. Na fotce jsem byla já s mojí milovanou babičkou.