Půlnoční Slunce

12. Ples

Celou cestu k ředitelně jsem se uklidňovala, že jsme určitě žádnou hloupost neprovedli. Čím víc jsme se ale blížili, tím jsem si tím byla míň jistá. Ani Sirius mi moc ke klidu nepomohl. I v jeho očích jsem viděla tu otázku. Co jsme udělali a je to vážné?

„Lískooříšková zmrzlina se zkaramelizovaným cukrem," promluvila McGonnagalová k chrliči, před kterým jsme se nakonec zastavili.

Vykulila jsem oči. Sirius vyprskl smíchy a já se to neúspěšně snažila zakrýt zakašláním. McGonnagalová po nás střelila pohledem „není to moje vina, že má Brumbál neuvěřitelně hloupá hesla" a vpustila nás dovnitř. Museli jsme se dvě minuty uklidňovat, než jsme nasadili vážné tváře a zaklepali.

„Dále."

Sirius mi galantně otevřel dveře a nechal mě projít. Usmála jsem se na něho a společně jsme se usadili do křesel před pracovním stolem, na které ukázal Brumbál. V jeho očích schovaných za půlkruhovými brýlemi jsem viděla jiskřičky. 

To je dobře, pomyslela jsem si, takže v průšvihu nejsme. Málem jsem si oddechla nahlas, ale podle toho, jak se na mě ředitel koukal, mi to vyčetl z tváře. Nebo z hlavy.

„Nejspíš bych vám měl objasnit, proč jsem vás..."

„Určitě je to omyl, my s Ericou jsme nic ne..." přerušil Brumbála Sirius a já ho po vteřině šoku kopla do holeně.

Bolestně zaskučel a šokovaně na mě pohlédl. Málem jsem se plácla do čela. Nebo se ho přinejmenším zeptala, jestli mu nechybí mozek. Naštěstí moje úvahy přerušil Brumbál.

„Chtěl jsem s vámi probrat ples paní Harperové, který se bude konat v říjnu," pronesl Brumbál a naprosto ignoroval předchozí situaci.

„Samozřejmě nebude to moc velký problém vás omluvit – koneckonců jste velmi nadaní studenti," mrkl na nás.

„Nejspíš by mi to zakázalo ministerstvo, ale vaši rodiče prý byli velmi přesvědčivý. Nicméně zameškanou látku musíte dohnat. Nemusím doufám opakovat, že pro vás platí stejná pravidla jako ve škole?"

„Ne pane," odpověděli jsme jednohlasně.

„Výborně! Dáte si zmrzlinu?," zeptal se nenuceně a odněkud z hábitu vytáhl zmrzlinu.

„Ne děkujeme. My už půjdeme. Naschledanou pane a dobrou noc," odpověděla jsem za nás za oba a nenápadně postrčila Siriuse k odchodu. Naštěstí mu začal opět pracovat mozek a také se zvedl.

Když už jsme byli u vchodu, otočila jsem se ještě zpět: „Mimochodem, máte zajímavé heslo, pane řediteli."

Vesele se pousmál a jiskřičky v očích mu tancovali. Zavřela jsem dveře a pod schody jsme si se Siriusem dovolili vybuchnout smíchy.

„To jako vážně?," James se otřásal výbuchy smíchu.

„Originální heslo,"smála se Lily.

„Nechci na ten ples," brblala jsem Siriusovi do ramene.

Tlumeně se zasmál a přitáhl si mě blíž.

„Ani za odměnu?"

„Snad nemyslíš sebe?," zasmála jsem se.

„Nestačím ti?"

„No..."

Uraženě se na mě díval. Rozesmála jsem se a dala mu pusu na tvář. Usmál se na mě zpátky a spokojeně se opřel do křesla, na kterém jsme seděli.

„Vy dvě hrdličky!," cukroval James a pitvořil se jako malé dítě.

Všichni jsme vybuchli smíchy a trvalo dlouho, než jsme byli opět schopni normální konverzace.