Bratři (Avengers)

6. Kdo jsem?

Ahojky, ani nevíte, jak mě těší, že mi dáváte hlasy, strašně moc děkuju! Jste skvělí!

Další kapitolka bude pro Ninu důležitá, bude se muset rozhodnout, jestli Benovi bude dál lhát nebo mu o sobě řekne pravdu.

Vaše Sorel18

***

Nina

Benův pohled se mi zavrtával hodně hluboko do mozku, celá jsem se z toho roztřásla. Nechápala jsem, kde se to v něm bere, nemohla ho Wanda ovlivnit? Nedokázala v něm probudit jeho největší strach.

„Bene," vydechla jsem a přitiskla Poison k sobě.

„Kdo vůbec jsi?" zeptal se mě téměř znechuceně.

„Bene..."

„Já vím, jak se jmenuju," odseknul. A já od sebe odkopla pomyslnou berličku, kterou byla má schopnost. Byla možnost mu myšlenky trochu upravit, ale už jsem ho ovlivnila až příliš.

„Můžeme si promluvit uvnitř?" zeptala jsem se a narovnala se. Pomalu přikývnul.

Mlčky jsme vyšli do druhého patra. Ještě jsem u Bena s Mikem nebyla, očekávala jsem naprostý chaos a nepořádek, který mě skutečně čekal. Ve vstupní hale se povalovalo nejméně deset párů mužských bot, bundy a mikiny byly hala bala naházené na věšáku a kolem něj. V obývacím pokoji nebylo jediné volné místečko na odložení skleničky, všude se povalovaly časopisy, popsané papíry a počítačové součástky. Rozebrané počítače a další elektronika se povalovala pod oknem, kam na ně padal prach.

Zastavila jsem se v chodbě a Poison se mi přitiskla k noze. Čichala vzduch kolem sebe. Analyzovala nové pachy. Něco podobného jsem dělala i já, ale žádné zkažené jídlo nebo smradlavé ponožky jsem necítila.

Ben se na mě otočil a pak mu pohled sklouznul k Poison. „Klidně ji pusť, jídlo se tu nikde nepovaluje a vyvenčená je, nebo ne?" Jeho pohrdavý pohled se mi zakusoval do mysli stále hlouběji.

„Je," potvrdila jsem a odepnula jí od obojku vodítko, které jsem si zastrčila do kapsy mikiny.

Ben zašel do nějakého pokoje nalevo z obýváku. „Běž si na kafe," uslyšela jsem jeho hlas a pak dohady, které měl s Mikem, který se nakonec vypotácel do obýváku. Měl černé kruhy pod očima a na tričku zaschlé fleky od coca-coly.

„Ty..." zíral na mě s pusou dokořán.

„Dík za to USB," řekla jsem s úsměvem, ale ta grimasa mě podivně zabolela.

„Není zač," pronesl pomalu a přejížděl mě očima. Viděl tu nehezkou blondýnu, kterou jsem mu v hlavě nastavila před okamžikem, když se jeho mysl přihlásila o slovo, jakmile zaklaply vchodové dveře.

„Vypadni, Miku!" zavrčel Ben, když se mu objevil za zády. Nechtěla jsem, aby kvůli mně byl na svého kamaráda nepříjemný a tak jsem Mikovi věnovala děkovný a omluvný výraz, když se kolem mě protáhl do předsíně, kde si nazul boty a hodil na sebe tu nejčistší mikinu, co našel. Dveře za ním zaklaply a já se podívala na Bena. Poison se konečně odhodlala a vběhla do obýváku a začala nové teritorium prozkoumávat.

Benův pokoj vypadal uklizeněji než zbytek bytu nebo spíš v tom nepořádku byl systém. Věci, které potřeboval ke své zálibě v elektronice, byly kolem pracovního stolu a oblečení leželo naházené na posteli.

Jelikož mi nenabídnul, abych si sednula, zůstala jsem stát ve dveřích, zatímco on se posadil ke stolu a začal klikat myší na obrazovce, aniž by se na mě podíval.