Bratři (Avengers)

14. Objevena

Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, nebylo moc času, tak snad se vám kapitolka bude líbit!

Vaše Sorel18

***

Nina

Možná jsem ARTa přecenila v důležitosti v mém plánu anebo člověk, který byl používán jako popravčí při nejdůležitějších světových atentátech a rozdmýchávání konfliktů měl přeci jen lepší výcvik než program, který jsem vytvořila před pár dny.

Přesto mi to dalo dostatek času, abych se dala dokupy. Pořádně si odpočinula, načerpala nové síly a pomalu pracovala se svou schopností. Poznávali ji a pokusila se rozvíjet, ale jak to tak bývá, když něco moc chcete, tak to nejde a já asi potřebovala bezvýchodnou situaci, abych z ní něco vytřískala.

„Jdu do práce!" zavolala na mě Carrie z chodby, když se vrátila z ranní procházky z Poison. Od toho nedělního odpoledne nepožádala, abych tu neohrabanou pesanu vyvenčila. Vlastně se ode mě držela dál. Ani ne ze strachu nebo z odporu, prostě to byla zase ta stará Carrie, která drží svoje emoce na uzdě a přemýšlí jen o tom, co bude dělat dneska v práci a co uvaří k večeři.

Vylezla jsem z pokoje na chodbu a opřela se o rám a dívala se na ni. Vysoká, atletická postava, rovná záda, vlasy po ramena, se silnými odrosty, zřejmě už blonďaté období skončilo a k tomu hluboké modré oči s plnými rty.

Skutečně moje vybraná podoba se nedokázala rovnat s její přirozenou krásou a jistou dávkou nadřazenosti, kterou bych od holky z farmy nečekala, ale za těch pár dní mi došlo, že tím zakrývá svoji zmatenost z nového prostředí a nejistotou z budoucnosti.

Na vše má pohotovou odpověď a s ničím a nikým se nemaže, jen aby neukázala vlastní slabost a přesto, že mám schopnost nahlédnout člověku do mysli, nedostanu se dál než k tomu, na co myslí, ne to co ji skutečně trápí.

Chránila své niterní pocity jako rotvailer. Jakmile se ji někdo snažil rozebrat, začala kolem sebe kopat, držela si fasádu drsňačky, protože kdyby vyšla se svými touhami, okamžitě by se stala outsiderem, ale na to byla příliš hrdá, raději si hrála na někoho jiného.

„Kdybys chtěla, vezmu směnu za tebe," nabídla jsem jí. Vrhla na mě temný pohled, který byl trochu úsměvný, protože měla černou tužkou namalované zatím jenom jedno oko.

„Nemám zájem," pronesla pomalu a já konečně po několika dnech pocítila z její mysli záchvěv studu. Myšlenky se jí rozběhly několika směry, ale dokázala jsem je sledovat, ale žádná z nich nevedla k tomu, proč na chvíli ztratila ve své sebekontrole. A i když jsem měla nutkání za ní pak sejít dolů a čekat, co ji tak rozhodilo, rozmyslela jsem si to.

„Fajn," řekla jsem co nejklidněji, ale stejně to znělo uraženě. Carrie se na mě znovu nepodívala a jen za sebou třískla dveřmi, aby seběhla do přízemí do kavárny.

Zůstala jsem stát na místě a špulila rty. Poison nechápavě stále ve dveřích kuchyně a zírala na vchodové dveře.

„Nechci být protivný, slečno Nino, ale pochybuji, že získáte nazpátek ztracenou důvěru slečny Carrie," ozval se ART z mého pokoje a já jen líně vlezla zpátky a sebrala z nočního stolku přístroj s jeho obličejem na displeji.

„Kdyby ses raději staral o to, abys našel Barnese, ne o to, jaký mám problémy s Carrie," odsekla jsem podrážděně a chtěla zamknout obrazovku, ale ART mě zastavil.

„Tak to byste možná chtěla vědět, že Avengers procházejí městské kamerové záznamy z minulé neděle." Trochu ve mně zatrnulo. Stejně by na mě nebo na Bena dříve nebo později přišli, ale nebylo fér, aby Bena házeli do stejného pytle se mnou, byla pravda, že jsem ho využila, spíš zneužila, ale moc mi pomohl, jenže on byl ten hodný.