Bratři (Avengers)

9. Krytí

Nazdárek lidičky! Tuhle kapitolku by si měli užít hlavně ti školou povinní, kterým včera nastal den D a zase mají před sebou deset měsíců dřiny a lopocení, které bude pak odměněno báječným vysvědčením a dalšími dvěma měsíci prázdnin (nepočítaje ten víc jak měsíc, co je během školního roku, že?), samozřejmě to platí i pro ty čtenáře, co chodí do práce stejně jako já a co mají tak maximálně čtyři týdny volna na celý rok.

Dalo by se říct, že tahle kapitolka je lehce nostalgická. Propojí se nám pohledy Niny a Kapitána, protože ten se jen tak nechce vzdát a najít toho, kdo z něj udělal tak trochu vola.

Obrázek v úvodu, je další podoba Niny, ve které bude vystupovat před Kapitánem a okolím. ;)

Na písničku jsem narazila náhodou a tak jako každá od Imagine Dragons se mi zalíbila!

Vaše Sorel18

***

Nina

Téměř se strachem jsem se vracela domů. Bylo sedm ráno, ulice zely prázdnotou, a doma na mě čekala Carrie. Ta Carrie, která spí se zbraní pod polštářem, tedy nevím, jestli to byla pravda, nikdy jsem se do jejího pokoje neodvážila.

Poison unaveně klusala vedle mě a já běžela, jakoby mi šlo o život, i když jsem spíš běžela k tomu, aby mě někdo zastřelil. Víc jsem se bála Carrie jak Avengerů, ty jsem dokázala odrazit, ale Carrie mi přirostla k srdci.

Vytáhal jsem z kapsy klíče, roztřesenou rukou jsem odemkla zadní vchod. Každý další schod bylo těžší zdolat než ten předešlý.

„Nevím, co se s tebou poslední dny děje, Nino." Carrie stála ve dveřích jejího bytu, s rukama složenýma na hrudi. Její přísný pohled mi připomněl jednu vychovatelku z domova. Neměla jsem ji vůbec ráda, byla jediná, která nám ukazovala, že je nadřazená nad námi, že ona pochází ze skutečné rodiny.

„Carrie..."

„Nech si ty omluvy pro někoho jiného, dala jsi jí alespoň nažrat?" Sklonila se k Poison, aby ji mohla podrbat a pořádně k sobě přitisknout.

„Jo, neboj, dostala, nenechala bych ji hlady." Carrie ke mně vzhlédla.

„Je mi jedno, kde jsi byla. Nechci to vědět, ale občas si vezmi telefon, nebo dej vědět, že budeš pryč přes noc, když máš mého psa." Pískla na Poison, která se za ní nadšeně vrhla, protože už určitě chtěla znovu nažrat.

„V kuchyni je kafe!" křikla z chodby Carrie a já se doploužila do kuchyně a zírala na konvici s kávou, nikdy jsem tomuhle nápoji neholdovala, ale když jsem nastoupila v kavárně a začala se učit na baristku, chtě nechtě jsem musela kávu ochutnat a takovou jakou jsem připravovala byla lepší, než co jsem kdy pila v Makedonii nebo Sokovii.

Bohužel káva, kterou vařila Carrie doma, byla stejná břečka jako kdekoliv jinde, jenom v práci se snažila a že měla lepší kávu než já. Jenže jsem neměla to srdce jí to říct.

„Co jsi s Poison provedla?" Zděšeně jsem zvedla hlavu.

„Nic."

„Tahle utahanou jsem ji ještě neviděla. Naposledy na farmě. Tady nemám tolik času, abych s ní tak moc běhala." Provrtávala mě pohledem.

„Běhám s ní až do parku." Její pohled o něco změknul.

„Ty a to tvoje běhání. Alespoň si v něčem vypomůžem," konečně se usmála a nalila mi kafe a postrčila talířek s čerstvým croissantem. Unaveně jsem se do něj zakousla, a sousto převalovala v puse a musela ho zapít tou břečkou, abych ho vůbec dokázala spolknout. Neměla jsem chuť, ale moje tělo vyžadovalo nějakou energii. Naposledy jsem měla včera v poledne ten donut.