Bratři (Avengers)

8. Otisky

Nazdárek lidi, znovu obrovské díky za votes a čtení předešlých kapitol Bratrů! Samozřejmě i dík za komentáře! Díky Joy za její komentář, občas to zmatené je, ale vše se časem vysvětlí! ;) Tahle kapitolka je věnována opět hlasujícímu, a to je pinkamenapie06, což je můj vděk za to, že se vám povídka líbí!

Takže na tuhle kapitolku se podíváme z pohledu Kapitána, který s Natašou navštíví našeho Bena, aby se pokusili vypátrat útočníka, který se vloupal do sídla Avengerů. Najdou ho? Přijdou Nině na stopu? A jak na to bude reagovat ART?

***

Kapitán

„Ten kluk podle mě skočil na hezkou tvářičku," konstatovala Wanda, když jsme nastoupili do auta.

„Takže ho ovládla?" Nebyl jsem si jist, jestli to bylo to, co jsem chtěl slyšet.

„Samozřejmě, ten útočník ho donutil vidět hezkou holku, která potřebovala pomoc a který mladý kluk by nepomohl hezké holce." Znělo to logicky, ale něco se mi na to nezdálo.

„Měli bychom tam nechat agenta, který bude hlídat okolí, kdyby se ten dotyčný vrátil." Wanda zakroutila hlavou.

„Nebyl by to špatný nápad, ale co myslíš, že ten agent uvidí?" Mohl vidět kohokoliv a musel by zadržet každého, kdo by kolem domu prošel.

„Máš pravdu, budeme muset počkat, až někdo to USB zapojí do počítače."

***

Vrátili jsme se do ústředí s hlášením, které se Furymu moc nelíbilo. Já z něj také nebyl příliš nadšený. Zůstal jsem sedět v jídelně a zíral do talíře s jídlem, na které jsem neměl ani chuť. Tohle byl nepřítel, kterého jsem nedokázal sledovat, natož ho najít. Mohl to být kdokoliv, mohl vypadat jako jeden z nás a my bychom to nepoznali, protože zná i naše vzpomínky, byla to děsivá představa.

„Kapitán Rogers do řídící místnosti." Překvapeně jsem vzhlédnul.

***

Fury stál nade všemi a shlížel na všechno jako z trůnu, ale jeho tvář nebyla příliš potěšena. Hilová mu věrně stála po boku s tabletem v ruce, alespoň jsem si myslel, že je to tablet.

„Chtěl jste mě vidět, Fury?"

„Kapitáne, četl jsem vaši zprávu. Přesně, co jsem čekal, ale můžeme se od toho odpíchnout. Naši agenti sebrali ze skútru otisky prstů a budeme doufat, že tam budou i jiné než toho kluka. Za pár hodin by měly být výsledky, takže by bylo dobře, kdybyste společně s agentkou Romanovovou znovu navštívili toho kluka a požádali ho o otisky prstů, popřípadě i jeho spolubydlícího, abychom ho mohli vyloučit."

„Rozumím."

***

„Vážně si myslíš, že by to mohl být někdo, koho poslal Bucky?" Tahle otázka mě trápila od chvíle, kdy jsem viděla záznam, jak se útočník o tom baví s Natašou, kterou to napadlo jako prvního.

„Steve, jen zvažuju možnosti. Loki je mrtvý, Ultron je mrtvý, Pietro je mrtvý, Wanda se k nám přidala, Red Skull je mrtvý, není nikdo, kdo by po nás chtěl jít. Někde venku tu pobíhá tvůj bývalý přítel, kterého HYDRA využívala jako nájemného zabijáka, kterému pokaždé vymazala paměť, je venku sám, má zmatenou mysl, s HYDROU je z velké části konec, je to jediný možný nepřítel." Nelíbilo se mi to. Nevěřil jsem, že by Bucky byl něčeho takového schopný. Zlobil se na mě, to určitě ano, ale k čemu by mu byly informace S.H.I.L.D.u?

S téměř morbidními myšlenkami jsem vystoupil z auta před domem toho mladíka. Pečlivě jsem se rozhlédnul. Včera jsem tu viděl pouze starou ženu s velkým psem, která se zarazila, když nás uviděla. To nebylo nic neobvyklého. Mohla si pamatovat dobu, kdy jsem ještě vystupoval jako cvičená opička kvůli nákupům obligací a cenných papírů, které našim vojákům zajišťovaly náboje do zbraní.