Bratři (Avengers)

10. Nina a Kapitán

Je docela sranda, že tahle kapitola vznikla až po napsání půlky kapitoly následující, ale během psaní následující kapitoly mi došlo, že přeci jen budu muset vložit ještě jednu kapitolu mezi, aby to nevypadalo, že jsem přeskočila tu super část, kdy bude Nina svádět Kapitána z cesty, kdy nastane jejich střet, jak poznamenala v jednom komentu JOY, takže tohle je pro tebe kapitolka! Zřejmě to nebude úplně tak bojový střet, ale snad se bude líbit.

Zdá se vám, že se to trochu odklání od cesty, kdy má Nina Kapitánovi pomoct, protože je to její idol? Určitě se vám to jenom zdá! Jak se říká, všechny cesty vedou do Říma, ale už se v tom přísloví neříká, že to musí být přímo, že?

Také je to zlomová kapitola v tom, že zde začne Nina více využívat svoje schopnosti, prohlubuje jejich rozsah.

Píseň se díky textu ke kapitole docela hodí, zde je externí odkaz na překlad -> http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/curtis-simon/flesh-366594

Zároveň chci poděkovat, že jste mě posunuli z více jak 630 místa na #257 in Fan fikce! Díky, jste úžasní!

Vaše Sorel18

***

Nina

Nakonec jsem musela skutečně u Bena uklidit, aby chudák Mike nepojal podezření, že tu není něco v pořádku a že jsem se u toho zapotila. Sice tu nebylo žádné zkažené jídlo, nebo smradlavé oblečení, ale takové množství prachu neměla v bytě ani Carrie, která uklízela jednou za dva měsíce a to jen, když měla kocovinu a potřebovala vyplavit alkohol z krevního oběhu.

Poison na mě zdrchaně zírala a poslouchala, co jí vykládá ART, docházelo tomu psovi, že na něj mluví počítačový program? Skutečně to bylo k smíchu.

Odcházela jsem, až když byla tma a jasně vnímala Kapitánovu mysl, jak na mě zírá z okna protějšího domu. Bylo načase ho trochu svézt z cesty a já si nebyla jistá, jestli to zabere, ale zkusit jsem to musela.

Bolestivě jsem se zlomila v pase a klekla na jedno koleno. Poison kolem mě začala poskakovat a zděšeně na mě ňafat. Kapitánova mysl se probudila z letargie a zírala přes ztemnělou ulici na moji postavu, která stála pod rozsvícenou pouliční lampou.

Netrvalo to dlouho a nasadila jsem Kapitánovi do hlavy příkaz, abych vypadala jako ta brunetka, která ho ve vidině unesla a zemřela při výbuchu. Chvíli jsem si přitom říkala, že už pletu sama sebe, ale to bylo jedno, protože ten člověk, kterým jsem kdysi byla, dávno umřel a mým jediným zájmem, v životě, který mi už nepatřil, jsem chtěla Kapitánovi pomoct vyřešit mu jeho minulost, což muselo přinést jisté oběti.

Narovnala jsem se a rozhlédla se po ulici, abych se Kapitánovi ukázala v podobě brunety. Pohladila jsem Poison po hlavě a za pomalé chůze, kterou mohla jít postarší dáma, jsem se vydala ulicí pryč a v duchu doufala, že se za mnou Kapitán vydá.

Nebyla jsem ani na konci ulice, když se za mnou ozvaly kroky. Byl to určitě Kapitán a já se nervózně ohlédla a přidala do kroku, což Kapitána vyburcovalo ještě víc.

Už jsem téměř běžela, když mě dostihl a silně mě chytil za paži a přitáhl k sobě. Dívala jsem se do jeho neoblomných očí a snažila se tvářit co nejvyděšeněji. Moje schopnosti se každým dnem rozšiřovaly, ale pořád jsem měla hranice, přes které jsem nemohla přejít.

„Co to děláte?" vyjekla jsem.

„Mě už podruhé nedostaneš," zašeptal Kapitán výhružně.

„Vůbec netuším, o čem to mluvíte." Hraně jsem se mu snažila vykroutit a musela obdivovat jeho sílu. Poison kolem nás poskakovala a štěkala. A možná právě ten pes způsobil, že Kapitán uvolnil svoje sevření.