Bratři (Avengers)

7. ART

Jsem tu s dalším dílkem. Volná neděle láká přímo ke psaní. Docela to šlo a přitom jsem se dívala na Kapitána Ameriku a nápady se jen hrnuly. Nemůžu prozradit, o čem kapitola je, abych vám ji nespoilerovala, ale slibuju, že na konci se její název vysvětlí a já jsem zvědavá, co vy na to.

Psaní jsem si užila, hlavně konec a doufám, že i vy v něm najdete zalíbení. :) Hlasy nebudou pro mě, ale hlavně pro něj. O:)

Kapitolu jsem věnovala JoyMcGee od které miluju sérii KATE! To právě její první série KATE mě přivedla k napsání Bratrů! Díky moc!

Vaše Sorel18

***

Nina

Nejméně půl hodiny jsme zírali na USB a ani jeden z nás se nechtěl donutit ho strčit do počítače.

„Přemýšlím, jestli..." Ten jeho dychtivý pohled mě rozesmál. Cítila jsem se plná síly. Nemusela jsem ho přesvědčovat, že vypadám jinak. Mohla jsem energii využít jinak.

„Nemělo by to být chráněné. Zkopírovala jsem to z jednoho z centrálních počítačů v hlavní místnosti. Podle mě by to mělo být zabezpečené, jen pokud by se někdo do jejich sítě naboural z venku."

Ben mi vzal USB z ruky. Držel ho jako trofej. „Jsou tam informace i o Iron Manovi? O Hulkovi? O Thorovi?" V tu chvíli jsem se začala smát. Téměř jsem zapomněla, že Ben je mladý kluk, který Avengery žije a kdo ne. Nedíval se na ně tak jako já.

„Příště ti donesu autogram," smála jsem se dál a Ben na mě vrhnul téměř štěněčí pohled, že by dokázal soupeřit s Poison, která ležela schoulená vedle mé židle a vše líně sledovala pootevřenýma očima. Uši měla přesto našpicované.

„Jdu na to." Usadil se na svou pohodlnou židli a zastrčil USB do zďířky na svém počítači. Téměř okamžitě naskočila tabulka, jestli si přejeme otevřít složku. Ben se na mě podíval a já přikývla. „Jen ať to není zakódované," zamumlal, když se složka otevřela a pomalu v ní načítaly jednotlivé soubory.

Oba jsme zírali na monitor a já očima projížděla jednotlivé složky. Byly jich tu desítky, ne... přímo stovky a nabídka nepřestávala nabíhat.

„To bude nářez!" zavýskl Ben a rozkliknul složku téměř na začátku seznamu. V názvu měla jenom čísla a já pochybovala, že v nich najdeme něco zajímavého, ale jakmile se otevřela a Ben otevřel první část, málem jsem se během nádechu zalkla.

„To... to..." Ukazoval Ben a z obličeje mu vyprchala barva. „To jsou... jsou plány..." Skutečně byly to plány obrovské lodi, která v Sokovii zachránila stovky lidí. Zírali jsme na konstrukci Helikaru.

„Tak kvůli tomuhle po mně půjdou jak slepice po flusu," vydechla jsem a vytrhla Benovi myš z ruky a rolovala ve složce dolů a našla podsoubor s názvem Kapitán Amerika, ale ještě jsem do ní nechtěl nahlédnout a našla složku, která se jmenovala J.A.R.V.I.S.

„To je Starkova výroba," povykoval Ben a donutil mě to otevřít. Jeho počítač začal trochu víc chrčet a hučet. „Napojím další zdroj," vyskočil a napojil na počítač další rozšíření, po kterém běžel o něco rychleji.

Chvíli jsem zírala na jednotlivé fragmenty kódu, které mi nic neříkaly. Než jsem v nich našla trochu souvislost. Musel to být naprosto skvělý program, taková dokonalá umělá inteligence, ale nechápala jsem, proč z tak skvělého programu zbyly pouze fragmenty.

„Byl zničen, Nino." Zvedla jsem pohled od obrazovky a zírala na Bena, který otevíral další složky na vedlejší obrazovce.

„Jak?" Viděla jsem v tom programu dokonalou souhru, kterou by chtělo pouze doplnit, a ona by zase fungovala a já bych to dokázala, aniž bych měla nějaké povědomí o tvoření programů, prostě jsem to díky své schopnosti uměla.