Bratři (Avengers)

15. Únos na druhou

Ahojte lidičkové! Ani nevíte, jak se teď stydím! Vůbec jsem vám nepoděkovala za 1000 přečtení!, jsem vám skutečně neskonale vděčná a nedokázala jsem si představit, že tahle povídka, splácaná jen tak na koleni (což jsou v zásadě všechny moje dílka) se vám na tolik zalíbila, že jste si ji tolikrát přečetli a to raději nemluvím o těch více jak STO – 100 VOTES! No páni, strašně moc děkuju! Nebýt vás, asi bych povídku po pár kapitolách opustila anebo dokonce smazala, ale vy mě ženete dál a jsem za vás moc ráda!

Tak a teď ke kapitole, jak už název vypovídá, zase budeme někoho unášet a koho, nuž, to si myslím je celkem jasné, ale jakým způsobem, to se dozvíte níže a dalo by se i říct, že se Nině kolem krku utahuje pomyslná smyčka a určitě bude zajímavé se dívat, jak se z toho vymotá a co bude dělat, aby své přešlapy napravila.

Ještě jednou obrovský dík! Kapitola nebude VĚNOVÁNA jednotlivci, ale VŠEM ČTENÁŘŮM, bez kterých bych tak daleko nedošla!

Pro tuhle písničku mám slabost!

Vaše Sorel18

***

Nina

Běžela jsem ulicemi New Yorku se svou vlastní podobou, nabírala jsem síly a neměla jsem chuť někoho ovládat, jen jsem si natáhla kapuci na kšiltovku, nasadila obrovské brýle a kolem krku si omotala palestinu šedivé barvy. Vedle mých nohou stejně hlasitě našlapovala Poison, která tenhle běh brala jako hru.

„Jak to vypadá ve Stark Tower?" zeptala jsem se ARTa, skrze mluvítko na originálních sluchátek z mého mobilu, který zůstal doma, protože se mi do kapsy vešel jenom ART.

„Počítal jsem, že nás odhalí až včera, ale Friday je jen základní program, kterému chybí interakce a některé lidské vlastnosti, které by..."

„To přeskoč, řekni mi, jak se Friday dostala daleko?" Umně jsem se vyhýbala lidem, kteří šli proti mně a občas mi posílali urážky, když jsem je minula jen tak tak. Poison u mých nohou ožila naprosto neuvěřitelným způsobem. Přeci to jen byl Husky, který byl stvořen pro běh a já tak mohla trénovat ještě urputněji. Možná to znělo hloupě, ale já s tou pesanou pořádala občas závody, kdo bude rychlejší. Zpočátku vyhrávala ona, ale už jsem ji pomalu dotahovala.

Bylo krásné se na chvíli zamyslet nad naprosto obyčejnými věcmi.

„Podle pokročilosti záznamů a vzdálenosti od Stark Tower, je jasné, že Friday přijde na souvislost mezi vámi, slečno Nino, a panem Simonsem do páru hodin." ARTův hlas mě nemilosrdně vrátil do přítomnosti a já se zastavila, téměř před stánkem s donuty.

„Už jsem vás viděl z dálky," zavolal na mě prodavač a já si vytáhla jedno sluchátko z ucha a přitáhla Poison vodítko, a ta se poslušně došourala až ke mně a kecla si na zadek.

„Nevím, jestli mám u sebe peníze," sáhnula jsem do kapes a kromě ARTa v nich nic nebylo.

„Dneska je to na účet podniku, slečno, včetně tohohle," sklonil se pod svůj vozík a lehce hvízdnul a Poison k němu poslušně přiběhla, protože ucítila lahodnou vůni psích granulí, jejichž zápach jsem nesnášela.

Ta potvora nadšeně hltala tvrdé tvary zvířátek z prodejcovy ruky, jakoby to byl snad její pán.

„Vzal jsem si vaši radu k srdci," podíval se na mě a podrbal Poison na hlavě a mně podal balíček se dvěma donuty. Nijak nekomentoval, že se tak maskuju.

„Zítra vám donesu peníze," řekla jsem pomalu, když jsem se neměla k tomu, abych balíček s těmi sladkými lákadly od něho převzala.

„To je jen pro stálé zákazníky," a mrknul na mě.