MY EVERYTHING

5. kapitola

7.září 2015

Vstalajsem z postele a doploužila jsem se dolů do kuchyně, udělat siněco ke snídani. Vyndala jsem si mléko z lednice, nalila jsme hodo misky a nasypala do ní müsli. Uvařila jsem si čaj a odešlazpět do pokoje. Vstala jsem dnes dřív, abych si stihla připravitvěci do tašky a nemusela přijít pozdě do školy. Měla jsem dostčasu, tak jsem si zapla iPad a pustila si písničky. Když jsemdojedla snídani, furt v županu jsem došla do koupelny, uskutečnitranní hygienu. Zrovna jsem si čistila obličej a přišel Mike, žese jde taky umýt. ,,Tak se umej, co ti v tom brání?'' zarazil se,,Seš tady ty'' ,,No, víš, máme dvě umyvadla. U toho jednohojsem já, a to druhé je vedle mě. Vidíš ho?'' urazil se a odešel.Vypadal, jakoby tu byl poprvé. Odcházela jsem z koupelny a Mike bylopřený o zeď před koupelnou. Hned co jsem vyšla, vešel tam on azavřel za sebou dveře. Zasmála jsem se a odešla se převléknoutdo pokoje.

...

Poprvní hodině, co jsem se chtěla otočit na Rileyho, jsem siuvědomila, že tu není. ,,Karin, co je s Rileym?'' podívala se namě tím pohledem, jakoby říkala co tě to zajímá?  potomodpověděla ,,Prý mu je špatně a má teplotu. Odpoledne se za nímjdu podívat.'' čekala jsem, že se třeba zeptá, jestli s nínechci jít taky. Ne. Naivní myšlenka. Otočila se zpět k holkáma mě si nevšímala. Zbytek dne jsme spolu nepromluvily. Po školejsem šla domů. Měla jsem penny, tak jsem doma byla rychle. Vkuchyni mi mamka nechala lísteček se vzkazem 'oběd máš vlednici, pa mamka' vyndala jsem si misku s obědem a než semi to v mikrovlnce ohřálo, šla jsem si do pokoje zapnout televizi.Prošla jsem kolem okna a venku jsem zahlédla Karin jak stojí předRileyho barákem. Najednou se otevřely dveře, Riley vyšel. Zamknuldveře, chytnul Karin za ruku a šly. Upřeně jsem na ně koukala.Riley zvednul oči a podíval se do mého okna, nejdřív dolů a paknahorů, kde jsem stála já. Uviděl mě. Já se neschovávala,nechtěla jsem se chovat jako desetiletá. Riley zpomalil, ale jájsem už odešla. Přišla jsem dolů, špagety jsem měla znovustudené. Mikrovlnku jsem znovu nastavila, teď už jen na půlminuty. A nikam jsem neodcházela. Koukala jsem na ten talíř, jakse pořád dokola točil. Nechtěla jsem jít zpět do pokoje. Celébych si to připomněla. Tak jsem si sedla ke stolu. Tam byl dalšívzkaz. 'Dnes domů nepřijede nikdo, budeš tam sama i přesnoc. Jedeme s tátou do Brna, kvůli práci. Zarezervovali jsme si vhotelu pokoj na jednu noc, tak tam přespíme a zítra pojedeme domů.Mike bude spát u babičky, přijede si pro něj ke škole. Jdi brzospát, ať ráno nezaspíš. A žádná párty jasný? Čau, a ještěněco. Pod postelí máš schované strašidlo:-P' teď jsemmoc neměla náladu se smát, a znovu si jako malá hrát na to, žemám pod postelí strašidlo a v noci mi schazuje peřinu z postele.Ale přece jenom mi to náladu trochu zvedlo. Dojedla jsem špagety alehla jsem si na gauč s knížkou. Zrovna jsem začínala čístnovou. Po deseti minutách čtení jsem se zapřemýšlela, že vůbecnevím, co jsem doteď četla. Text jsem vůbec nevnímala. Neustálejsem před očima viděla Karin s Rileym, jak se drží za ruku aRiley se kouká do mého okna. Ne. Nemůžu být doma. Jduven. Zavřela jsem knížku, položila jsem ji na stůl a dopokoje jsem si došla pro sluchátka a mobil. Seběhla jsem schody,vzala si bundu, penny a šla jsem. Porádně jsem ani nevěděla, kamvlastně jdu. No, spíš jedu. Bála jsem se, abych je nepotkala.Pořád jsem se koukala po lidech, jestli je neuvidím. Pročse furt někam koukám?! Nechci je najít. Nechci je vidět. Nechcise s nimi potkat, jak se drží za ruce a někde se ocucávají.Nechci. Zastavila jsem se před přechodem, na kterým násmálem porazil Riley s jeho tátou, když jsme šly s holkama dokavárny. Stála jsem před přechodem, svítila zelená. Ale jáfurt stála, s pennym v ruce. Zatroubilo auto. Lekla jsem se, ažjsem sebou hrkla. Podívala jsem se na auto, které na mě troubilo.Konečně jsem se pohnula z místa. Přešla jsem silnici apokračovala dál, směrem do parku. Byl to ještě celkem kus, alenevadilo mi to. Doma nikdo nebyl, takže mě neměl kdo zkontrolovat,a nemusela jsem být doma v osm. V parku seděl Steve, sám. Šlajsem kolem něho, sama nevím jestli naschval nebo sem prostě šladál. ,,Ahoj Ell,'' měla jsem kapucu, takže jsem se musela otočitcelá. ,,Ahoj'' zastavila jsem se a čekala, co bude dál. ,,Nechcešsi sednout?'' ,,Jo, klidně'' sedla jsem si sundala jsem si kapucu apenny si dala pod nohy. ,,Co tu děláš? Takhle pozdě večer...'',,Potřebovala jsem si vyvětrat hlavu, je v ní až moc informací.A v parku většinou nikdo nebývá, jen ticho, a to mi přijde na tohle nejlepší.'' připadala jsem si, jakobych psala deníček ,,Cotu děláš ty?'' to mě ani nějak moc nezajímalo, spíš mi bylodivné, že se se mnou baví zrovna on. Že mě pozravil, a že s nímteď sedím na lavičce a povídáme si spolu. ,,Vzpamatovávám se ztoho, že Karin chodí s.. s tim novym, jak bydlí vedle tebe..myslim, že se jmenuje Riley.'' cože? ,,Proč se z tohovzpamatováváš ty?'' ,,Ty to nevíš? Už od prváku, jsem s Karinchtěl chodit..'' co? Asi jsem zas poslední, kdo o tom neví, žejo?,,Aha, to nevim.. Vim, že to sem teď nepatří, ale nikdy jsem si otobě nemyslela, že z toho můžeš být takhle špatnej, zrovnaty..'' bylo ticho. Nevnímal mě, nebo nevěděl, co na to říct? Ztrácimse v něm.

Podozvědění se pár zaskakujících nových informací, že odprváku miluje Karin, že se mu rozvedli rodiče, že si na mědovoloval jen proto aby si mě Riley začal všímat, porotoževěděl, že Karin chce Rileyho, jsem byla trochu vedle. Pak muvolala máma, že má jít domů. Takže já jsem si jen vyslechlaSteva, a o dnešku jsem sama vůbec nepřemýšlela. Ale jsem ráda,že se Steve někomu svěřil. Bude mu líp. No a já si zas někdyjen tak odejdu pryč. Cesta domů byla horší, než směrem doparku. Byla už trochu tma, svítily jen lampy, a město už nebylotolik zaplněné. Když jsem se blížila k baráku, viděla jsemRileyho sedět před jeho domem. Byl tam sám. Potom, co mě uviděl,zvedl hlavu a koukal na mě. Lokty měl opřené o kolena. Bylo na nějdobře vidět, mají lampu přímo před domem. Normálně z pennyslézám až přímo před domem, ale dneska jsem slezla už třibaráky před. Vzala jsem ho do podpaží, sundala si sluchátka zuší, a šla k baráku. Prohrábla jsem si rukou vlasy, vyndalaklíče z kapsy, a periferně viděla, jak se postavil a šel směremke mě. ,,Liz, notak..'' podívala jsem se na něj. Strčila jsemklíče do zámku a začla odemykat. Otevřela jsem dveře a zas,,můžeš sem jít na chvíli?'' jednou rukou jsem držela kliku oddveří, v druhý jsem měla penny. Stála jsem jednou nohou doma ajednou venku. Podívala jsem se na něj. Měl ruce v bundě.Prohlédla jsem si ho od zdola až nahorů, a vešla domů. Ještajsem v pozadí slyšela 'prosím' a pak jsem zabouchla dveře. Pennyjsem položila na zem, sundala jsem si bundu a odešla s mobilem dopokoje. Furt jsem měla zhasnuto, tak jsem došla k oknu, a koukalase ven, jestli tam furt stojí. Stál na silnici, ruce v kapsáchjako předtím, teď už měl na hlavě kapucu. Chodil po silnici sema tam. Kopal do malinkých kamínků, které byly na asfaltěrozsypané. Došla jsem rozsvítit. Pak jsem se vrátila zpět koknu a zatáhla žaluzie. Dnes jsem už na nic neměla sílu. Dalajsem si sprchu, vyčistila zuby, obličej, a šla jsem si lehnout.Mobil jsem si dala na nabíječku. Když se rozsvítil, měla jsemtam dvě zprávy. Jedna od mamky, jestli je vše v pořádku. A tadruhá od neznámého čísla ,Všechno ti vysvětlím, nebuď na měprosím naštvaná. Dobrou, Riley' zamkla jsem mobil a položila hona poličku vedle postele. Zachumlala jsem se do peřin a dalšíhodinu jsem se snažila usnout.