21. října 2015
,,Ahoj Lizz..já..nevím, kde začít.. Chodil bych se za tebou dívat každý den, ale nemůžu. Někdy ti to vysvětlím. Byl jsem za tebou už jednou, ale spala si. Napsal jsem ti tedy tohle, přesto jsem doufal že ti to budu moct říct všechno do očí. Bohužel. No, a jak se máš? Nevím, jestli je to vhodná otázka když si už asi tři týdny v nemocnici, ale je to taková automatická otázka. Bože, co to tu zas melu.. Právě sedím ve škole a je hodina matematiky. Máme Marxovou, snad si ji ještě pamatuješ. Taková malá, no ikdyž, ty si menší, takže taková akorát vysoká :D ty jsi byla vždycky prcek. Má krátký hnědý vlasy, nosí brýle a má tě ráda. Si totiž jediná, která z naší třídy má jedničky z matematiky. Vždycky si nám to vysvětlovala. Teď tu nejsi a skoro všichni z písemek dostávají nejlepší známku trojku. A to jsou opravdu výjimky. Všichni učitelé se po tobě ptají, kdy se vrátíš, a myslí na tebe. Mám tě pozdravovat od Jess, Steva, Elliota, od našeho třídního učitele Turnera, jo a ještě od Karin. Právě na mě kouká Marxová. Zeptala se mě co to tu sepisuju, a já že ti píšu dopis do nemocnice. Tak že tě mám taky pozdravovat :D
Po hodině matiky jsme šli na oběd a pak hned domů. Měl jsem fotbal, takže ti to dopisuju až teď. Je půl osmý. Ležím na posteli se sluchátky v uších, mám tu před sebou tvoje výkresy. Pamatuješ si je? Dávala si mi je k svátku, prý abych na tebe nezapomněl, kdyby se něco stalo. Na jednom ze tří obrazů je strom. Má mohutný kmen a ještě mohutnější korunu. Většina listů není na větvích, ale rozfoukaná po zemi. Na silných větvích poskakují ptáci. Je tam i jedno hnízdo, ale je prázdné. V pozadí krajiny zapadá slunce za několik kopců, vzdálených keřů, lesů a řek. Na největším kopci stojí dům. Vypadá spíš jako roubenka. Třeba v ní bydlí myška hopsalka s ostatními zvířátky. Nebe je čiré, bez mraků. Narozdíl od teď. Právě prší a fouká vítr. Doufám, že nebudu nemocnej z toho fotbalu. Trenér nám řekl, že na tréninky kašleme a proto jsme ho měli i dnes v tomto počasí. Už nevím, co ti mám vyprávět. Těším se na tebe
Riley"
ČTEŠ
MY EVERYTHING
Teen FictionPo dlouhé době ke mně promluvil venku, když jsem seděla venku před barákem. Nevěděla jsem, jestli mám být ráda, že se se mnou baví, nebo ne. Zněl tak tajemně, až mi naskočila husí kůže. Nevěděla jsem, co říct. Zaujal mě jeho řetízek, který se mu na...
