MY EVERYTHING

4. kapitola

5.září 2015

Prší. Brácha sedí u televize, mamka je v práci, táta spí a já mám dělat co? Riley se mi neozval. Nejhorší bylo, že já jsem na něho číslo neměla, takže jsem se mu ozvat nemohla. Zapla jsem iPad, projela jsem instagram. Nic novýho. Facebook, nikdo nepíše. WHI, like, like, like. Když jsem už vážně nevěděla, co mám dělat, zapla jsem si písničky do sluchátek a vzala si papír s obyčejnou tužkou. Maluju ráda, ale jen obyčejnou tužkou. Málo kdy si vezmu pastelky, fixy, natož tempery či vodovky. Ještě jsem si na WHI našla obrázek a pustila se do toho. Měla by to být postava chlapce, který jde v dešti domů s cigaretou v ruce. Ani nevím, proč zrovna s cigaretou, ale ten obrázek aspoň nevypadá tak obyčejně. Pokaždé, když něco maluju, vytvořím si k tomu místu, v tomto případě postavě příběh, nebo si aspoň domyslím, co je to za člověka nebo čemu se to místo podobá. Před klukem je stará budova, připomíná mi naši knihovnu naproti škole. Chodím tam často, možná proto mi to knihovnu připomíná. Na dveřích visí nějaká cedule, ale není rozpoznatelné, co je na ní napsáno. Z budovy jakoby vycházely schody, které se pomalu ztrácejí v široký chodník. Jednu ruku má chlapec v kapse, a v druhé drží cigaretu. Jelikož prší, má na sobě bundu s kapucou na hlavě. Na zádech jsou vidět tmavé rysy batohu s připnutými, většími i menšími plackami. Jeho ohrnuté, uplé džíny po kotníky zvýrazňují rysy stehen i lýtek. Na nohou má nízké, plátěné tenisky converse. Všude kolem něj jsou louže. Vyrazil si po silnici, asi nezná chodník. Ale když si vzpomenu na sebe, taky moc nechodím po chodníku. Do sluchátek mi začla hrát písnička od Rihanny, run this town. Zaposlouchala jsem se do textu, a naskočilo mi, co si vždy pobrukoval Riley.

Feel it comin' in the air
Hear the screams from everywhere
I'm addicted to the thrill
It's a dangerous love affair
Can't be scared when it goes down
Got a problem, tell me now
Only thing that's on my mind
Is who's gonna run this town tonight..

V tom zaťukala na dveře mamka. Asi už ťukala po několikáté, asi i hlasitěji, protože jsem ji přes sluchátla slyšela. Ona už je doma?  uvědomila jsem si. Vždyť má být v práci. No co, to je jedno. Mamka by mi nikdy do pokoje nevlezla bez ťukání, nebo když nejsem doma. Nevím proč, nikdy jsme se o tom nebavily. Ale už to je jejím zvykem, i u Mika, za což jsem ale ráda. ,,Ellis, někdo na tebe čeká před barákem." vstala jsem a šla jsem pomalu ke dveřím od pokoje. Ale hned jsem se zastvila. Prošla jsem kolem zrcadla, které mám na posuvných dveřích skříně. Popošla jsem tři kroky zpět a znovu se na sebe podívala do zrcadla. Super. Rozcuchané vlasy, špinavé legíny s chlupatými ponožkami navrch a mikina. Hlavou mi proběhla myšlenka, kdo na mě čeká před barákem. Karin? Riley? Jessica? Udělala jsem si z mých dlouhých blonďatých vlasů drdol a šla jsem z pokoje, dolů po schodech. Otevřela jsem dveře, a tam stála Karin. ,,Ahoj, co tu děláš v tomhle počasí? Pojď dál" řekla jsem Karin, která stála před dveřma v bundě s kapucou na hlavě. Šly jsme ke mě do pokoje. Já rychle uklidila obrázek s tužkami a gumou. Nemám ráda, když si někdo prohlíží mé obrázky. I ve škole mi to vadí. Sedly jsme si na postel, Karin vytáhla mobil z kapsy a otevřela chat s Rileym. Ptala se ho, jestli by s ní nezašel někdy ven. To si pamatuji, psala mu to, jak jsme se potkali v zábavném parku. Chtěla jet ještě výš, ale zastavila se a posunula to zpět dolů. Riley jí napsal že můžou, klidně hned zítra, což bylo dnes v neděli. Domluvili se na třetí hodinu odpoledne. Když Karin viděla, že jsem si to dočetla, začla mluvit. ,,Ještě před hodinou mi volal, že bude doma. A teď když jsem tam přišla, nikdo mi neotvíral, a ani auto nemají před barákem. Zkoušela jsem mu volat, ale nebral mi to. Tak jsem se na něj vykašlala a zazvonila jsem na váš zvonek, a teď jsem tu." hodila mobil na postel, až kousek ještě odskočil a v obličeji měla smutný, a zároveň naštvaný výraz. Přejel mi mráz po zádech, jako kdybych na ní žárlila. Elizo, nech toho, jste kamarádi. A Rileyho chce Karin. Po chvilce ticha jsem promluvila i já. ,,Třeba někam jeli, když je tohle počasí. Včera jsme byli s mamčou a s Mikem v zábavném parku, a potkala jsem ho tam s jeho mladším bráchou Chrisem." uklidňovala jsem ji. ,,Tak mi mohl aspoň napsat, nebo mi vzít mobil." dala si ruce v kříž a lehla si na postel. *ťukání* ,,Holky, udělala jsem vám čaj, v tomhle počasí vám to neuškodí." usmála se a  položila nám horké čaje na stůl. ,,Děkujeme" řekly jsme naráz, jakobychom se domluvily. ,,Nemáte hlad? Něco bych vám namazala." Podívala jsem se na Karin, která zakroutila hlavou, že ne. ,,Ne mami, díky." ,,Dobře, tak já jdu zas dolů. Kdyby něco, tak.." nestihla dopovedět ,,tak kdyžtak máme nohy i ruce, a namažem si něco samy. Jdi si sednout mami, je nám už 17." mamka i Karin se začly smát. ,,Dobře." odpověděla a konečně zavřela dveře a nebyl slyšet Mikův xBox na televizi. Nabídla jsem Karin, že u nás může spát. Zavolala mamce, ale ta jí to nedovolila. ,,Kdyžtak příště, ale děkuju Ellis!" nahla se ke mě na známku obejmutí. Totéž jsem udělala já a cítila jsem, jak mě pevně drží. Zazvonil Karinin mobil, Riley. ,,Ano?" vzala mobil bleskovitě do ruky a čekala, co bude dál. Jen jsem na ní koukala. Rileyho hlas jsem neslyšela, jen jsem viděla Karinin nadšený výraz na tváři. ,,Říkal, že jeli na nákup a zdrželi se tam. A jak si říkala ty, mobil si zapomněl doma. Mám být u něho před barákem za deset minut!" usmála jsem se na ni, ale nebyl to moc upřímný úsměv. ,,No vidíš, a je to vyřešený. Tak jdeš hned?" ,,Asi jo, promiň, že jsem tak narychlo přišla a zas hned odejdu." výraz v obličeji ji trochu klesl. ,,To je v pohodě" usmála jsem se vstala z postele. Vzala si bundu, kterou měla odloženou na židli. Seběhla schody, zavolala na mamku že už musí jít, pozdravila mě a zmizela venku. Došla jsem do pokoje, vypila jsem svůj i její čaj a vzala před sebe asi už hotový výkres, který jsem teď měla chuť roztrhat. Nádech, výdech, nádech, výdech.. Odložila jsem papír na stůl, znovu si vzala sluchátka a lehla jsem si na postel. Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, moje myšlenky směřovaly jen k jednomu. Riley Williams.