MY EVERYTHING

12. kapitola

1. prosince 2015

Po měsíci mě pustili domů. Do školy jsem začla chodit hned po dvou týdnech, co jsem byla doma. Pravidelně každou středu chodím k psychologovi. Ve škole se se mnou baví skoro všichni, občas mi to až leze na nervy. Dělají ze mě, jak kdybych byla ochrnutá. Já nejsem ochrnutá. Jen si nepamatuji nic z mé minulosti. Chovají se ke mě, jak kdybych nevěděla, jak vypadá červená barva, jak kdybych nevěděla, kudy se jde na záchod. Já jsem se s tím už smířila. To oni to furt nechápou.

,,Ahoj mami."
,,Ahoj Ell. Jak bylo ve škole?"
,,Stejně jako každý den." odhodila jsem tašku ke schodům, kde ležel nějaký balík.
,,Co je to za balík?" vzala jsem ho do ruky a bylo na něm napsáno mé jméno, ale balík byl rozdělaný. Nic v něm nebylo, jen zmačkané papíry.
,,Nic."
,,Proč je rozdělaný, když je tam napsáno moje jméno? Nepamatuju si, že by mi něco přišlo a já to rozdělávala.
Neodpověděla mi. Odešla pryč do kuchyně. Neměla jsem náladu, vyptávat se jí na to dál.
,,Mami? Podepíšeš mi to tady?"
,,Co je to?"
,,Jdeme jen do kina, se třídou. Budeme končit dřív. A máme přinýst 85 Kč."
,,Jo, na." podala mi peněženku, abych si z ní vzala peníze. Úplně vepředu byl papírek s mým jménem a telefonní číslo. Mamka viděla, že si tam něco prohlížim, a peněženku mi vzala.
,,Máš už ty peníze?"
,,Jo, díky." vzala jsem si tašku a šla do pokoje.

Večer jsem si šla připravovat věci do školy a objevila jsem v postranní kapse u batohu papírek s telefonním číslem. '734 706..' takhle nějak začínalo i to číslo v mamčinný peněžence. Vzala jsem mobil a nacvakala ho do mobilu. V kontaktech jsem ho uložený neměla, rozhodla jsem se, že mu napíšu. 'Kdo jsi?' mobil jsem odložila na stůl a dál si vyndávala učení z dneška. Vzápětí mobil cinknul a zavibroval. Bylo to od toho čísla. 'Já' aha. Tady si někdo chce hrát na tajnýho.
'Neřekneš mi to?'
'Ne.'
'Proč?'
'Nechci. Přijdeš na to sama, neboj.'
Na to už jsem nic neodepsala.
Bylo úterý, nemusela jsem jít spát brzo, jelikož jsme školu měli až od devíti. Vzala jsem si iPad a po dlouhé době jsem přidala něco na twitter. Začínala jsem ho používat víc než facebook. Sice jsem si psala s lidma na messengeru, ale víc času jsem trávila na twitteru.

,,Už spíš?"
,,Ještě ne.." polkla jsem ,,..mami?" podívala jsem se na ni, sedla si ke mě na postel.
,,Ano?"
,,Chci se odstěhovat."

Snad ještě teď stihnu vydat další díl. Mám ho skoro už dopsanej, ale nějak se mi smazala tato kapitola. Musela jsem ji tedy napsat znovu.. Nevím jak se to stalo, ale moc se omlouvám. Doufám, že se vám příběh líbí, a votes budou stoupat pořád výš a výš:) moc vám všem děkuju ❤