MY EVERYTHING

15. kapitola

14. prosince 2015

Týden se nic nedělo. Nikdo mi nepsal, a ani mě nikdo nesledoval. Cítila jsem se tentokrát v bezpečí. Přestože byla středa, k Jane, jakožto k psycholožce, jsem nešla, do školy mi přišla zpráva od mamky, že mám jít domů.

Když jsem přišla, měli jsme návštěvu. No, nebyla to úplně návštěva. Byl to Josh se svými mladšími sourozenci. Claire si hrála s mými plyšáky v obýváku, které už asi 4 roky leží zaprášený ve skříni vedle postele. Ed hrál s mým bratrem Mikem videohry na televizi, nikdy jsem nepochopila, a doufám že nepochopím, tuto 'zábavu'. Jediný, který si mě všiml přijít domů, byl Josh. Seděl u kuchyňského stolu a nervózně ťukal nohou do stolu.

,,Ahoj" pronesla jsem, jakmile jsem si zula boty a jako obvykle hodila tašku ke schodům.

,,Ahoj zlato!" ozvalo se ze shora. Byla to mamka

,,Čau" Josh se na mě podíval a otráveně pozdravil.
Claire s klukama se na mě jen podívali, asi měli na práci důležitější věci, než říct 'ahoj' nějaké holce, která právě přišla domů.

,,Co se tu děje?" tázavě jsem zvedla obočí a koukala střídavě na Joshe a mamku scházející ze schodů. Nikdo ki však neodpoveděl, přestože jsem si byla jistá, že mě slyšeli. V lednici jsem si vzala chlazený Sodastream a přisedla si je stolu naproti Joshovi. Ani se nenamáhal podívat se na mě. Jen dál ťukal nervózně do stolu.

,,Hm" řekla jsem nahlas ,,tady se asi nic nedozvim" a opřela jsem se o židli se založenýma rukama na prsou. Josh se na mě upřeně díval, ani nemrkal. Také se opřel se založenýma rukama.

,,Co je?" vstala jsem a šla směrem ke schodům

,,Nic" odsekl mi ,,sedim, jestli nevidíš"

,,Díky, to bych bez tebe nevěděla" usmála jsem se a odešla do pokoje. Sundala jsem si růžovou košili a přehodila jsem ji přes židli u stolu. Na stole byl namalovaný obraz, v rohu podepsaný Josh. Na čtvrtce A3 byla namalovaná lavička. Byla to obyčejná dřevěná lavička v parku. Ale byla krásná. Nikdy se mi nepovedlo namalovat něco tak obyčejného a jednoduchého, ještě to vystínovat a dodat tomu pocit radosti.

,,To si namaloval ty?" seběhla jsem schody a nadšená došla až ke stolu, kde Josh stále seděl opřený s rukama v kříž.

,,Ne" odpověděl a ani se na mě nepodíval

,,Jojo, jsi tu podepsaný." smutně jsem dodala,obraz položila na stůl a prstem ukázala na jeho podpis

,,Tak proč se mě ptáš, když to vidíš?" prudce odstrčil židli a vstal

,,Co jsem ti udělala?!" začla jsem na něj křičet, aniž bych chtěla ,,Od té doby co jsem přišla domů jen sedíš, koukáš do blba a klepeš nohou do stolu! Nemáš důvod být na mě naštvaný!" v jeho očích se zaleskly slzy. Byl tak krásný, když byl rozzlobený. Bylo mi ho líto. Jen dál stál a koukal se mi do očí. Nic neodpoveděl. Překvapilo mě, jak je velký. Byl asi o hlavu a půl větší než já. Měla jsem chuť se k němu přitisknout, opřít se mu o jeho vypracovaná prsa a obejmout ho. Pevně. Silně. Ale on si vzal mobil položený na stole a odešel pryč, ven. Jen prásknutím dveří se na nás všichni otočili a koukali, co se stalo. I mamka přišla z koupelny.
,,Kam šel?" natáhla ruku směrem ke dveřím.

,,Nevím, trochu jsme se chytli. Ale jdu za ním." vzala jsem si první boty které jsem viděla, vzala si bundu visící na věšáku v chodbě a odešla ven. Čekala jsem, že mamka bude protestovat, ale nic na to neříkala.

Myslela jsem, že ho budu hledat dlouho, ale mýlila jsem se. Seděl před barákem na schodech. Jednu ruku měl v kapse a v druhé ruce držel zapálenou cigaretu. Neveděla jsem, že kouří. Asi si mě nevšiml, protože když jsem si k němu přisedla, cukl sebou.

,,Můžu?" řekla jsem tichým hlasem, že jsem se obávala, zda to vůbec slyšel.

,,Jo" típnul cigaretu o schod a ruce si opřel o kolena.