MY EVERYTHING

10. kapitola

20. října 2015

V noci jsem nespala, poslouchala jsem jen písničky a koukala na tmavě modrou oblohu, na které se třpytily hvězdy. Když začlo pršet, pozorovala jsem kapky stékající po okně směrem dolů. Tvořily se z nich cestičky, každá kapka byla jinak velká, tekla jiným směrem a pak se spojila s další kapkou a další. Ve čtyři ráno ke mě přišla malá hnědovlasá sestřička.
,,Proč nespíš?" divila se a zároveň mi vyměňovala mi infuzi.
,,Nevím, nemůžu usnout." pokrčila jsem rameny a vyndala si sluchátka z uší.
,,To si ještě neusnula? Já myslela že si už vzhůru." slovo 'už' jasně zvýraznila. Zakroutila jsem hlavou. Sedla si ke mě na postel ,,jsi v pořádku? Děje se něco? Není normální, že celou noc nespíš."
,,Já...já nevím.." vzdychla jsem a mobil odložila na poličku ,,Po tom otřesu hlavy si nic nepamatuju, nevím o sobě nic, nevím, kam chodím do školy, nepamatuju si kde bydlím, nevím kdo jsou moji kamarádi, jak se jmenují, prostě NIC.. Jak tu byla minulý týden moje třída, nikoho jsem si nepamatovala.. Všechny jsem viděla poprvé, je to zvláštní pocit, když na tebe..ehm..na vás všichni mluví, vyprávějí vám o škole, o lidech z ostatních tříd, a vy nic nevíte.. Nevíte o kom je řeč.. Říkají vám vzpomínky, zážitky s nimi i se mnou.. A vy jen koukáte a usmíváte se.. Oni nevědí, jaký je to pocit, nevědí jak se cítim, nechápou to, ani to nepochopí.." sklopila jsem hlavu do peřiny a rozbrečela se.
,,Ellis, to bude v pořádku," uklidňovala mě ,,nebude to tak hrozné, jak si myslíš, neboj se."
,,Ale jak to bude ve škole? Začnu se učit vše od začátku? Přestoupím do zvláštní školy? Achjo, já to tady nevydržím, chci zpátky normální život, sice nevím jak můj normální život vypadal, ale tohle je hrozný!" sestřička mi slíbila, že když bude mít službu, tak se za mnou bude chodit koukat a povídat si se mnou. Musela pak odejít, přivezli nějakého pacienta se zlomenou nohou a naraženým zápěstím.
Ráno mi jako vždy přinesli snídani. Kolem deváté hodiny ráno přišel doktor na vizitu. Vyptával se, zda mě něco bolí, vzali mi krev a moč.

,,Ellis?"
,,Ano?"
,,Ptala jsem se doktora, jestli bych tě nemohla vzít na chvilku ven, projít se, nebo se někam jít posadit, prostě na čerstvý vzduch. Prý kdyby se ti chtělo a měla sílu tak můžeme." usmála jsem se na sestřičku a kývla hlavou. Zrovna svítilo sluníčko a bylo 14°, vzala jsem si na sebe kalhoty které mi přivezla mamka, bílé volné triko s černým nápisem 'SHUT UP I'M A QUEEN', mikinu a bundu. Sestřička mě vyvedla zadním vchodem ven do zahrady a sedli jsme si na lavičku, na kterou svítilo sluníčko. Byla vyhřátá. Po menším parku se na okraji rozpínaly keře tisu červeného, po kterých poskakovali ptáci.
,,Ellis, něco pro tebe mám." vytáhla z kapsy obálku ,,Je to od Rileyho, to je ten..." ,,Ano, vím kdo je to." přerušila jsem ji.
,,No, a včera se tu stavil. Nechal tu pro tebe tuhle obálku, mám ti to prý předat." obálku mi dala do rukou. Její ruce byly studené, měla popraskanou kůži a byly jí vidět žíly. Shrnula si rukáv, abych na to už dál nekoukala.
,,Proč mi to nedal sám?" vyptávala jsem se.
,,Zrovna jsi spala. Asi 20 minut stál před tvým pokojem a koukal na tebe. Pak za mnou přišel a řekl mk, ať ti to předám, až se probudíš." nic jsem na to neodpověděla. Vzala jsem do ruky obálku a opatrně ji otevřela. Byl v ní přeložený dvojlist A4 a v něm vyvolané fotky. Opatrně jsem papír rozevřela. Celá jedna vnitřní strana byla popsaná, na konci podpis - Riley. Odložila jsem papír vedle na lavičku a začala si prohlížet fotky. Každá fotka byla zezadu popsaná, kdo na ní je. Na jedné fotce byla naše celá třída, podpisy všech ze třídy i třídní učitel. Na druhé fotce byla moje rodina, stály jsme před naším vysokým domem se světle žlutou fasádou. A na poslední fotce jsem byla já s Rileym. Seděli jsme v parku na longboardu, měla jsem jeho snapback. Na sobě světle modré rifle s černou mikinou, rozpuštěné vlasy a kolem mě byla obmotaná jeho levá ruka. On měl modrou mikinu s vyhrnutými rukávy, černé roztrhané džíny a v pravé držel mobil. Ta fotka se mi strašně líbila. Moc jsem sestřičce poděkovala. Výtahem jsme vyjeli do třetího patra a dovedla mě do mého pokoje 287. Převlékla jsem se do pyžama, sestřička mi napojila hadičky na ruce a já se pustila do čtení dlouhého dopisu.