3. května 2016
,,Ellis má narozeniny, my máme přání jediný, hodně štěstí, hodně štěstí, hlavně to zdraví!" ráno mě probudil celý barák. Do pokoje jako první vstoupila mamka s bráchou a taťkou, potom Josh a za nima s dárkovýma taškama Jane s Edem a Claire.
,,Zlatíčko, dobré ráno! Na, tady máš dort. Sfoukni svíčky!!" sotva se mi rozlepily oči, mi mamka položila dort na klín. Byl celý čokoládový. Čokoládová poleva, čokoládový korpus, čokoladový krém a na vrchu dortu nezi všemi těmi svíčkami bylo čokoládové číslo 18. Málem jsem se rozbrečela štěstím, tohle jsem nečekala. Naráz jsem sfoukla svíčky a hned na to si něco přála.
,,Ehm,nevim co na to říct. Nejdřív asi dobré ráno" zívla jsem si k tomu a všichni se zasmáli ,,no a pak bych vám chtěla poděkovat, tohle jsem opravdu nečekala!" obejmula jsem mamku, které se orávě nahrnuly slzy do očí.
,,Noták, mami, přeci nebudeš na moje narozeniny brečet." pevně jsem ji stiskla ruku.
,,Ale vždyť já nebrečim!" utřela si slzy u obou očí a usmála se. Všichni se usmívali od ucha k uchu. Potom ke mně přišel Josh a políbil mě na čelo. ,,Všechno nejlepší, ty moje osmnáctko!" sedl si ke mně na postel a vytáhl kytici plnou tmavě červených růží. Do očí se mi najednou vrhly slzy, které mi pomalu začly stékat po tváři. Uprostřed kytice byla obálka. ,,Počkej ještě chvíli" chytl mi ruku dřív, než jsem stihla obálku vzít. Josh se podíval na jeho matku, která mi také popřála k narozeninám a dárek nechala u postele. Na závěr mi popřál taťka s taštičkou Pandora a jako poslední mi popřal Mike, který jako vždy nezklamal. ,,Tady jsem ti něco vyrobil." nesměle mi podal malou, ale těžkou taštičku. Nahlédla jsem do ní, byla tam tři malá keramická srdíčka. ,,Líbí se ti? Vyráběl jsem je sám, na kroužku." obejmula jsem ho a dala mu pusu. ,,Od tebe, se mi líbí všechno!" hned se mu změnil výraz v obličeji na usměvavý. ,,Tak my už jdeme, necháme vás tu." Mike se ušklíbl a dal si ruku před pusu, aby to nebylo tolik vidět ani slyšet. Ale všichni jsme to moc dobře slyšeli, protože Mike se neumí smát potichu.
Hned co zaklaply dveře, zeptala jsem se, jestli už můžu otevřít obálku. Josh se jen usmíval a nic neříkal. Ví, že nesnášim, když se jen směje a neodpoví mi ano nebo ne.
Pomalu jsem začala rozdělávat obálku. Vevnitř bylo přání.
,,UN AÑO MÁS,
UN AÑO MENOS:
LO IMPORTANTE ES
QUE LO GOCEMOS.
¡FELIZ CUMPLEAÑOS!
¡TE QUIERO!"
Miluji španělštinu. Miluji jeho.
ČTEŠ
MY EVERYTHING
Teen FictionPo dlouhé době ke mně promluvil venku, když jsem seděla venku před barákem. Nevěděla jsem, jestli mám být ráda, že se se mnou baví, nebo ne. Zněl tak tajemně, až mi naskočila husí kůže. Nevěděla jsem, co říct. Zaujal mě jeho řetízek, který se mu na...
