MY EVERYTHING

6. kapitola

17. září 2015

Byl pátek. Riley zase nebyl ve škole, tomu jsem se ale už nedivila. První hodina biologie? A máme na supla Frydrchovou? Takže volná hodina. Ani jsem se nemýlila, opravdu si každý dělal co chtěl. Já jsem si vzala sluchátka a čmárala jsem si na papír nějaký text. Někdo mi drknul do ruky. Karin. Kus zmuchlanýho papíru? Rozbalila jsem ho '15.30 v parku' nevěděla jsem co jí na to mám napsat, tak jsem ho zpět zmačkala a hodila si ho do tašky. Když jsem znovu zvedla hlavu od papíru, vcházel do třídy Riley. 'No to né. Proč zrovna teď. Zmačkala jsem celý papír, na který jsem už 20 minut kreslila. Nevinně se na mě podíval a já jsem se jen zvedla a odešla papír vyhodit do koše. O přestávce za námi do třídy přišel třídní, že je učitelka na tělocvik nemocná a nemá jí kdo zaskočit, tak můžeme jít domů. Otočila jsem se směrem k lavici, že si sbalím věci a půjdu do učebny literatury, v tom jsem zahlédla jak v zadu ve třídě stojí Rile s Karin, které tečou po tváři slzy. Zazvonilo, Karin se sebrala a odešla pryč, já jsem nechápavě koukala na Rileyho. Hned po třetí vyučovací hodině jsem se sebrala a odešla domů. Mamka odjela s bráchou na chatu a táta měl nějaké jednání v práci, má přijít až pozdě večer. Ze školy jsem šla sama, nevim kde byl Rile, ale ani jsem na něho čekat nechtěla. Doma jsem si udělala věci do školy a akorát mi to vyšlo, byly tři hodiny. Vzala jsem si bundu, klíče, mobil a šla jsem. Cestou jsem se zastavila v knihovně, prodloužit si půjčení knihy, kterou mám doma. Vešla jsem do parku s hned jsem uviděla Karin, jenomže za ní seděl Riley. To všude musej bejt furt spolu bože? Jak lízátko. Na něco přilepíš a nejde odtrhnout. Fakt že jo. Pomalu jsem šla k nim, čekala jsem až se Riley zvedne a odejde. Místo toho se zvedla Karin. Riley se na mě koukal pohledem jako 'půjdeš si sednout nebo budeš stát?' šla jsem tedy k němu a pozdravila ho. ,,Ahoj. Víš, chtěl jsem ti všechno vysvětlit už dřív, ale jeli jsme za sestřenicí, měla svatbu v Anglii." podíval se na mě, nadechnul se a pokračoval "že chodim s Karin asi víš," ,,no to už vim no, nějakou novinku nemáš?" vypadlo ze mě, ani nevím jak. Měla jsem slzy v očích, najednu stranu jsem byla ráda že jsem to řekla, ale pak mě to zase mrzelo, protože jsem na něj nechtěla být tak hnusná, měla jsem ho ráda. ,,Vau, nevěděl jsem, že se tě to až takhle dotkne, promiň.." vau. Dělal jakoby o tom neveděl, jakoby nevěděl, že mi na něm záleží, jakoby se mezi náma nic nestalo. Ano, nic se nestalo, ale už ten jeden týden, co si všímal mě, mi přišel jako strašně dlouhá doba. Nevim, jestli se dá uplně říct, že jsem na Karin žárlila. Spíš mě mrzelo, že mi to neřekl sám od sebe a dozvěděla jsem se to od někoho jiného, no, ikdyž jsem je vlastně viděla, jak spolu jdou ven a drží se za ruce. ,,Elis, můžeš mi slíbit, že tohle nikomu neřekneš? Prosím.." podívala jsem se na něj a zvedla jsem obočí, s myšlenkou 'jako co?' ,,Já,.. Já s Karin nechci být.." udiveně jsem na něj koukala, nevěděla jsem co říct. "Všechno se seběhlo tak strašně rychle.. Byli jsme venku, kvůli škole, máme spolu dělat prej seminární práci na biologii, a" ,,počkej, co? Seminárku na biologii s ní mám dělat já. Ty ji máš mít s Kodrákem." podíval se na zem a začal něco počítat na prstech. ,,Co počítáš?" ukázal prstem, abych chvíli vydržela. ,,Když nám ji Savgerová zadávala, nebyl jsem tu. Řekla mi to, až když jsme spolu byli venku, jak si nás tenkrát viděla, z okna.." podíval se na mě a zhluboka se nadechl. ,,Jo já vím,.. Ale seminárku s ní mám já a ty ji máš mít s Kodrákem, ještě se k tobě sám přihlásil." najednou bylo ticho. Oba jsme nevěděli, co na to říct. Sklopila jsem hlavu do zkřížených rukou položených na kolenách, které jsem jako vždy měla na lavičce. Hlavou mi běhaly otázky, proč Karin řekla, že má seminárku s ním, proč s ní Riley chodí, když jí nechce, a furt to, proč nechodí do školy. Zvedla jsem hlavu, když jsem slyšela škrtnout zapalovač. Podívala jsem se na Rileyho. Měl v puse cigaretu, už zapálenou. Nevšiml si, že na něj koukám. Vydechl kouř a upřeně koukal na hořící cigaretu. ,,Děláš si ze mě pr*el?! Jak dlouho kouříš?!" vstala jsem z lavičky, postavila jsem se před něho a čekala, co mi na to odpoví. Nic neříkal, jen na mě koukal, jak kdybych se na nic neptala. ,,Hm?!" ironicky se na mě usmál a popotáhl cigaretu. Vzala jsem si mobil, který jsem měla položený na lavičce, a otočila se k odchodu. V tom mě Riley chytl za ruku, až jsem sykla. ,,To bolí." řekla jsem otočená zády k němu.
Snažila jsem se mu vysmeknout z ruky, což se mi nepodařilo. Pevně mě držel. Otočila jsem se k němu s nádechem, ale on si mě už stihnul přitisknout k sobě a políbil mě. Než jsem si uvědomila, co se teď stalo, měla jsem ruce kolem jeho těla, a pevně ho objala. Cítila jsem, jak i jeho jedna ruka objímá mé záda, v ruce totiž měl cigaretu. Když jsem měla hlavu opřenou o jeho hruď, ucítila jsem tu jeho vůni. Vzpomněla jsem si, jak se jednou parfém zachytil na mé mikině. V objetí jsme stáli dlouho, po nějaké době však cigaretu odhodil a objal mě i druhou rukou. V tu chvíli jsem si uvědomila, že mi na něm záleží, a začnu pro něj bojovat. ,,Řekneš mi teda, proč s ní seš, když ji nechceš?" pustila jsem se ho a sedla si zpět na lavičku. Posadil se vedle mě a koukal do země. ,,Jak jsme byli venku, jak si nás viděla, když " ,,To si mi už říkal, co se stalo dál." pousmál se, pravý koutek výš. ,,Rozbrečela se mi tam, že se jí rozvedli rodiče a máma se chce odstěhovat i s ní pryč. Bylo mi jí líto, objal jsem ji. No, a pak mi dala pusu, sedla si mi na klín, a.. neskončilo to jen pusou.." vždyť ona má rozvedený rodiče už asi pět let, a je za to ráda. Po chvíli jsem se začala smát. ,,Co je?" podíval se na můj usměvavý obličej. ,,No, já teď nechci aby to vypadalo, že ti ji chci zhnusit,ale tohle si vymýšlí, rodiče má rozvedené už asi pět let, jejich táta se od nich odstěhoval, našel si jinou ženskou, ale jí to nevadilo, neměla ho ráda. A teď bydlej samy, má ještě dvě ségry, mladší a starší." Riley si vytáhl z kapsy krabičku cigaret a chtěl si vzít další. ,,Předemnou kouřit nebudeš." vzala jsem mu z ruky celou krabičku a dala ji k sobě do kapsy, nic na to neříkal. Ruce si dal zpátky do kapsy a koukal do země. Po několika minutách řekl že už půjde domů. ,,To tu budeš sedět sama?" ,,Jo, vadí ti to?" nasadil si kapucu ,,Ne, ahoj" otočil se a odešel. Jen jsem pozorovala, jak odchází ven z parku.
Když jsem přišla domů, uvědomila jsem si, že v kapse mám furt Rileyho krabičku s cigeretama. 'Musim ji někam dát, aby ji nenašla mamka.' prolítlo mi hlavou. Vzala jsem ji a dala jsem ji do skříně, mezi oblečení.