"To není možné! Já myslela že si zemřel!" Přímo předemnou stál kluk který se mnou vyrůstal, kluk který mi nahrazoval sourozence ale moji rodiče řekli že je mrtví.
"Nezemřel jen jsme se odstěhovali" zakroutil hlavou a na tváři se mu objevil jeho roztomilý úsměv.
Obejmula jsem ho a on mi mé objetí opětoval, on je jediný kdo mě zná doopravdy už od dětství.
"Nemohl jsem tě nikde najít tak jsem hledal ve škole, tam mi řekli že jsi prý nemocná či co ale vím že jsi těhotná, Vik je toho tolik co to chci říct" Zasmál se jeho oči zářili, nedokázala jsem se přestat smát! Konečně někdo skym budu mít normální kamarádsky vztah!. Jak se vůbec jmenuje? Jmenuje se Josh Clark[můj nej. Herec Rami Malek]
Naši rodiče se znali dlouho předtím než jsme se narodili, a když se tak stalo všude jsme byli spolu, když jsme měli průšvih nikdy jsme se nepraskli drželi jsme spolu, ve školce to byla i krátká dětská láska, pod klouzačkou jsme si dali pusu! Ale není čím se chlubit jak říkám byla to dětská láska. Potom jsem poznala Nellu a Joshe jsem trochu odstrčila ale i on měl své kamarády ale i přesto jsme po škole trávili čas spolu, v 7třídě mi rodiče řekli že zemřel, hodně jsem brečela ale vypořádala jsem se s tim.
"Takže víš o tom že mi patří hodně pozemků že?" On jen Příkývl.
"Jak?" Svráštila jsem obočí.
"Naši spolupracovali to co nepatří tobě, patří mě" Usmál se, a vtu chvíli mě něco napadlo! Můžeme spolupracovat! Toho majetku je opravdu hodně a jestliže on má další půlku, můžeme obchodovat a smlouvat s těmi co to chtějí! Můžeme na tom vydělat.
"Joshy mám nápad" Zašklebyla jsem se.
"Emmm řekneš mi ho později" Zhrozil se Josh a díval se kamsi pryč, nandal si zpátky brýle a i přesto že měl čepici nandal si kapuci, nechápu.
Podíval se na mě a políbil mě ja čelo, jeho polibek byl stejný jako den předtím než údajně zemřel, studený a bez emoce.
"Neopouštíš mě zase že ne?" Chytla jsem ho za ruku když měl už vykročeno již pryč.
"Ne špunte, jen tu mám nepřátelé a nechci mít problémy, mimochodem jdeš pozdě na hodinu" Naposledy mi věnoval jeho ušklebek než zmizel za rohem, jen se ozval motor jeho auta a potom nastalo ticho. Má pravdu jdu pozdě na hodinu.
Vešla jsem do školy a šla úplně prázdnou chodbou přímo k mé učebně Kultury, už jsem sahala po klice, ale za mnou se ozval hlas naší zástupkyně ředitelky.
"Viktorie?" Otočila jsem se na ní, stála tam trošku starší dáma s upravenými vlasy a růžovým kostýmku, v ruce držela nějaké papíry a na rtech jí pohrával ušklebek.
"Ano?" Otočila jsem se k ní tak abych jí viděla do očí.
"Jsi omluvena z hodiny pojď semnou"natáhla ke mě ruku a usmála se, nic sem neřekla jen jsem příkývla a šla s ní.
"Tak slečno Vega, vy jste dívka našeho nejlepšího hráče je to tak?" Pořád se usmívala a dívala se před sebe, šli jsme směrem k tělocvičně.
"Mm ano, proč pak?" Podívala jsem se na ní když jsem zastavili před dveřmi tělocvičny.
"Vaše matka byla má kamarádka, trošku si očkem hlídejte svého partnera, a taky mám pro vás toto" předala mi malou růžovou obálku" Není to nic zvláštního jen pozvánka na malí čajoví dýchánek, vaše maminka se tam čas od času zastavila a byli by jsme rádi kdyby jste dorazila, zároveň chceme udělat i přivítání pro malého drobečka co nosite pod srdcem" pohladila mě po bříšku, usmála jsem a poděkovala přišlo mi to moc milé, zástupkyně odešla svým směrem a já šla do tělocvičny podle toho co jsem slyšela asi někdo hraje basket ale kdo a jestli tam je i Justin nevím, potřebovala jsem nějak zabít čas.
Vešla jsem do vnitř, čtvrťáci měli tělocvik kluci hráli basket a holky fandili, nemám ráda čtvrťáky, obzvlášť ne holky, jsou to fiflenky a nepochybně mají propichanou celou školu, sedla jsem si o tribuny abych měla výhled, nic zajímavého se nedělo prostě hráli, někdo to uměl líp a někdo byl zkrátka Amatér.
Rozrazili se dveře od šatny a tam stál Justin a nějací kluci, všichni se smáli a šli směrem k trenérovi, ten se s nimi pozdravil ale nějaký kluk začal hned rejpat do Justina, hodil po něm míč ale Justin ho chytl.
"Copak MCcan přišel si nám zatancovat?" Všichni s zasmáli a to i já, přišlo mi to vtipné, navíc..ne nemám co dodat.
"Hele ty-" přerušil jeden z kluků Justina.
"V klidu Justine" Stoupl si vedle něj a vraždil toho co to vyprovokoval.
"A ty Sttilinsky, si dej odchod radši běž za tou svou umělou barbie!" Řekl ten kluk, ten Sttilinsky se urazil a odešel z tělocvičny.
"Tak dost pánové, Čtvrťáci končíme můžete jít na další hodinu, a vy" ukázal na kluky včetně Justina"koukejte trénovat než se vrátím! A ty!" Otočil se ke směrem na mě a vím že mluvil na mě protože na mě ukazoval plus jsme byla jediná kdo tam jak debil seděl.
"Nemáš být na hodině?" Dal si ruce v bok a zkousl ret.Tak omlouvám se že vychází po takové době další část ale nemám teď vůbec čas..
Část je hrozně krátká ale příště se pokusím o delší :))
_____________
-AnonymOff

ČTEŠ
I See You[CZ]
FanfictionDŮLEŽITÉ! V příběhu se nacházejí chyby opravené části jsou označené ×. Příběh o dívce jménem Viktorie. Viktorie je jako každá jiná normální středoškolačka, dokud se jí do života nepřivede záhadný kluk Jason Mcan.